Jsou děti, které milují školu?
Ano, byl jsem takové dítě. Vedle mě byli moji přátelé, spolužáci, kteří milovali školu – milovali proces učení.
Měli jsme zájem učit se na hodinách nové věci, s nadšením řešit problémy a diskutovat o něčem z historie, zeměpisu, literatury a biologie.
Nepamatuji si jediný den, kdy by se mi nechtělo do školy. Na střední škole jsme se neučili jen na samotných hodinách, ale ve dne v noci jsme se tísnili ve škole na nejrůznějších doplňkových intenzitkách.
Co to bylo? Mám štěstí? Ale v životě jsem v souvislosti s prací mého otce vystřídal mnoho škol. A do každé školy jsem běhal s radostí. Líbilo se mi ovládání. Miloval olympiádu. Miloval učitele! V životě jsem potkal jen jednoho průměrného učitele. Jak teď chápu, byla to člověk, který se o ostatní lidi nezajímal, ale nějak ji to do školy přivedlo. I když… ať ji to vezme kamkoli, všude bude průměrnou specialistkou – takovým „kartonem“, běžně vykonávajícím své činy. Muž bez duše! Každopádně v žádném z jejích činů nebylo vidět její duši. Ve věku 10-12 let jsem samozřejmě nedokázal přesně popsat, v čem spočívá profesní vada tohoto učitele. Prostě jsem ji neměl rád a snažil jsem se držet stranou. Naštěstí mezi mými učiteli bylo dost lidí s duší. Udělali v mém životě velkou věc – ukázali mi, kdo je v hlubokém smyslu profesionál. Velmi se snažím je nezklamat.
Přátelé, co si o tom myslíte, jaký dojem děláte vy osobně jako profesionál? Bude ve vaší práci vaše duše patrná těmi, pro které tuto práci děláte?
Je pro vás důležité investovat svou duši? Je pro vás důležité vidět práci druhých, kde je vždy duše?