«Syndrom bílého pláště»: stojí za to bezpodmínečně důvěřovat lékařům?

Jít k lékaři vás trochu znervózňuje. Když překročíme práh kanceláře, ztratíme se, zapomeneme polovinu toho, co jsme měli v plánu říct. Výsledkem je, že se vracíme domů s pochybnou diagnózou nebo úplným zmatením. Nikdy nás ale nenapadne klást otázky a hádat se s odborníkem. Všechno je to o syndromu bílého pláště.

Nastal den plánované návštěvy lékaře. Vejdete do ordinace a doktor se ptá, na co si stěžujete. Zmateně uvádíte všechny příznaky, které si pamatujete. Specialista vás vyšetří, možná se zeptá na pár otázek, pak zavolá diagnózu nebo předepíše další vyšetření. Když opouštíte kancelář, jste zmateni: "Má vůbec pravdu?" Ale uklidňujete se: "Je to stále lékař!"

Špatně! Ani lékaři nejsou dokonalí. Máte plné právo vyjádřit nespokojenost, pokud lékař spěchá nebo nebere vaše stížnosti vážně. Proč tedy většinou nezpochybňujeme závěry lékařů a nenamítáme, i když se k nám chovají se zjevnou neúctou?

"Všechno je to o takzvaném "syndromu bílého pláště." Máme tendenci okamžitě brát člověka v takovém oblečení vážně, zdá se nám znalý a kompetentní. Podvědomě se tomu stáváme poslušnými,“ říká zdravotní sestra Sarah Goldbergová, autorka knihy The Patient's Guide: How to Navigate the World of Modern Medicine.

V roce 1961 provedl profesor Yale University Stanley Milgram experiment. Subjekty pracovaly ve dvojicích. Ukázalo se, že pokud byl jeden z nich oblečen v bílém plášti, druhý ho začal poslouchat a chovat se k němu jako k šéfovi.

„Milgram jasně ukázal, jak velkou moc jsme připraveni dát muži v bílém plášti a jak obecně instinktivně reagujeme na projevy moci. Ukázal, že jde o univerzální trend,“ píše ve své knize Sarah Goldberg.

Goldbergová, která řadu let pracovala jako zdravotní sestra, opakovaně viděla, jak se projevuje «syndrom bílého pláště». „Tato moc je někdy zneužívána a poškozuje pacienty. Lékaři jsou také jen lidé a neměli byste je stavět na piedestal, “říká. Zde je několik tipů od Sarah Goldberg, které vám pomohou odolat účinkům tohoto syndromu.

Sestavte stálý tým lékařů

Pokud pravidelně navštěvujete tytéž lékaře (např. internistu, gynekologa, optometristu a zubaře), kterým důvěřujete a cítíte se s nimi dobře, bude snazší být k nim upřímný ohledně svých problémů. Tito specialisté již budou znát vaši individuální «normu», a to jim velmi pomůže při stanovení správné diagnózy.

Nespoléhejte pouze na lékaře

Často zapomínáme, že ve zdravotnictví nepracují jen lékaři, ale i další odborníci: lékárníci a farmaceuti, sestry a sestry, fyzioterapeuti a mnoho dalších. „Jsme tak zaměřeni na pomoc lékařům, že zapomínáme na jiné odborníky, kteří nám v některých případech mohou pomoci rychleji a efektivněji,“ říká Goldberg.

Připravte se na návštěvu lékaře

Goldberg doporučuje připravit „úvodní prohlášení“ předem. Udělejte si seznam všeho, co jste chtěli lékaři sdělit. O jakých příznacích byste chtěli mluvit? Jak intenzivní jsou? Zhoršuje se to v určitou denní dobu nebo po konzumaci určitých potravin? Zapište si úplně všechno.

Doporučuje také připravit si seznam otázek. „Pokud se nebudete ptát, lékař pravděpodobně něco přehlédne,“ říká Goldberg. Nevíte, kde začít? Požádejte svého lékaře, aby podrobně vysvětlil všechna doporučení. „Pokud vám byla diagnostikována nebo vám bylo řečeno, že vaše bolest je normální, nebo vám bylo nabídnuto, že počkáte a uvidíte, jak se váš stav změní, nespokojte se s tím. Pokud něčemu nerozumíte, požádejte o vysvětlení,“ říká.

Požádejte někoho blízkého, aby vás doprovodil

Často jsme při vstupu do ordinace nervózní, protože možná nestihneme všechno říct v tak krátkém čase. V důsledku toho opravdu zapomínáme nahlásit některé důležité detaily.

Pokud se bojíte, že nedokážete vše pořádně vysvětlit ani tím, že si uděláte plán na papíře, Goldberg radí požádat někoho blízkého, aby vás doprovodil. Výzkumy ukazují, že pouhá přítomnost přítele nebo příbuzného vám může pomoci uklidnit se. Kromě toho vám blízký člověk může připomenout některé důležité detaily, pokud o nich zapomenete říci lékaři.


Zdroj: health.com

Napsat komentář