Scott Jurek se narodil v roce 1973 a běhat začal již v raném věku, běh mu pomohl vypnout od problémů v rodině. Každý den běžel dál a dál. Utíkal, protože mu to přinášelo potěšení a umožnilo mu na chvíli zapomenout na realitu. Není divu, že běhání je považováno za druh meditace. Zpočátku nepředváděl vysoké výsledky a na soutěžích místních škol obsadil dvacáté místo z pětadvaceti. Ale Scott běžel stejně, protože jedním z mottů jeho života byla slova jeho otce: "Musíme, pak musíme."
O vztahu výživy a tréninku se poprvé zamyslel na lyžařském kempu Berka Team ještě ve škole. V táboře byli chlapi krmeni zeleninovými lasagněmi a různými saláty a Scott si všiml, jak se po takovém jídle cítil energičtěji a jak intenzivně se jeho tréninky staly. Po návratu domů z tábora začal do svého jídelníčku zařazovat to, co považoval za „hippie jídlo“: jablečnou granolu k snídani a celozrnné těstoviny se špenátem k obědu. Příbuzní a přátelé se na něj dívali zmateně a ne vždy bylo dost peněz na drahé neobvyklé produkty. Proto se taková výživa v té době nestala zvykem a Scott se stal veganem později díky dívce Lee, která se později stala jeho manželkou.
V jeho názorech na výživu byly dva zlomy. První je, když se při cvičení fyzikální terapie v jedné z nemocnic (Scott Jurek je vystudovaným lékařem) dozvěděl o třech hlavních příčinách úmrtí ve Spojených státech: srdeční choroby, rakovina a mrtvice. Všechny přímo souvisí s typickou západní stravou, ve které dominují rafinované, zpracované a živočišné produkty. Druhým bodem, který ovlivnil Scottovy názory, byl článek, který mě náhodou zaujal o lékaři Andrew Weilovi, který věřil, že lidské tělo má velký potenciál k samoléčení. Potřebuje pouze poskytnout potřebné podmínky: udržovat správnou výživu a snížit spotřebu toxinů.
S příchodem k veganství začal Scott Jurek kombinovat několik druhů proteinových produktů v jednom pokrmu, aby tělu dodal potřebné množství bílkovin. Dělal čočkové a houbové placičky, hummus a olivové placičky, hnědou rýži a fazolové buřty.
Když se ho zeptali, jak získat dostatek bílkovin, abyste dosáhli takového úspěchu ve sportu, podělil se o několik tipů: do ranních smoothies přidejte k obědu kromě obrovské porce zeleného salátu ořechy, semínka a proteinovou mouku (například z rýže). dejte si kousky tofu nebo přidejte pár odměrek hummusu a dejte si k večeři plnohodnotné proteinové jídlo z luštěnin a rýže.
Čím dále Scott postupoval na cestě kompletní veganské stravy, tím více soutěžních vítězství měl za sebou. Byl první tam, kde to ostatní vzdali úplně. Když závod trval den, museli jste si s sebou vzít jídlo. Scott Jurek si předem připravil brambory, rýžové buřty, hummusové tortilly, nádoby s domácí mandlovou pastou, tofu „sýrovou“ pomazánku a banány. A čím lépe jedl, tím lépe se cítil. A čím lépe jsem se cítil, tím více jsem jedl. Tuk nahromaděný při jídle z rychlého občerstvení byl pryč, hmotnost se snížila a svaly se vybudovaly. Doba zotavení mezi zatíženími byla zkrácena.
Scottovi se nečekaně dostala do rukou kniha Eckharta Tolleho The Power of Now a rozhodl se, že se zkusí stát raw foodistou a uvidí, co se stane. Vařil si nejrůznější saláty, syrové placky a pil spoustu ovocných smoothies. Chuťové buňky se zbystřily do té míry, že Scott mohl bez námahy rozpoznat čerstvost jídla. Postupem času se přesto k veganství vrátil, a to z více důvodů. Podle samotného Scotta Jurka bylo příliš mnoho času stráveného počítáním kalorií a žvýkáním jídla. Musel jsem často a hodně jíst, což při jeho životním stylu ne vždy vyhovovalo. Právě díky zkušenostem se syrovou stravou se však smoothies staly pevnou součástí jeho jídelníčku.
Před jedním z nejtěžších Hardrockových „divokých a nezastavitelných“ běhů si Scott vymkl nohu a stáhl si vazy. Aby situaci nějak odlehčil, vypil litry sójového mléka s kurkumou a hodiny ležel se zvednutou nohou. Zlepšoval se, ale běhat celý den po trase, kde nejsou ani stezky, vypadal šíleně. Do cíle dorazila jen polovina účastníků a několik lidí zemřelo na plicní edém a poruchy trávení. A halucinace z nedostatku spánku u takových ras jsou běžné. Scott Jurek ale tento maraton nejen zvládl, překonal bolest, ale také vyhrál a zlepšil rekord trati o 31 minut. Když běžel, připomněl si, že „Bolest je jen bolest“ a „Ne každá bolest si zaslouží pozornost“. Dával si pozor na léky, zejména protizánětlivý ibuprofen, který jeho běžečtí rivalové polykali po hrstech. Scott si tedy pro sebe vymyslel unikátní protizánětlivý recept na smoothie, který obsahoval mimo jiné ananas, zázvor a kurkumu. Tento nápoj tišil bolesti svalů a pomohl k dobré regeneraci během tréninku.
Oblíbeným jídlem sportovce v dětství byla bramborová kaše s pořádnou porcí mléka. Poté, co se stal veganem, přišel s jeho rostlinnou verzí, kdy nahradil kravské mléko rýží, kterou si mimochodem připravuje sám. Rýžové mléko není tak drahé jako ořechové a přitom velmi chutné. Přidával ho nejen do hlavních jídel, ale na jeho základě dělal i smoothie a energetické koktejly na trénink.
V nabídce ultramaratonce se našlo místo i pro dezerty, nejužitečnější a bohaté na bílkoviny a komplexní sacharidy. Jedním ze Scottových oblíbených dezertů jsou čokoládové tyčinky vyrobené z fazolí, banánů, ovesných vloček, rýžového mléka a kakaa. Chia pudink, nyní tolik oblíbený mezi vegetariány, je také skvělou variantou dezertu pro sportovce, opět díky rekordnímu obsahu bílkovin. A samozřejmě Scott Jurek vyrobil raw energetické kuličky z ořechů, semínek, datlí a dalšího sušeného ovoce.
Veganská sportovní výživa není tak složitá, jak se na první pohled zdá. Zároveň dodává neskutečnou energii, desítkykrát zvyšuje sílu a vytrvalost.
Podle samotného Jurka naše životy utvářejí kroky, které právě teď děláme. Scott Jurek našel svou osobní cestu prostřednictvím vyvážené výživy a běhu. Kdo ví, třeba to pomůže i vám.