Trendy se zaměřují na to, proč milujeme vylepšovat naše fotografie na sociálních sítích a zároveň trpíme možnostmi digitálního „líčení“
„Zlepšování“ vnějšího obrazu začalo v okamžiku, kdy se první člověk podíval do zrcadla. Bandážování nohou, černění zubů, barvení rtů rtutí, používání prášku s arsenem – doby se změnily, stejně jako pojetí krásy a lidé přišli na nové způsoby, jak zdůraznit atraktivitu. V dnešní době nikoho nepřekvapíte make-upem, podpatky, samoopalováním, kompresním prádlem nebo push-up podprsenkou. Pomocí vnějších prostředků lidé přenášejí navenek své postavení, svůj vnitřní svět, náladu či stav.
Pokud však jde o fotografie, diváci jsou připraveni hledat stopy Photoshopu, aby okamžitě odhalili toho, kdo jej použil. Jaký je rozdíl mezi modřinami pod očima, rozmazanými štětcem vizážistky, a těmi, které maže chytrá neuronová síť? A když se podíváte šířeji, jak použití retuše ovlivňuje náš postoj k našemu vzhledu a vzhledu ostatních?
Photoshop: Začínáme
Fotografie se stala nástupcem malby, a proto v počáteční fázi kopírovala metodu vytváření obrazu: často fotograf přidal potřebné prvky do obrazu a odstranil přebytek. To byla běžná praxe, protože i umělci, kteří malovali portréty z přírody, vycházeli svým modelům v mnohém vstříc. Zmenšení nosu, zúžení pasu, vyhlazení vrásek – prosby vznešených lidí nám prakticky nedaly šanci zjistit, jak tito lidé před staletími vlastně vypadali. Stejně jako ve fotografii, zásah ne vždy zlepšil výsledek.
Ve fotoateliérech, které se v mnoha městech začaly otevírat s počátkem masové výroby fotoaparátů, byli spolu s fotografy ve štábu i retušéři. Fotografický teoretik a výtvarník Franz Fiedler napsal: „Upřednostněny byly fotografické ateliéry, které se nejpilněji uchylovaly k retuši. Vrásky na tvářích byly rozmazané; pihovaté tváře byly zcela „očištěny“ retuší; babičky se proměnily v mladé dívky; charakteristické rysy člověka byly zcela vymazány. Prázdná plochá maska byla považována za zdařilý portrét. Špatný vkus neznal mezí a obchod s ním vzkvétal.
Zdá se, že problém, který Fiedler napsal asi před 150 lety, neztratil na aktuálnosti ani nyní.
Retuš fotografií vždy existovala jako nezbytný proces přípravy snímku k tisku. Byla a zůstává produkční nutností, bez níž je publikace nemožná. Pomocí retuší například nejen vyhlazovali obličeje vůdců strany, ale ze snímků odstranili i lidi, kteří byli v té či oné době závadní. Pokud však dříve, před technologickým skokem ve vývoji informačních komunikací, ne každý věděl o úpravě obrázků, pak s rozvojem internetu každý dostal příležitost „stát se nejlepší verzí sebe sama“.
Photoshop 1990 byl vydán ve verzi 1.0. Nejprve sloužila potřebám polygrafického průmyslu. V roce 1993 se program dostal do Windows a do oběhu se dostal Photoshop, který uživatelům dával dříve nepředstavitelné možnosti. Za 30 let své existence program radikálně změnil naše vnímání lidského těla, protože většina fotografií, které nyní vidíme, je retušována. Cesta k sebelásce se stala obtížnější. „Mnoho nálad a dokonce i duševních poruch je založeno na rozdílu mezi obrazy skutečného já a ideálního já. Skutečné já je to, jak se člověk vidí. Ideální já je takové, jaké by chtěl být. Čím větší je mezera mezi těmito dvěma obrázky, tím větší je nespokojenost se sebou samým,“ komentovala problém Daria Averková, lékařská psycholožka, specialistka na KBT klinice.
Jako z obálky
Po vynálezu Photoshopu začala agresivní retuš fotografií nabírat na síle. Tento trend nejprve vyzvedly lesklé časopisy, které začaly upravovat již tak dokonalá těla modelek a vytvořily tak nový standard krásy. Realita se začala proměňovat, lidské oko si zvyklo na kanonické 90-60-90.
První skandál související s falšováním lesklých obrázků vypukl v roce 2003. Hvězda Titaniku Kate Winsletová veřejně obvinila GQ z retuše její titulní fotky. Herečka, která aktivně propaguje přirozenou krásu, neuvěřitelně zúžila boky a prodloužila nohy, takže už nevypadá jako ona. Nesmělá prohlášení „pro“ přirozenost učinily jiné publikace. Například v roce 2009 francouzská Elle umístila na obálku syrové fotografie hereček Moniky Bellucci a Evy Herzigové, které navíc nebyly nalíčené. Odvaha opustit ideální obraz však všem médiím nestačila. V profesionálním prostředí retušérů se objevily i jejich vlastní statistiky nejčastěji upravovaných částí těla: byly to oči a hrudník.
Nyní je „nemotorný photoshop“ v lesku považován za špatnou formu. Mnoho reklamních kampaní není postaveno na bezvadnosti, ale na chybách lidského těla. Zatím takové způsoby propagace vyvolávají mezi čtenáři bouřlivé debaty, ale již dochází k pozitivním změnám směrem k přirozenosti, která se stává trendem. Včetně legislativní úrovně – v roce 2017 měla francouzská média povinnost označovat obrázky pomocí Photoshopu „retušované“.
