Psychologie

Hloupost je jako nakažlivá nemoc, varoval Shakespeare, proto je důležité pečlivě vybírat prostředí. Jak ale poznat, komu se vyhnout? A je to opravdu nutné? Zde je to, co říká psycholožka Maria Eril.

Jsem humanista, takže jsem si jistý, že hloupost je dočasný stav mysli, něco jako infantilní nezralost. Těžko se však mohu mýlit, pokud předpokládám, že kvůli mé vlastní hlouposti se mnoho lidí nebaví tak, jak by si přáli. A dokonce i jejich milovaní – a ještě víc.

Pojďme se ale podívat, v čem konkrétně se hloupost projevuje a jak může zabránit tomu, aby si život užíval nejen ten, kdo s takovým člověkem jedná, ale i on sám.

1. Hlupák mluví jen o sobě.

Jakákoli komunikace zahrnuje dialog a zralý člověk obvykle chápe, že jde o způsob výměny informací. Výměna, ne výsadba. Stává se samozřejmě, že člověk potřebuje promluvit, když se něco stane – stává se to každému. Pokud se ale bavíme o patologickém sólu, kdy spolubesedník nemá možnost vložit alespoň slovo, natož něco sdělit, máme co do činění s hlupákem.

A nemluvte se mnou o narcistické osobnosti. V tomto případě záleží jen na tom, že si dotyčný neuvědomil, že naslouchání je důležitým zdrojem v procesu získávání životních zkušeností. Tato vlastnost je navíc velmi cenná v přátelské komunikaci. A když poslouchám jen já, tak proč ne někdo zajímavější? Nyní je spousta rozumných lektorů.

2. Je tam hodně lidí, on je hlasitý

Okamžitě udělám rezervaci, jsou případy zvláštního, hlasitého charisma — ale v takových případech neexistují žádné otázky typu „Nebo je to možná jen blázen?“. Nemluvím o nich, ale o těch hloupých lidech, kteří nedostatek hloubky a smyslu často nahrazují intenzitou.

Představte si: restaurace, tlumená světla, lidé mluvící, někdo pracuje na notebooku, někdo má klidné romantické setkání. Tu a tam zvuk mírně zesílí: smáli se, zdravili ty, kteří přišli... A najednou mezi tím příjemným hlukem zazněl otravný hlas dámy, která vypráví partnerovi podrobnosti ze svého osobního života. A nikdo z přítomných nemůže zůstat stranou.

Pravidla etikety, stejně jako návod k použití konvice, jsou v mnoha ohledech bezchybná. Ukázky blázna v sobě

Nechceme poslouchat, zvláště když to není zajímavé, hloupé, ploché... Ale náš mozek funguje takto: jsme nuceni věnovat pozornost ostrým zvukům, protože na tom může záviset život. A nyní se celá restaurace věnuje detailům rozvodu…

Osamělí šťastlivci s notebookem mají štěstí — mají sluchátka a úkosem se dívají na narušitele zvukového režimu a spěchají rozmotávat kabeláž. Pár rychle doplatí a uteče: všechno pro ně teprve začíná a cizí rozvody jsou krajně nevhodné téma. Paní si objedná další víno a její hlas je ještě hlasitější. A o její hlouposti už slyšeli i ti, kteří sedí na terase…

Chtě nechtě se mi vybaví pravidla etikety. Stejně jako návod k použití konvice jsou v mnoha ohledech spolehlivé. Ukázky blázna v sobě.

3. Blázen ignoruje potřeby partnera

má zájem? Není unavený? Možná se potřebuje odstěhovat, ale prostě nemůže najít vhodnou pauzu? Na jeden nádech takový člověk vyplní celý prostor. Je obzvláště těžké pro jemné lidi, kteří se bojí urazit, být nevhodní.

Nedostatek potřeby zpětné vazby hovoří o infantilní svéprávnosti. Takoví partneři jsou jako dítě, které ještě není obdařené empatií, které nedokáže pochopit, že jeho matku už nebaví vláčet ho na saních osmnáctý kilometr. Zdá se tedy, že na jednu stranu dávají jasně najevo: „Pokud se vám něco nelíbí, řekněte to. A na druhou stranu – jo, zkus to, řekni mi to. Platba na účet vašich stížností — děkuji, dnes ne.

4. Hloupý člověk se bojí všeho.

Nepůjdu tam – je to tam. Nechci sem, je to tam. Neustálé hledání zóny bezpečí a pohodlí však brzdí evoluci. Jakákoli živá mysl tohoto vývoje je hladová a hledá způsoby, jak se buď sama vypořádat se svými vlastními strachy, nebo požádat o pomoc. Je pošetilé dovolit strachu, aby řídil život.

Je tu i druhá strana mince — když se člověk vrhne do bitvy, aniž by zvážil rizika a neporovnal je se svými vlastními silami. Kolik hloupostí se na této odvaze udělalo! Ale tento druhý typ «bezhlavých jezdců» je mi stále bližší než čekající, kteří se všeho bojí.

Provedením nějaké akce člověk získá zkušenost, i když negativní, nějakou moudrost. A jaká je zkušenost a moudrost člověka, který zůstává mezi čtyřmi stěnami a z nudy experimentuje jen s hledáním toho nejlepšího televizního kanálu? ..

5. Hlupák o svých postojích nepochybuje.

Podle mě je to vrchol hlouposti. Podívejte se na jakoukoli oblast vědy, jak se myšlenky v průběhu času měnily. Něco bylo považováno za pravdivé, nezpochybnitelné a pak jeden objev obrátil celý systém poznání vzhůru nohama a minulá přesvědčení se během jednoho dne proměnila v husté bludy.

Navíc strnulé myšlení, kdy člověk neví, jak být flexibilní a zohledňovat nové poznatky, je přímou cestou k Alzheimerovi. To říká moderní výzkum. Ale kdo ví, třeba změní názor...

6. Hloupý člověk rozděluje věci na černé a bílé.

Kategorické postoje, zvláště znásobené tvrdohlavostí, jsou dalším znakem hlouposti. Nestihli jste odbočku – máte topografický kreténismus. A je to, zůstaneš tak po zbytek svého života. Nerozpoznávání polotónů, rysů kontextu a situace — to rozhodně není charakteristické pro chytré lidi.

…Tento text je příkladem takového rozdělení. Dělit lidi na hlupáky a chytré je velmi hloupé. Koneckonců, každý člověk má svůj vlastní příběh a vlastní zkušenost, což vedlo k tomu, že v této fázi života člověk mluví pouze o sobě, nekontroluje se u svého partnera nebo je zachvácen obavami.

Každý z nás se někdy může chovat hloupě, takže to nejlepší, co můžeme udělat, je zaměřit pozornost na svůj vnitřní život a dávat světu kolem sebe maximum dobré vůle.

Napsat komentář