Metoda překonaného rekordu je jednoduchá: opakujte stále stejný požadavek, aniž byste se nechali rozptylovat výmluvami. Všechny děti tuto metodu ovládají, je na čase, aby ji zvládli i rodiče!
Například. Horký letní den. 4letá Annika jde nakupovat s maminkou.
Annika: Máma mi kup zmrzlinu
Mumie: Už jsem ti dnes jeden koupil.
Annika: Ale já chci zmrzlinu
Mumie: Jíst hodně zmrzliny škodí, nastydnete
Annika: Mami, no, opravdu naléhavě chci zmrzlinu!
Mumie: Je pozdě, musíme jít domů.
Annika: No, mami, kup mi zmrzlinu, prosím!
Mumie: Dobře, jako výjimka…
Jak to Annika dokázala? Prostě ignorovala matčiny argumenty. Místo toho, aby diskutovala o tom, kolik zmrzliny je špatné sníst, a vycházela z toho, jak moc se můžete nachladit, znovu a znovu krátce a naléhavě opakovala svůj požadavek – jako zlomený rekord.
Maminka zase dělá to, co v takových situacích dělají skoro všichni dospělí: hádá se. ona diskutuje. Chce, aby její dítě rozumělo a souhlasilo. Dělá totéž, pokud chce něco od své dcery. A pak se jasná indicie změní v dlouhou diskuzi. Nakonec maminka už většinou zapomněla, co vůbec chtěla. Proto naše děti takové rozhovory z celého srdce milují. Navíc jsou další příležitostí, jak úplně a úplně upoutat maminčinu pozornost.
Příklad:
Mama (dřepne si, podívá se Anniki do očí, drží ji za ramena a krátce promluví): «Anniko, hned teď vložíš hračky do krabice."
Annika: Ale proč?
Mumie: Protože jsi je rozprášil
Annika: Nechci nic čistit. Musím neustále uklízet. Celý den!
Mumie: Nic takového. Kdy jste celý den uklízeli hračky? Ale musíte pochopit, že musíte po sobě uklidit!
Annika: A Timmy (dvouletý bratr) se nikdy neuklízí!
Mumie: Timmy je ještě malý. Neumí po sobě uklidit.
Annika: Dokáže všechno! Prostě ho miluješ víc než mě!
Mumie: No, o čem to mluvíš?! Není to pravda a vy to moc dobře víte.
Diskuse může pokračovat, jak chcete. Anničina maminka zůstává v klidu. Doposud se nedopustila těch typických rodičovských chyb, o kterých jsme již mluvili v kapitole 4. Ale pokud bude diskuse nějakou dobu pokračovat, může se to klidně stát. A zda Annika nakonec hračky odstraní, není známo. Jinými slovy: Pokud máma opravdu chce, aby se Annika dostala ven, pak tato diskuse není na místě.
Další příklad. Podobný rozhovor mezi 3letou Lisou a její matkou probíhá téměř každé ráno:
Mumie: Liso, obleč se.
Lisa: Ale já nechci!
Mumie: No tak, buď hodná holka. Oblečte se a zahrajeme si spolu něco zajímavého.
Lisa: V jaké?
Mumie: Můžeme sbírat hádanky.
Lisa: Nechci hádanky. Jsou nudné. Chci se dívat na televizi.
Mumie: Brzy ráno a televize?! Nepřichází v úvahu!
Lisa: (pláč) Nikdy se nesmím dívat na televizi! Každý může! Jen já nemůžu!
Mumie: To není pravda. Všechny děti, které znám, se také nedívají ráno na televizi.
V důsledku toho Lisa pláče kvůli úplně jinému problému, ale stále není oblečená. Obvykle to končí tím, že ji matka vezme do náruče, položí na kolena, utěšuje a pomáhá oblékat, i když Lisa sama ví, jak na to. I zde byla matka po jasném náznaku vtažena do otevřené diskuse. Lisa tentokrát porazila televizní téma. Ale se stejnou vynalézavostí si může snadno hrát s jakýmkoliv oblečením, které položila její matka – od ponožek po odpovídající scrunchie. Neuvěřitelný úspěch pro tříletou holčičku, která ještě není ani ve školce!
Jak se mohly matky Anniky a Lisy těmto diskusím vyhnout? Velmi užitečná je zde metoda «broken record».
Tentokrát maminka Annika používá tuto metodu:
Mumie: (dřepne si, podívá se dceři do očí, vezme ji kolem ramen a řekne): Anniko, hned teď vložíš hračky do krabice!
Annika: Ale proč?
Mumie: To je třeba udělat hned: shromáždíte hračky a vložíte je do krabice.
Annika: Nechci nic čistit. Musím neustále uklízet. Celý den!
Mumie: Pojď, Anniko, dej hračky do krabice.
Annika: (začne uklízet a bručí si pod vousy): Já vždy…
Rozhovor mezi Lisou a její matkou také probíhá úplně jinak, pokud máma použije „překonaný záznam“:
Mumie: Liso, obleč se..
Lisa: Ale já nechci!
Mumie: Tady, Liso, obleč si punčochy.
Lisa: Ale chci si s tebou hrát!
Mumie: Liso, právě teď máš punčocháče.
