znáš lásku? Znáte svobodu? Aspirujete na jedno, na druhé tím, že máte přesnou definici každého? Myslel jsem, že o všem vím všechno. Nevěděl jsem nic. Ani riziko, ani hybnost, ani skutečná svoboda. To mě naučil život mé matky.
Byla jsem vdaná za Nicolase, měli jsme šest úžasných dětí. A pak nám jednoho dne něco uniklo. Položili jsme si otázku dalšího dítěte, sedmého: a proč ne? Poměrně rychle přišel nápad na adopci. Takto jsme v roce 2013 přivítali Marii. Marie je dítě s Downovým syndromem, které jsme se rozhodli přivítat i přes varování, úkosem... Ano, jsme plodní, tak jaký má smysl adoptovat? Dívali se na nás jako na blázny. I dítě s postižením! Zuřivě jsme bojovali, abychom jednoho dne získali právo přivítat naši malou Marii. Nevybírejte nutně snadnost, aby vše běželo jako obvykle, a nesmírný komfort každodenního života bez skutečných překvapení. Zjistil jsem, že to není vždy touha, která by měla diktovat náš život, a že volba je zásadní. Nebylo by trochu snadné být na správné cestě? Vykolejení je někdy nejlepší způsob, jak jít rovně.
Všichni souhlasili a mnohokrát nám byla slíbena ztráta rovnováhy v naší krásné rodině kvůli přítomnosti jiného dítěte. Ale jiný než kdo? Dost na to? Marie má stejný encefalogram, ať už spí nebo bdí: lékařská křišťálová koule jí také předpověděla malý pokrok, pokud vůbec nějaký… Dnes jsou Marii 4 roky. Ví, jak se „roronette“, slovo, které s oblibou používá k označení svého skútru. Klouzne, jde dopředu. Také nás přiměla posunout se tolik vpřed... ochutnávat každou novinku tisíckrát silněji než my. Vidět ho ochutnat svou první sklenici sody bylo ohromující. Potěšení s ní má takovou velikost! Věděla, jak navázat pouto s každým členem rodiny. A ukažte nám všem, že rozdíl není takový, jaký si představujeme. Rozdíl mezi ní a námi je prostě v tom, že Marie má něco víc. Žít neznamená zůstat na svých úspěších a na svých jistotách. Pravá láska je ten, kdo vidí pravdu toho druhého, a to se stalo nám s ní a všem lidem s větším či menším handicapem, které jsme následně objevili. Jednoho dne se Marie rozzlobila a viděl jsem, jak oslovila něco neviditelného. Přešel jsem a pochopil, že nadávala mouše, která přistála na jejím jídle. Řekla vše, co měla na srdci této mouše, která jí klovala do talíře. Jeho svěží pohled, tak nový a spravedlivý na věci, tak pravdivý, otevřel mé myšlenky, mé pocity do nekonečna. Jednoduše! Jsme takoví, musíme to dělat takhle... No ne. Jiní to dělají jinak a norma nikde. Život není kouzla, on učí. Ano, s mouchou můžeme absolutně mluvit!
Na základě této úžasné zkušenosti jsme se s Nico rozhodli adoptovat další dítě a tak přišla Marie-Garance. Stejný příběh. Byli bychom to také odmítli. Další postižené dítě! Po dvou letech jsme se konečně domluvili a naše děti skákaly radostí. Vysvětlili jsme jim, že Marie-Garance nejí jako my, ale gastrostomií: v břiše má chlopeň, na které je při jídle ucpaná hadička. Její zdraví je velmi křehké, to víme, ale když jsme se s ní setkali poprvé, zasáhla nás její krása. Žádný lékařský záznam nám to do té doby neřekl, jeho rysy, jeho krásná tvář.
Její první vycházku, udělal jsem jí tváří v tvář, a když jsem se přistihl, že tlačím její kočárek na polní cestě, okamžitě zablokovaný příliš těžkým postrojem, cítil jsem, jak se mě zmocňuje strach a chuť všeho vzdát. Budu vědět, jak tento těžký handicap denně zvládat? Zpanikařil jsem a zůstal jsem nečinný a sledoval, jak se krávy pasou na sousedním poli. A najednou jsem se podíval na svou dceru. Doufal jsem, že v jeho pohledu najdu sílu pokračovat, ale jeho pohled byl tak uzavřený, že jsem si uvědomil, že nejsem u konce se svými problémy. Vydal jsem se znovu na silnici, silnici tak hrbolatou, že kočárek rachotil, a tam konečně Marie-Garance propukla smíchy! A já plakala! Ano, není rozumné se pouštět do takového dobrodružství, ale rozumná láska nic neznamená. A souhlasil jsem, že se nechám vést Marie-Garance. Dobře, je těžké postarat se o jiné dítě, které potřebuje velmi speciální lékařskou péči, ale od toho dne už mě pochybnosti nikdy nenaplnily.
Naše poslední dvě dcery nejsou naše dvě odlišnosti, ale ty, které skutečně změnily naše životy. Marie nám konkrétně umožnila pochopit, že každá bytost je jiná a má své zvláštnosti. Marie-Garance je fyzicky velmi křehká a má malou autonomii. Víme také, že její čas se krátí, a tak nás přiměla pochopit konečnost života. Díky ní se učíme vychutnávat všední dny. Nemáme strach z konce, ale z konstrukce přítomnosti: je čas milovat, okamžitě.
Potíže jsou také způsobem prožívání lásky. Tato zkušenost je náš život a musíme ji přijmout, abychom žili silnější. Navíc už brzy s Nicolasem přivítáme nové dítě, které nás oslní.