Víte, co je to rodinný mýtus? Jak je to ve vaší rodině? Jak řídí tvůj život? S největší pravděpodobností ne. Málokdy o tom přemýšlíme, ale mezitím existují vzorce chování, které se předávají z generace na generaci v každé rodině, je si jistá rodinná psycholožka Inna Khamitova.
Pro člověka, který patří k moderní kultuře s jejími představami self-made man a konceptem řízení osudu, je těžké, jak moc naše současnost závisí na minulosti naší rodiny. Ale okolnosti života našich předků, těžkosti, kterým čelili a jak je překonávali, nás dnes velmi ovlivňují.
V každé rodině existuje rodinný mýtus, i když ne vždy je zřejmý a málokdy je vyslovován a realizován. Pomáhá nám popsat sebe a naši rodinu, budovat hranice se světem, určuje naši reakci na to, co se nám děje. Může nám dát sílu, sebedůvěru a zdroje, nebo může být destruktivní a bránit nám ve správném posouzení sebe sama a svých schopností.
Příkladem takových mýtů jsou mýty o zachránci, o hrdinovi, o hříšníkovi, o tom, být hodným člověkem, o přežití, o dětském centrismu. Mýtus se rozvíjí, když rodina přežije několik generací díky určitému specifickému chování. V budoucnu se život mění a zdá se, že takové chování není vyžadováno, ale další generace rodiny jej nedobrovolně reprodukují.
Například několik generací rodiny žilo tvrdě: aby přežilo, bylo nutné zapojit se do kolektivní práce, vyhýbat se konfliktům a tak dále. Čas plynul a další generace této rodiny se ocitly v pohodlnějších podmínkách, jejich přežití nezávisí přímo na tom, jak harmonicky spolu lidé spolupracují. Mýtus však nadále řídí jejich chování a nutí je „přátelit se na přežití“ se zcela nevhodnými lidmi.
Nebo jsou členové stejné rodiny zvyklí bojovat, protože jejich životy nikdy nebyly stabilní a bezpečné (takové byly historické skutečnosti). Ale potomci žijící ve stabilnějším světě si mohou vědomě vytvářet potíže a pak je úspěšně překonat. Ve stabilní situaci se tito lidé mohou cítit velmi nepříjemně. A když se ponoříte hlouběji a položíte určité otázky, ukáže se, že tajně chtějí, aby se všechno zhroutilo. Cítí se dobře ve válečném stavu a potřebě dobýt tento svět, vědí, jak se v takových podmínkách chovat.
Rodinný mýtus často vypadá jako věrnost rodinným pravidlům, ale stává se, že má i patologický vliv.
Předpokládejme, že otec vaší prababičky pil. Silný piják je jako vlkodlak, střídavě v jednom ze dvou režimů. Když je střízlivý – všechno je v pořádku, když je opilý – monstrózní. Každý večer poslouchala prababička kroky na schodech: jaký je dnes táta? Díky tomu z ní vyrostla přecitlivělá osoba, která podle schodů na chodbě, otočením klíče v zámku, pochopí, v jakém stavu se její milovaný nachází, a podle toho se buď schová, nebo vyleze ven. .
Když taková žena vyroste, ukáže se, že o hodné kluky s kyticemi růží a námluvy nemá zájem. Je zvyklá na věčné přepínání, kdy hrůzu střídá štěstí. Za společníka si samozřejmě nutně nevybírá závislou osobu (ačkoli pravděpodobnost je velmi vysoká), ale téměř jistě spojí svůj život s někým, kdo ji bude zajišťovat neustálý psychický stres. Může to být člověk, který si vybral extrémní zaměstnání, nebo řekněme sociopat. Takový pár má děti a vzorec přechází z generace na generaci a alkoholismus prapradědečka ovlivňuje chování potomků.
Rodinný mýtus často vypadá jako věrnost rodinným pravidlům, kontinuita, někdy k nám přichází v podobě rodinné tradice, ale stane se, že má i patologický vliv, a pak je s tím potřeba pracovat.
Ale co je nejdůležitější, nemusíme si toho všimnout celý život — zvláště pokud nepřemýšlíme o minulosti naší rodiny, nehledáme v ní důvody svého jednání. Vzhledem k tomu, že mnoho generací u nás zažilo války, revoluce, represe, neseme si to vše v sobě, i když často nechápeme v jaké podobě. Velmi jednoduchý příklad: někteří mají nadváhu a nemohou nechat něco na talíři, i když jsou sytí, aniž by si mysleli, že důvodem je to, že jejich prababička přežila obléhání Leningradu.
Rodinný mýtus tedy není abstraktní pojem, ale fenomén, který se týká každého z nás. A jelikož nás vede, bylo by fajn mu trochu lépe porozumět. Mýtus obsahuje zdroj kolosálních zdrojů — jakmile je pro sebe objevíme, objeví se v životě nové příležitosti. Pokud například náš rodinný mýtus vyžaduje, abychom byli neustále ve střehu, pak není divu, že se nedokážeme uvolnit a odpočinout si.
Právě tomuto: diskusi o tom, jaké mýty existují a jak se tvoří, se bude věnovat pořad „Hry a hédonismus“ v rámci vzdělávacího projektu „Shatologie“. Účastníci si budou moci utřídit své rodinné příběhy a rozhodnout se, co chtějí na rodinném mýtu změnit a co si chtějí vzít s sebou do nového roku.
Jakmile poznáte svůj rodinný mýtus, můžete jej použít k tomu, abyste se stali silnějšími a zlepšili svůj život.