Lisa (mumlá, ale obléká se)
Nevěříte, že je vše tak jednoduché? Zkus to sám!
Již v první kapitole jsme vyprávěli příběh osmileté Viky, která si stěžovala na bolesti břicha a před odchodem do školy šla 10x na záchod. Matka s ní dva týdny diskutovala, utěšovala ji a nakonec ji nechala 3x doma. Nebylo však možné najít příčinu náhlého „strachu“ ze školy. Přes den i večer byla holčička veselá a naprosto zdravá. Maminka se tedy rozhodla chovat jinak. Bez ohledu na to, jak a na co si Vicki stěžovala a hádala se, její matka reagovala každé ráno stejně. Naklonila se, dotkla se dívčina ramene a řekla klidně, ale pevně: "Teď jdeš do školy." Je mi opravdu líto, že je to pro vás tak těžké." A kdyby Vicki jako předtím šla na záchod na poslední chvíli, máma by řekla: "Už jsi byl na záchodě." Nyní je čas, abyste odešli». Nic jiného. Někdy tato slova opakovala několikrát. «Bolest v břiše» zmizela úplně po týdnu.
Nechápejte mě špatně, diskuse mezi rodiči a dětmi jsou velmi důležité a mohou se konat mnohokrát za den. Při jídle, při večerním rituálu, v době, kterou denně věnujete svému dítěti (viz kapitola 2) a jen ve volném čase, v takových situacích dávají smysl a vedou k dobrým výsledkům. Máte čas a příležitost naslouchat, vyjadřovat svá přání a argumentovat je. Začněte své vlastní konverzace. Všechny důvody, které jste při aplikaci «překonaného rekordu» vynechali, lze nyní v klidu vyjádřit a prodiskutovat. A pokud je dítě důležité a potřebuje to, se zájmem naslouchá.
Nejčastěji jsou besedy pro děti zajímavé jen jako rozptýlení a také jako prostředek k upoutání pozornosti.
Miriam, 6, se každé ráno snažila obléknout. 2-3x týdně nechodila do školky, protože nebyla připravená včas. A to ji vůbec netrápilo. Co lze v tomto případě udělat pro „učení praxí“?
Máma použila metodu „překonaného rekordu“: „Teď se půjdeš obléknout. Stejně tě včas zavedu do zahrady." Nepomohlo. Miriam seděla na zemi v pyžamu a nehýbala se. Maminka odešla z pokoje a na volání své dcery nereagovala. Každých 5 minut se vracela a pokaždé opakovala: „Miriam, potřebuješ moji pomoc? Když je tu šipka, opouštíme dům. Dívka nevěřila. Nadávala a kňučela a samozřejmě se neoblékla. Ve smluvenou dobu matka vzala dceru za ruku a odnesla do auta. V pyžamu. Šaty si vzala s sebou do auta. Miriam hlasitě nadávala a bleskurychle se tam oblékla. Máma neřekla vůbec nic. Od příštího rána stačilo krátké varování.
Věřte nebo ne, tato metoda funguje vždy v mateřském věku. Je extrémně vzácné, že se dítě skutečně objeví na zahradě v pyžamu. Ale rodiče by na to měli být vnitřně jako poslední možnost připraveni. Děti to cítí. Obvykle se stejně na poslední chvíli rozhodnou obléknout.
- Další podobný příklad zúčtování mezi mnou a mou šestiletou dcerou. Napsal jsem jí do kadeřnice, ta o tom věděla a souhlasila. Když byl čas jít, začala křičet a odmítla opustit dům. Podíval jsem se na ni a řekl zcela klidně: „Máme schůzku u kadeřníka na určitou dobu a stejně tě tam dostanu včas. Tvůj pláč mi nevadí a určitě je na to zvyklá i kadeřnice. Malé děti při stříhání často pláčou. A jedním si můžete být jisti: jen když se uklidníte, můžete si říct, jak se ostříhat.“ Celou cestu vzlykala. Jakmile vešli do kadeřnictví, zastavila se a já jí dovolil, aby si střih vybrala sama. Nový účes ji nakonec velmi potěšil.
- Maxmilián, 8 let. Vztahy s matkou už byly napjaté. Diskutoval jsem s ní, jak dávat jasné, krátké pokyny a používat metodu přerušeného záznamu. A zase sedí vedle svého syna a dělá úkoly a vzteká se, protože se nemůže soustředit a má plné ruce práce s fotbalovými kartami. Třikrát požadovala: "Odložte karty." Nepomohlo. Nyní je čas jednat. Bohužel se sama předem nerozhodla, co v takovém případě udělá. A ona to udělala a podlehla pocitům hněvu a zoufalství. Popadla je a roztrhala. Syn je ale dlouho sbíral, směňoval, šetřil na ně. Maxmilián se hořce rozplakal. Co mohla místo toho udělat? Karty opravdu znesnadňovaly soustředění. Dávalo smysl je prozatím odstranit, ale jen do doby, než budou lekce hotové.
Technika přerušeného záznamu v konfliktu
Technika překonaného rekordu dobře funguje nejen u dětí, ale i u dospělých, zejména v konfliktních situacích. Viz Technika přerušeného záznamu