Většina lidí si s hrůzou myslí, že někde na světě mohou jíst psy, as chvěním si vzpomínají, jak viděli fotografie mrtvých psů visících na hácích se staženou kůží.
Ano, jen pomyšlení na to děsí a rozčiluje. Nabízí se ale rozumná otázka: proč se lidé stejně tak nezlobí kvůli zabíjení jiných zvířat? Například ve Spojených státech je ročně poraženo asi 100 milionů prasat na maso. Proč to nevyvolá protest veřejnosti?
Odpověď je jednoduchá – emoční zaujatost. Jen se s prasaty citově nespojíme do té míry, aby s námi jejich utrpení rezonovalo stejně, jako trpí psi. Ale stejně jako Melanie Joy, sociální psycholožka a expertka na „karnismus“, že milujeme psy, ale jíme prasata, je pokrytectví, pro které neexistuje žádné důstojné morální ospravedlnění.
Není neobvyklé slyšet argument, že bychom se měli o psy více starat kvůli jejich vyšší sociální inteligenci. Tato víra dále poukazuje na skutečnost, že lidé tráví více času seznamováním se psy než s prasaty. Mnoho lidí chová psy jako domácí mazlíčky a díky tomuto intimnímu vztahu se psy jsme se s nimi citově propojili, a proto o ně pečujeme. Liší se ale psi skutečně od ostatních zvířat, která jsou lidé zvyklí jíst?
Ačkoli psi a prasata zjevně nejsou identičtí, jsou si velmi podobní v mnoha ohledech, které se většině lidí zdají důležité. Mají podobnou sociální inteligenci a žijí stejně emocionální životy. Psi i prasata dokážou rozpoznat signály vydávané lidmi. A samozřejmě příslušníci obou těchto druhů jsou schopni prožívat utrpení a touhu žít život bez bolesti.
Můžeme tedy dojít k závěru, že prasata si zaslouží stejné zacházení jako psi. Proč ale svět nespěchá s bojem za jejich práva?
Lidé jsou často slepí k nesrovnalostem ve vlastním myšlení, zvláště pokud jde o zvířata. Andrew Rowan, ředitel Centra pro záležitosti zvířat a veřejnou politiku na Tufts University, jednou řekl, že „jediná konzistentnost v tom, jak lidé přemýšlejí o zvířatech, je nekonzistence“. Toto tvrzení stále více podporují nové výzkumy v oblasti psychologie.
Jak se projevuje lidská nedůslednost?
Za prvé, lidé připouštějí vliv nadbytečných faktorů na jejich soudy o morálním postavení zvířat. Lidé často myslí srdcem, ne hlavou. Například v jednom byly lidem předloženy obrázky hospodářských zvířat a byli požádáni, aby rozhodli, jak špatné bylo jim ublížit. Účastníci si však nebyli vědomi toho, že snímky zahrnovaly jak mláďata (např. kuřata), tak dospělá zvířata (dospělá kuřata).
Lidé velmi často říkali, že by bylo nesprávnější ubližovat mladým zvířatům než ubližovat dospělým zvířatům. Ale proč? Ukázalo se, že takové soudy souvisí s tím, že roztomilá zvířátka v lidech vyvolávají pocit tepla a něhy, zatímco dospělí ne. Inteligence zvířete v tom nehraje roli.
I když tyto výsledky nemusí být překvapením, poukazují na problém v našem vztahu k morálce. Zdá se, že naši morálku v tomto případě řídí spíše nevědomé emoce než odměřené uvažování.
Za druhé, nejsme konzistentní v používání „faktů“. Máme tendenci si myslet, že důkazy jsou vždy na naší straně – čemu psychologové říkají „konfirmační zkreslení“. Jedna osoba byla požádána, aby ohodnotila míru svého souhlasu nebo nesouhlasu s řadou potenciálních přínosů vegetariánství, které sahaly od přínosů pro životní prostředí po dobré životní podmínky zvířat, zdraví a finanční přínosy.
Očekávalo se, že lidé budou mluvit o výhodách vegetariánství a budou podporovat některé argumenty, ale ne všechny. Lidé však nepodporovali pouze jednu nebo dvě výhody – buď schválili všechny, nebo žádnou z nich. Jinými slovy, lidé standardně schvalovali všechny argumenty, které podporovaly jejich unáhlené závěry o tom, zda je lepší jíst maso nebo být vegetarián.
Zatřetí, jsme poměrně flexibilní ve využívání informací o zvířatech. Místo abychom pečlivě přemýšleli o problémech nebo faktech, máme tendenci podporovat důkazy, které podporují to, čemu bychom rádi věřili. V jedné studii byli lidé požádáni, aby popsali, jak špatné by bylo jíst jedno ze tří různých zvířat. Jedno zvíře bylo fiktivní, mimozemské zvíře, se kterým se nikdy nesetkali; druhým byl tapír, neobvyklé zvíře, které se v kultuře respondentů nejí; a nakonec prase.
Všichni účastníci získali stejné informace o intelektuálních a kognitivních schopnostech zvířat. V důsledku toho lidé odpověděli, že by bylo špatné zabít mimozemšťana a tapíra kvůli jídlu. U prasete při morálním úsudku účastníci ignorovali informace o jeho inteligenci. V lidské kultuře je pojídání prasat považováno za normu – a to stačilo ke snížení hodnoty života prasat v očích lidí, navzdory rozvinuté inteligenci těchto zvířat.
I když se tedy může zdát kontraintuitivní, že většina lidí neakceptuje pojídání psů, ale spokojí se s tím, že jí slaninu, není to z psychologického hlediska překvapivé. Naše morální psychologie je dobrá v hledání chyb, ale ne, pokud jde o naše vlastní činy a preference.