Mýtus 2. Zadržování svých pocitů je špatné a škodlivé. Zahnáni do hlubin duše vedou k emočnímu přepětí, plnému zhroucení. Jakékoli pocity, pozitivní i negativní, musí být proto otevřeně vyjádřeny. Je-li z morálních důvodů vyjadřování podrážděnosti nebo hněvu nepřijatelné, je třeba je vylít na neživý předmět – například na pobití polštáře.
Před dvaceti lety se exotická zkušenost japonských manažerů dostala do širokého povědomí. V šatnách některých průmyslových podniků byly instalovány gumové panenky šéfů jako boxovací pytle, do kterých bylo dělníkům dovoleno mlátit bambusovými tyčemi, aby zmírnili emocionální napětí a uvolnili nahromaděné nepřátelství vůči šéfům. Od té doby uplynulo hodně času, ale o psychologické účinnosti této inovace nebylo nic hlášeno. Zdá se, že to zůstala kuriózní epizoda bez vážných následků. Přesto na ni dodnes odkazují četné příručky o emoční seberegulaci a nabádají čtenáře, aby se ani tak „nedrželi v ruce“, ale naopak, aby své emoce neomezovali.
Realita
Podle Brada Bushmana, profesora z University of Iowa, nemá vybití vzteku na neživý předmět za následek uvolnění stresu, ale právě naopak. Bushman ve svém experimentu záměrně škádlil své studenty urážlivými poznámkami, když dokončili učební úkol. Někteří z nich pak byli požádáni, aby si vybili vztek na boxovacím pytli. Ukázalo se, že „uklidňující“ procedura studenty vůbec nepřivedla ke klidu — podle psychofyziologického vyšetření se ukázalo, že jsou mnohem podrážděnější a agresivnější než ti, kterým se „uvolnění“ nedostalo.
Profesor uzavírá: „Každý rozumný člověk, který si tímto způsobem vybíjí svůj vztek, si je vědom, že skutečný zdroj podráždění zůstal nezranitelný, a to dráždí ještě více. Pokud navíc člověk od procedury očekává klid, ale ten se nedostaví, jen to zvyšuje mrzutost.
A psycholog George Bonanno z Kolumbijské univerzity se rozhodl porovnat míru stresu studentů s jejich schopností ovládat své emoce. Změřil úroveň stresu u studentů prvního ročníku a požádal je, aby provedli experiment, ve kterém museli prokázat různé úrovně emočního vyjádření – přehnané, podhodnocené a normální.
O rok a půl později Bonanno svolal subjekty zpět a změřil jejich úroveň stresu. Ukázalo se, že studenti, kteří zažívali nejméně stresu, byli titíž studenti, kteří během experimentu na povel úspěšně zvyšovali a potlačovali emoce. Kromě toho, jak vědec zjistil, tito studenti byli více přizpůsobeni k naladění na stav partnera.
Objektivní doporučení
Jakákoli fyzická aktivita přispívá k vybití emočního stresu, ale pouze pokud není spojena s agresivními akcemi, dokonce i hrami. Ve stavu psychického stresu je užitečné přejít na atletická cvičení, běh, chůzi atd. Kromě toho je užitečné odvést pozornost od zdroje stresu a zaměřit se na něco, co s ním nesouvisí — poslouchat hudbu, číst knihu atd. ↑
Kromě toho není nic špatného na zadržování emocí. Schopnost ovládat se a vyjadřovat své pocity v souladu se situací by v sobě naopak měla být vědomě pěstována. Výsledkem je jak klid, tak plná komunikace – úspěšnější a efektivnější než spontánní vyjádření jakýchkoliv pocitů↑.