Obsah
Přemoženi emocemi, sevřeni strachem, přemoženi láskou... Tři tátové nám vyprávějí o narození jejich dítěte.
„Šíleně jsem se zamiloval do synovské lásky, která mi dávala pocit nezranitelnosti. “
Jacques, otec Josepha, 6 let.
„Prožívala jsem těhotenství své partnerky na 100 %. Dalo by se říci, že jsem jedním z těch mužů, kteří se zakrývají. Žil jsem jejím vlastním tempem, jedl jsem jako ona... Cítil jsem se od začátku v symbióze ve spojení se svým synem, kterého se mi podařilo upevnit díky haptonomii. Komunikoval jsem s ním a zpíval mu každý den stejnou říkanku. Mimochodem, když se narodil Joseph, zjistil jsem, že jsem s tím malým červeným tvorem křičel v náručí a mou první reakcí bylo znovu zpívat. Automaticky se uklidnil a poprvé otevřel oči. Vytvořili jsme naše pouto. Ještě dnes se mi chce brečet, když vyprávím tento příběh, protože to bylo tak silné. Tato magie mě na první pohled uvrhla do bubliny lásky. Šíleně jsem se zamiloval, ale do lásky, kterou jsem předtím neznal, jiné než tu, kterou chovám ke své ženě; se synovskou láskou, která mi dávala pocit nezranitelnosti. Nemohl jsem z něj spustit oči. Rychle jsem si kolem sebe uvědomil, že ostatní tátové jednou rukou drží svá miminka a druhou bubnují do smartphonů. Hluboce mě to šokovalo, a přesto jsem na svém notebooku relativně závislý, ale tam jsem byl pro jednou totálně odpojen nebo spíše totálně připojen k HIM.
Porod byl pro Annu a dítě opravdu náročný.
Měla obrovský nárůst krevního tlaku, naše dítě bylo v ohrožení a ona také. Bál jsem se, že je oba ztratím. V jednu chvíli jsem cítil, jak omdlím, sedl jsem si do rohu, abych se probral, a šel jsem zpátky. Soustředil jsem se na sledování, hledal jsem jakékoli znamení a trénoval jsem Annu, dokud nevyšel Joseph. Pamatuji si porodní asistentku, která mu tlačila na břicho a tlak kolem nás: musel se rychle narodit. Po tom všem stresu napětí opadlo…
Malá teplá světýlka
Co se týče atmosféry a světla, jelikož jsem světelný designér na natáčení filmů, má pro mě světlo prvořadý význam. Nedokázala jsem si představit, že by se můj syn narodil pod studenou neonovou září. Nainstaloval jsem girlandy, které dodaly teplejší atmosféru, bylo to kouzelné. Některé jsem dala i na pokoj v porodnici a sestřičky nám řekly, že už nechtějí odcházet, atmosféra byla taková útulná a uvolněná. Joseph se rád díval na ta světýlka, to ho uklidňovalo.
Na druhou stranu jsem vůbec neocenil, že v noci mi bylo řečeno, abych odešel.
Jak se mám odtrhnout od tohoto kokonu, když bylo všechno tak intenzivní? Protestoval jsem a bylo mi řečeno, že kdybych spal na židli vedle postele a náhodou spadl, nemocnice není pojištěna. Nevím, co to do mě vjelo, protože nejsem typ, který by lhal, ale tváří v tvář takové nespravedlivé situaci jsem řekl, že jsem válečný reportér a že spím na křesle, viděl jsem i jiné. Nic nefungovalo a já pochopil, že je to ztráta času. Odešel jsem zklamaný a rozpačitý, když mě na chodbě oslovila žena. Některým maminkám se vedle nás právě narodilo dítě a jedna z nich mi řekla, že mě slyšela, že je také válečná reportérka a chtěla vědět, v jaké agentuře pracuji. Řekl jsem mu svou lež a před odjezdem z nemocnice jsme se spolu zasmáli.
Porod nás spojil
Znám muže, kteří se mi svěřili, že na ně porod jejich manželky udělal velký dojem, dokonce i trochu znechucený. A že by pro ně bylo těžké se na ni dívat „jako předtím“. Zdá se mi to neuvěřitelné. Já mám dojem, že nás to ještě víc spojilo, že jsme spolu svedli neuvěřitelnou bitvu, ze které jsme vyšli silnější a zamilovanější. Také našemu dnešnímu 6letému synovi rádi vyprávíme příběh o jeho narození, o tomto porodu, ze kterého se zrodila tato věčná láska. “
Kvůli nouzi jsem se bála, že porod zmeškám.
Erwan, 41 let, otec Alice a Léy, 6 měsíců.
"Jedeme na operační sál." Císařský řez je nyní. "Šok." Po měsících mi v uších stále rezonuje věta gynekologa zkřížená na chodbě s mým partnerem. Dnes 18. října 16 je 2019 hodin. Právě jsem odvezl svého partnera do nemocnice. Má zůstat 24 hodin na testy. Už několik dní je celá oteklá, je velmi unavená. To se dozvíme později, ale Rose má počínající preeklampsii. Je to životně důležitá situace pro matku a pro děti. Musí porodit. Můj první instinkt je myslet „Ne!“. Moje dcery se měly narodit 4. prosince. Císařský řez byl také plánován o něco dříve… Ale to bylo příliš brzy!
