Podvědomí je slovo používané jak v psychologii, tak ve filozofii. Vztahuje se na psychický stav, jehož si člověk není vědom, ale který ovlivňuje chování. Etymologicky to znamená „pod vědomím“. Často je zaměňován s výrazem „nevědomí“, který má podobný význam. Co je podvědomí? Další předvědomé pojmy jako „id“, „ego“ a „superego“ popisují naši psychiku podle freudovské teorie.

K popisu lidské psychiky se používá několik slov v psychologii. Nevědomí odpovídá souboru psychických jevů, ke kterým naše vědomí nemá přístup. Naproti tomu vědomí je bezprostřední vnímání našeho psychického stavu. Umožňuje nám přístup k realitě světa, nás samých, myslet, analyzovat a jednat racionálně.

Pojem podvědomí se někdy používá v psychologii nebo v určitých duchovních přístupech k doplnění nebo nahrazení pojmu nevědomí. Týká se psychických automatismů zděděných ze vzdálené minulosti (naši předkové), nebo novější (naše vlastní zkušenosti).

Podvědomí je tedy to, co dělá naše tělo funkční, aniž bychom si toho byli vědomi: například určité automatické pohyby při řízení nebo dokonce trávení, nervové reakce těla, strachové reflexy atd.

Odpovídá tedy našim instinktům, našim získaným návykům a impulzům, aniž bychom zapomněli na svoji intuici.

Podvědomí může odhalit věci, o kterých jsme si nemysleli, že je máme v sobě, při automatických pohybech (motorické chování), nebo dokonce mluvená či psaná slova (například ústa jazyka), nečekané emoce (nesourodý pláč nebo smích). Má tedy tendenci jednat nezávisle na naší vůli.

V některých oblastech nebude žádný rozdíl. U ostatních upřednostňujeme kvalifikaci nevědomí jako skrytého, neviditelného, ​​zatímco podvědomí lze snadněji odhalit, protože je spontánnější a snadno pozorovatelné.

Podvědomí spočívá na získaných návycích, zatímco nevědomí na tom, co je vrozené, více zasypané. Freud během svých pracovních sezení mluvil více o nevědomí než o podvědomí.

Ve freudovské teorii existuje vědomí, nevědomí a předvědomí. Předvědomí je stav, který předchází vědomí.

Zatímco, jak jsme viděli, nevědomí je zapojeno do většiny mentálních jevů, vědomí je pouze špičkou ledovce.

Předvědomí a co umožňuje vytvořit mezi nimi spojení. Nevědomé myšlenky se díky ní mohou postupně stát vědomými. Nevědomé myšlenky jsou samozřejmě moudře vybrány nevědomím tak, aby nebyly ani příliš rušivé, ani příliš neuspokojivé nebo nesnesitelné.

Je to „superego“, „morální“ část našeho nevědomí, která je zodpovědná za cenzuru „id“, část týkající se našich nejhanebnějších tužeb a impulzů.

Pokud jde o „já“, je to instance, která vytváří spojení mezi „to“ a „superego“.

Ponořit se do našeho podvědomí nebo do našeho nevědomí není snadné. Často musíme čelit znepokojivým myšlenkám, čelit svým pohřbeným démonům, rozumět ďábelsky dobře ukotveným mechanismům (sami), abychom se jim jednoduše vyhnuli.

Skutečné poznání sebe sama a lepšího poznání svého nevědomí nám skutečně umožňuje překonat mnoho iracionálních obav, naše nevědomá odmítnutí, což nás může učinit nešťastnými. Jde o to, abychom se dostatečně oddálili svým činům a dobře se zamysleli nad tím, co je spouští, abychom porozuměli a potom jednali jinak a podle hodnot, které obhajujeme, aniž bychom se nechali ovládat nebo oklamat svým „tím“ .

Je jistě iluzorní chtít zcela ovládat všechny naše myšlenky, naše impulsy a naše strachy. Lepší porozumění sobě samému však přináší určitou znovuzískanou svobodu a umožňuje obnovit spojení svobodnou vůlí a vnitřní silou.