Elena Perova nám přečetla knihu Sonyi Lubomirski Psychologie štěstí.
„Bezprostředně po vydání knihy byli čtenáři pobouřeni, že Lubomirský a jeho kolegové dostali milion dolarů na studium fenoménu štěstí, a ve výsledku tak neobjevili nic převratného. Toto rozhořčení připomínalo rozšířenou reakci na Malevičův obraz Černý čtverec: „Co je na tom špatného? Tohle může nakreslit každý!
Co tedy Sonya Lubomirski a její kolegové udělali? Několik let studovali různé strategie, které pomáhají lidem stát se šťastnějšími (například pěstovat vděčnost, dělat dobré skutky, upevňovat přátelství), a testovali, zda je jejich účinnost podpořena vědeckými údaji. Výsledkem byla vědecky podložená teorie štěstí, kterou sama Lubomirski nazývá „teorií čtyřiceti procent“.
Míra štěstí (resp. subjektivního pocitu vlastního blaha) je stabilní charakteristika, do značné míry předurčená geneticky. Každý z nás má známé, o kterých můžeme říci, že je jim život nakloněn. Nevypadají však vůbec šťastně: naopak často říkají, že se zdá, že mají všechno, ale štěstí neexistuje.
A všichni známe lidi jiného typu – optimistické a spokojené se životem, navzdory všem těžkostem. Máme tendenci doufat, že se v životě stane něco úžasného, všechno se změní a přijde absolutní štěstí. Výzkum Sonie Lubomirsky však ukázal, že významné události, nejen pozitivní (velká výhra), ale i negativní (ztráta zraku, smrt blízkého člověka), změní naši míru štěstí jen na chvíli. Těch čtyřicet procent, o kterých Lubomirsky píše, je ta část pocitu štěstí jedince, která není předem daná dědičností a nesouvisí s okolnostmi; ta část štěstí, kterou můžeme ovlivnit. Záleží na výchově, událostech našeho života a činech, které sami podnikáme.
Sonja Lyubomirsky, jedna z předních světových pozitivních psychologek, profesorka psychologie na University of California v Riverside (USA). Je autorkou několika knih, naposledy The Myths of Happiness (Penguin Press, 2013).
Psychologie štěstí. Nový přístup »Překlad z angličtiny Anna Stativka. Petr, 352 s.
Bohužel rusky mluvící čtenář neměl štěstí: překlad knihy zanechává mnoho přání a na straně 40, kde jsme vyzváni k nezávislému posouzení úrovně našeho blahobytu, se ukázalo, že třetí stupnice je zkreslená ( skóre 7 by mělo odpovídat nejvyššímu stupni štěstí, a ne naopak, jak se píše v ruském vydání – buďte opatrní při počítání!).
Přesto stojí kniha za přečtení, abyste si uvědomili, že štěstí není cílem, kterého lze dosáhnout jednou provždy. Štěstí je náš postoj k životu, výsledek naší práce na sobě. Čtyřicet procent, podřízených našemu vlivu, je hodně. Knihu můžete samozřejmě považovat za triviální, nebo můžete využít Lubomirského objevy a zlepšit si svůj životní pocit. Toto je volba, kterou si každý udělá sám.