Stále více občanů sní o tom, že se probudí za zpěvu ptáků, budou chodit bosí v rose a žít daleko od města a vydělávat si na živobytí tím, co přináší potěšení. Realizovat takovou touhu samo o sobě není snadné. Lidé s touto filozofií si proto vytvářejí své vlastní osady. Ekovesnice – tak jim říkají v Evropě. V ruštině: ekovesnice.
Jedním z nejstarších příkladů této filozofie společného života je ekovesnice Grishino na východě Leningradské oblasti, téměř na hranici s Karélií. První eko osadníci sem dorazili v roce 1993. Malá vesnička s velkým polem Ivan-čaj nevzbudila u domorodých obyvatel žádné podezření, naopak jim dala důvěru, že oblast bude žít a rozvíjet se.
Jak říkají místní obyvatelé, za léta života ekovesnice se v ní hodně změnilo: složení, počet lidí i forma vztahů. Dnes je to společenství ekonomicky nezávislých rodin. Lidé sem přicházeli z různých měst, aby se naučili žít na zemi v souladu s přírodou a jejími zákony; naučit se budovat radostné vztahy mezi sebou.
„Studujeme a oživujeme tradice našich předků, ovládáme lidová řemesla a dřevěnou architekturu, vytváříme rodinnou školu pro naše děti, snažíme se udržovat rovnováhu s prostředím. Na našich zahrádkách pěstujeme zeleninu po celý rok, v lese sbíráme houby, lesní plody a bylinky,“ říkají obyvatelé ekovesnice.
Vesnice Grishino je architektonickou památkou a je pod státní ochranou. Jedním z projektů ekorezidentů je vytvoření přírodní a architektonické rezervace v blízkosti vesnic Grishino a Soginitsa – zvláště chráněné oblasti s unikátními stavbami a přírodní krajinou. Rezervace je koncipována jako základna ekologické turistiky. Projekt je podporován správou okresu Podporozhye a je považován za slibný pro oživení venkova.
Obyvatelé další eko-vesničky s roztomilým jménem „Romashka“, vesničky nedaleko hlavního města Ukrajiny, Kyjeva, podrobně hovoří o své filozofii. Před pár lety měla tato vesnice fádní a zdaleka ne úctyhodný vzhled. Ohrožené sedmikrásky, 120 kilometrů od Kyjeva, zde ožily s výskytem neobvyklých bosých obyvatel. Průkopníci Peter a Olga Raevskij, kteří koupili opuštěné chatrče za několik set dolarů, prohlásili vesnici za eko-vesnici. Toto slovo si oblíbili i domorodí obyvatelé.
Bývalí občané nejedí maso, nechovají domácí zvířata, nehnojí půdu, nemluví s rostlinami a chodí bosi až do mrazů. Tyto podivnosti už ale nikoho z místních nepřekvapí. Naopak jsou na nově příchozí hrdí. Ostatně za poslední tři roky se počet ekologických poustevníků rozrostl na 20 lidí a do Romashki přijíždí spousta hostů. Navíc sem nejezdí jen přátelé a příbuzní z města, ale i neznámí lidé, kteří se o osadě dozvěděli přes internet.
O rodině Olgy a Petera Raevských – zakladatelích této vesnice – psaly noviny nejednou, nejednou a natáčely je: už se z nich staly jakési „hvězdy“, kterým se bezdůvodně někdo ožije, protože „všeho je dost“ – 20letý kluk ze Sumy nebo cestovatel z Nizozemska.
Raevsky vždy rádi komunikují, zejména s „stejně smýšlejícími lidmi“. Stejně smýšlející lidé jsou pro ně ti, kteří se snaží žít v souladu se sebou a přírodou (nejlépe v přírodě), usilují o duchovní růst, fyzickou práci.
Petr, původním povoláním chirurg, opustil praxi na soukromé klinice v Kyjevě, protože si uvědomil nesmyslnost práce:
„Cílem skutečného lékaře je pomoci člověku vydat se na cestu sebeléčení. Jinak se člověk nevyléčí, protože nemoci se dávají proto, aby člověk pochopil, že ve svém životě dělá něco špatně. Pokud se nezmění, duchovně neroste, bude k lékaři přicházet znovu a znovu. Je dokonce špatné za to brát peníze,“ říká Peter.
Vychovat zdravé děti bylo cílem manželů Raevských, když se před 5 lety přestěhovali z Kyjeva do Romaški, což se pak pro jejich rodiče stalo „katastrofou“. Dnes malá Uljanka nerada jezdí do Kyjeva, protože je tam narváno.
„Život ve městě není pro děti, není tu místo, nemluvě o čistém vzduchu nebo jídle: byt je příliš přeplněný a na ulici všude auta… A tady je panství, jezero, zahrada . Všechno je naše,“ říká Olya, vystudovaná právnička, češe dítě prsty a zaplétá copánky.
"Kromě toho, Ulyanka je vždy s námi," zvedl Peter. Co takhle ve městě? Celý den dítě, když ne ve školce, tak ve škole a o víkendech – kulturní výlet do McDonald's a pak – s balónky – domů…
Raevskému se nelíbí ani vzdělávací systém, protože podle jejich názoru by děti měly rozvíjet svou duši až do 9 let: učit je lásce k přírodě, lidem a vše, co je třeba studovat, by mělo vzbudit zájem a přinášet uspokojení.
– Nesnažil jsem se konkrétně naučit Uljanku počítat, ale hraje si s kamínky a sama je začíná počítat, pomáhám; Nedávno jsem se začala zajímat o dopisy – tak se trochu učíme, – řekla Olya.
Když se podíváte zpět do historie, byla to generace hippies, která šířila myšlenky vytváření mikrospolečností na Západě v 70. letech. Mladí rebelové, unavení životním stylem svých rodičů, kteří se snažili žít lépe a kupovat více, se odstěhovali z měst v naději, že v přírodě vybudují lepší budoucnost. Dobrá polovina těchto obcí nevydržela ani pár let. Drogy a neschopnost žít zpravidla pohřbily romantické pokusy. Ale někteří osadníci, usilující o duchovní růst, stále dokázali realizovat své představy. Nejstarší a nejmocnější osada je Fenhorn ve Skotsku.
Na základě materiálů z http://gnozis.info/ a segodnya.ua