Mít dítě, od prvních zamilovaných pocitů jsem o tom přemýšlela jako o něčem samozřejmém, jednoduchém, přirozeném... S manželem jsme vždy toužili být rodiči. Proto jsme se rozhodli velmi rychle pilulku vysadit. Po roce neúspěšných „pokusů“ jsem navštívila gynekologa.. Požádal mě, abych udělal teplotní křivku na dlouhé tři měsíce! Zdá se to být velmi dlouhé, když jste posedlí touhou po dítěti. Když jsem se za ním vrátil, nezdálo se, že by nějak moc „spěchal“ a moje obavy začínaly narůstat. Nutno říci, že v mé rodině jsou problémy se sterilitou známé již od mé maminky. Moje sestra se také několik let snažila.
Velmi důkladná vyšetření
Šel jsem k jinému lékaři, který mi řekl, abych zapomněl na teplotní křivky. Začali jsme mi sledovat ovulaci endovaginálními ultrazvuky. Rychle viděl, že nemám ovulaci. Odtud následovala další vyšetření: u mě hysterosalpingografie, u manžela spermiogram, křížový penetrační test, Hühnerův test... Ocitli jsme se za měsíc vrženi do lékařského světa s objednáním a opakovanými krevními testy. Po dvou měsících padla diagnóza: Jsem sterilní. Žádná ovulace, problémy s hlenem, hormonální problémy… Brečel jsem dva dny. Ale zrodil se ve mně vtipný pocit. Věděl jsem to uvnitř už dlouho. Můj manžel vypadal klidně. Problém nebyl v něm; Myslím, že ho to uklidnilo. Nechápal mé zoufalství, protože věřil, že jakmile budou problémy identifikovány, řešení přijde. On měl pravdu.
Jediné řešení: umělé oplodnění
Doktor nám doporučil umělé oplodnění (IAC). Byla to jediná možnost. Zde se ponoříme do světa asistované reprodukce. Hormonální injekce, ultrazvuky, krevní testy se opakovaly několik měsíců. Čekání na menstruaci, zklamání, slzy… Pondělí 2. října: Den D pro menstruaci. Nic. Celý den se nic neděje… jdu padesátkrát na záchod, abych to zkontroloval! Manžel přijde domů s testem, děláme to spolu. Dvě dlouhé minuty čekání... A okno zrůžoví: Jsem těhotná!!!
Po devíti měsících celkem snadného těhotenství, i když pod dohledem, porodím naši holčičku, 3,4 kg touhy, trpělivosti a lásky.
Dnes se musí vše začít znovu
Právě jsem udělal své čtvrté IAC v naději, že dám naší dceři bratříčka nebo sestřičku… Ale bohužel čtvrtý neúspěch. Nezoufám, protože vím, že to zvládneme, ale všechny zkoušky jsou čím dál tím těžší. Dalším krokem může být IVF protože mám právo udělat jen šest TSI. Udržuji si naději, protože moje sestra kolem mě bojuje už sedm let. Nesmíme se vzdávat, i když už nemůžeme. Opravdu to stojí za to!!!
Christèle