Retuš na dlani
Brzy se retuš fotografií, o které se v roce 2011 profesionálům ani nesnilo, dostala k dispozici každému majiteli smartphonu. Snapchat byl spuštěn v roce 2013, FaceTune v roce 2016 a FaceTune2 v roce 2016. Jejich protějšky zaplavily App Store a Google Play. V XNUMX se Stories objevily na platformě Instagram (vlastněná Meta – uznávaná jako extremistická a u nás zakázaná) a o tři roky později přidali vývojáři možnost aplikovat na obrázek filtry a masky. Tyto události znamenaly začátek nové éry retušování fotografií a videí jedním kliknutím.
To vše umocnilo trend sjednocování lidského vzhledu, za jehož počátek jsou považována 1950. léta – doba zrodu nablýskané žurnalistiky. Známky krásy se díky internetu ještě více globalizovaly. Podle historičky krásy Rachel Weingartenové před zástupci různých etnických skupin nesnili o tomtéž: Asiaté toužili po sněhobílé pleti, Afričané a Latinoameričané se pyšnili bujnými boky a Evropané považovali za štěstí mít velké oči. Nyní se obraz ideální ženy natolik zobecnil, že stereotypní představy o vzhledu byly začleněny do nastavení aplikací. Husté obočí, plné rty, kočičí vzhled, vysoké lícní kosti, malý nos, vyřezávaný make-up s šípy – při všech svých rozmanitých aplikacích jsou filtry a masky zaměřeny na jednu věc – na vytvoření jediného obrazu kyborga.
Touha po takovém ideálu se stává katalyzátorem mnoha psychických i fyzických problémů. „Zdá se, že používání filtrů a masek by nám mělo jen hrát do karet: retušovali jste se a vaše digitální osobnost na sociálních sítích je nyní mnohem blíže vašemu ideálnímu já. Existuje méně nároků na sebe, méně úzkosti – funguje to! Problém je však v tom, že lidé mají nejen virtuální, ale i skutečný život, “říká lékařská psycholožka Daria Averková.
Vědci poznamenávají, že Instagram z nejveselejší sociální sítě se postupně mění na velmi toxický a vysílá ideální život, který ve skutečnosti neexistuje. Pro mnohé už zdroj aplikace nevypadá jako roztomilé fotoalbum, ale jako agresivní demonstrace úspěchů, včetně sebeprezentace. Sociální sítě navíc zvýšily tendenci pohlížet na svůj vzhled jako na potenciální zdroj zisku, což situaci ještě zhoršuje: ukazuje se, že pokud člověk nemůže vypadat perfektně, přichází prý o peníze a příležitosti.
Navzdory tomu, že sociální sítě negativně ovlivňují duševní zdraví značného počtu lidí, existuje mnoho příznivců záměrného „zlepšování“ sebe sama pomocí filtrů. Masky a editační aplikace jsou alternativou k plastické chirurgii a kosmetologii, bez kterých není možné dosáhnout Instagram Face, jako hvězda této sociální sítě Kim Kardashian nebo topmodelka Bella Hadid. Internet proto tak rozvířila zpráva, že Instagram se chystá odstranit z používání masky zkreslující proporce obličeje a všechny vyretušované fotky chce ve feedu označit speciální ikonkou a dokonce je skrýt.
Filtr krásy ve výchozím nastavení
Jedna věc je, když se o úpravě selfie rozhoduje sám člověk, a druhá věc je, když to dělá chytrý telefon se standardně nainstalovanou funkcí retušování fotek. U některých zařízení jej nelze ani odstranit, pouze trochu „ztlumit“. V médiích se objevily články s titulkem „Samsung si myslí, že jsi ošklivý“, na což společnost odpověděla, že jde jen o novou možnost.
V Asii a Jižní Koreji je dovedení fotografie k ideálu opravdu běžné. Hladkost pleti, velikost očí, kypré rty, křivka pasu – to vše lze upravit pomocí posuvníků aplikace. Dívky se také uchylují ke službám plastických chirurgů, kteří nabízejí, aby jejich vzhled byl „méně asijský“, blízký standardům evropské krásy. Ve srovnání s tím je agresivní retuš jakousi odlehčenou verzí napumpování sebe sama. Na atraktivitě záleží i při registraci do seznamovací aplikace. Jihokorejská služba Amanda „přeskočí“ uživatele pouze v případě, že jeho profil schválí ti, kteří již v aplikaci sedí. V tomto kontextu je výchozí možnost retuše považována spíše za dobrodiní než za narušení soukromí.
Problém s filtry, maskami a retušovacími aplikacemi může být v tom, že dělají lidi stejně krásné tím, že přizpůsobují individuální lidský vzhled jednotnému standardu. Touha zalíbit se každému vede ke ztrátě vlastního já, psychickým problémům a odmítání svého vzhledu. Instagram Face je postavena na piedestal krásy, s vyloučením jakýchkoliv nesrovnalostí v obrázku. Navzdory skutečnosti, že se svět v posledních letech obrátil k přirozenosti, stále to není vítězství nad toxickou retuší, protože „přirozená krása“, která znamená svěžest a mládí, zůstává také umělá a „líčení bez make-upu“ ne. vyjdou z módy.