Proč se dítě sebepoškozuje a jak mu pomoci

Proč se někteří teenageři řežou, kauterizují si kůži? Toto není „móda“ ani způsob, jak upoutat pozornost. Může to být pokus zmírnit duševní bolest, vyrovnat se se zážitky, které se zdají nesnesitelné. Mohou rodiče pomoci dítěti a jak na to?

Teenageři se řežou nebo si česají kůži, dokud nevykrvácí, tlučou hlavou o zeď, kauterizují si kůži. To vše se děje s cílem zmírnit stres, zbavit se bolestivých nebo příliš silných zážitků.

„Studie ukazují, že poměrně významný počet teenagerů se zapojuje do sebepoškozování ve snaze vyrovnat se s bolestivými emocemi,“ vysvětluje dětská psychoterapeutka Vena Wilson.

Není neobvyklé, že rodiče propadnou panice, když se dozvědí, že si jejich dítě ubližuje. Skrývání nebezpečných předmětů, snaží se ho mít neustále pod dohledem nebo přemýšlí o hospitalizaci v psychiatrické léčebně. Někteří však problém jednoduše ignorují a tajně doufají, že přejde sám.

To vše ale dítěti nepomůže. Vienna Wilson nabízí 4 praktické kroky pro rodiče, kteří zjistí, že jejich dítě se sebepoškozuje.

1. Uklidněte se

Mnoho rodičů, když se dozvědí, co se děje, se cítí bezmocní, přemáhá je vina, smutek a hněv. Než si ale s dítětem promluvíte, je důležité si věci promyslet a uklidnit se.

„Sebepoškozování není pokus o sebevraždu,“ zdůrazňuje Vienna Wilson. Proto je v první řadě důležité se uklidnit, nepropadat panice, vypořádat se s vlastními zkušenostmi a až poté začít s dítětem rozhovor.

2. Snažte se dítěti porozumět

Nemůžete začít konverzaci obviněním, je lepší ukázat, že se snažíte dítěti porozumět. Zeptejte se ho podrobně. Zkuste zjistit, jak mu sebepoškozování pomáhá a za jakým účelem to dělá. Buďte opatrní a taktní.

S největší pravděpodobností je dítě velmi vyděšené, že rodiče zjistili jeho tajemství. Pokud chcete získat upřímné a upřímné odpovědi, je nejlepší mu dát jasně najevo, že vidíte, jak se bojí, a nehodláte ho trestat.

Ale i když uděláte všechno správně, dítě se může zavřít nebo vyvolat záchvat vzteku, začít křičet a plakat. Může s vámi odmítnout mluvit, protože se bojí nebo se stydí, nebo z jiných důvodů. V tomto případě je lepší na něj nevyvíjet nátlak, ale dát mu čas — teenager se tedy raději rozhodne, že vám vše řekne.

3. Vyhledejte odbornou pomoc

Sebepoškozování je vážný problém. Pokud dítě ještě nespolupracuje s psychoterapeutem, zkuste pro něj vyhledat specialistu právě na tuto poruchu. Terapeut vytvoří bezpečný prostor pro teenagera, aby se naučil, jak se vypořádat s negativními emocemi jinými způsoby.

Vaše dítě potřebuje vědět, co dělat v krizi. Potřebuje se naučit dovednosti emoční seberegulace, které bude v pozdějším životě potřebovat. Terapeut vám také může pomoci vypořádat se s možnými základními příčinami sebepoškozování – školními problémy, problémy s duševním zdravím a dalšími zdroji stresu.

V mnoha případech budou rodiče také přínosem, když vyhledá odbornou pomoc. Je velmi důležité dítě neobviňovat a nezahanbovat, ale neměli byste obviňovat ani sebe.

4. Jděte příkladem zdravé seberegulace

Když vám to přijde těžké nebo špatné, nebojte se to před svým dítětem předvést (alespoň na úrovni, na které je schopno tomu porozumět). Vyjadřujte emoce slovy a ukažte, jak se s nimi dokážete efektivně vypořádat. Možná v takových případech potřebujete být nějakou dobu sám nebo dokonce plakat. Děti to vidí a poučí se.

Tím, že dáte příklad zdravé emoční seberegulace, aktivně pomáháte svému dítěti zbavit se nebezpečného návyku sebepoškozování.

Obnova je pomalý proces a bude vyžadovat čas a trpělivost. Naštěstí, jak teenager dospívá fyziologicky a neurologicky, jeho nervový systém bude zralejší. Emoce už nebudou tak prudké a nestabilní a bude mnohem snazší se s nimi vypořádat.

„Adolescenti se sklonem k sebepoškozování se mohou tohoto nezdravého zlozvyku zbavit, zvláště pokud rodiče, když se o tom dozvěděli, dokážou zůstat v klidu, zacházet s dítětem s upřímným porozuměním a péčí a najít mu dobrého psychoterapeuta,“ říká Vena. Wilson.


O autorovi: Vena Wilson je dětská psychoterapeutka.

Napsat komentář