Bojím se zmeškání porodu
Syn mé partnerky zůstal doma sám. Zatímco připravujeme Rose, spěchám pro nějaké věci a řeknu jí, že z něj bude velký bratr. Již. Cesta tam a zpět mi trvá třicet minut. Mám jen jeden strach: zmeškat porod. Nutno říct, že moje dcery, na ty jsem dlouho čekal. Snažíme se osm let. Trvalo téměř čtyři roky, než jsme přešli na asistovanou reprodukci, a neúspěch prvních tří IVF nás srazil k zemi. Při každém pokusu jsem však vždy udržoval naději. Viděl jsem, že se blíží 40. narozeniny... Byl jsem znechucený, že to nefunguje, nechápal jsem. U čtvrtého testu jsem požádal Rose, aby neotevírala e-mail s laboratorními výsledky, než se vrátím domů z práce. Večer jsme společně objevili hladiny HCG * (velmi vysoké, což předznamenalo dvě embrya). Čtu čísla bez porozumění. Když jsem uviděl Rosein obličej, pochopil jsem. Řekla mi: „Fungovalo to. Podíval se !".
Plakali jsme si v náručí
Měla jsem takový strach z potratu, že jsem se nechtěla nechat unést, ale v den, kdy jsem na ultrazvuku viděla embrya, jsem si připadala jako táta. Letos 16. října, když jsem běžela zpět do porodnice, byla Rose na operačním sále. Bála jsem se, že jsem porod zmeškala. Ale byl jsem nucen vstoupit do bloku, kde bylo deset lidí: pediatři, porodní asistentky, gynekologové... Všichni se představili a já jsem si sedl k Rose a řekl jí sladká slova, abych ji uklidnil. Gynekolog komentoval všechny jeho pohyby. Alice odešla v 19:51 a Lea v 19:53 Vážili každý 2,3 kg.
Mohl jsem být se svými dcerami
Jakmile vyšli, zůstal jsem u nich. Viděl jsem jejich dýchací potíže, než byli intubováni. Udělal jsem spoustu snímků před a po jejich instalaci do inkubátoru. Pak jsem se přidal ke své partnerce na zotavovacím pokoji, abych jí všechno řekl. Dnes je našim dcerám 6 měsíců, vyvíjejí se perfektně. Když se ohlédnu zpět, mám na tento porod krásné vzpomínky, i když to nebyl snadný příchod. Mohl jsem jim být přítomen. “
* Lidský choriový gonadotropní hormon (HCG), vylučovaný od prvních týdnů těhotenství.
„Moje žena porodila ve stoje na chodbě, byla to ona, kdo chytil naši dceru za podpaží. “
Maxime, 33 let, otec Charline, 2 roky, a Roxane, 15 dní.,
„Pro naše první dítě jsme měli přirozený porodní plán. Chtěli jsme, aby porod proběhl na přirozeném porodním pokoji. V den termínu moje žena cítila, že porod začal kolem třetí hodiny ranní, ale nevzbudila mě hned. Po hodině mi řekla, že můžeme chvíli zůstat doma. Bylo nám řečeno, že u prvního miminka to může trvat deset hodin, takže jsme nikam nespěchali. Udělali jsme haptonomii, abychom zvládli bolest, ona se vykoupala, zůstala na míči: Opravdu jsem byl schopen podporovat celou předpracovní fázi…
Bylo 5 hodin ráno, kontrakce sílily, chystali jsme se…
Moje žena cítila, jak vytéká horká tekutina, a tak šla do koupelny a viděla, že trochu krvácí. Zavolala jsem do porodnice, abychom věděli o našem příjezdu. Byla ještě v koupelně, když moje žena zakřičela: „Chci tlačit!“. Porodní asistentka, kterou jsem zavolala, mi řekla, abych zavolal Samu. Bylo 5:55, zavolal jsem Samu. Během této doby se mé ženě podařilo vylézt z toalety a udělat pár kroků, ale začala tlačit. Byl to instinkt přežití, který nastartoval: za pár minut se mi podařilo otevřít bránu, zamknout psa v pokoji a vrátit se k ní. V 6:12 moje žena, stále stojící, popadla naši dceru v podpaží, když šla ven. Naše miminko se hned rozplakalo a to mě uklidnilo.
Pořád jsem byl v adrenalinu
Pět minut po jeho narození dorazili hasiči. Nechali mě přestřihnout šňůru, porodili placentu. Pak maminku a miminko dali na hodinu do tepla, než je odvezli do porodnice, aby zkontrolovali, že je vše v pořádku. Pořád jsem byl v adrenalinu, hasiči mě požádali o papíry, přijela moje matka, Samu taky… zkrátka není čas jít dolů! Teprve o 4 hodiny později, když jsem se k nim po velkém úklidu připojila v porodnici, jsem pustila stavidla. Plakala jsem dojetím, když jsem objímala své dítě. Tolik se mi ulevilo, když jsem viděl, že jsou tiché, malý kojil.
Projekt domácího porodu
Pro druhý porod jsme od začátku těhotenství zvolili domácí porod, s porodní asistentkou, se kterou jsme navázali pouto důvěry. Byli jsme v absolutní náladě. Manželce se kontrakce opět nezdály těžké a naší porodní asistentce zavolali trochu pozdě. Mathilde opět porodila sama, na všech čtyřech na koberečku v koupelně. Tentokrát jsem dítě přivedl ven. O pár minut později dorazila naše porodní asistentka. Byli jsme posledním domácím porodem v Hauts-de-France během prvního porodu. “