"Dobře ji přikryj, dej na ni čepici a rukavice!" Maminka mě objednala, když jsem odcházela z porodnice v Nairobi. Asi se tomu těžko věří, ale Keňané se bojí... zimy. Žijeme samozřejmě v tropické zemi, ale teploty pod 15 °C jsou pro nás mrazivé. Děje se tak v červnu, červenci a srpnu, tedy v měsících, kdy jsou malí Keňané od narození oblečeni do vrstev oblečení, včetně klobouků. Když moji strýcové a tety slyší plakat jedno z mých dětí, dělají si starosti: „Musí mu být zima! “.
Abyste to pochopili, musíte vědět, že naše domy nejsou vytápěny, takže v „zimě“ může být uvnitř opravdu chladno. Naše země se nachází nedaleko rovníku.
Slunce vychází celoročně kolem 6. hodiny ranní a zapadá kolem 18 hodin. Děti se často probouzejí v 30 nebo 5 hodin ráno, kdy pro každého začíná život.
Zena znamená ve svahilštině „krásná“ a Vusei znamená „obnova“. V Keni, mnoho z
máme tři jména: křestní jméno (v angličtině), kmenové jméno a příjmení. Zatímco mnoho kmenů bude pojmenovávat děti podle ročního období (déšť, slunce atd.), Kikuyuové, což je kmen, ke kterému patřím, pojmenovávají své děti podle blízkých rodinných příslušníků. V Keni je také běžné dávat jim jména slavných. V roce 2015 bývalý americký prezident navštívil Keňu (sám je keňského původu) a od té doby tu máme Obamy, Michelle a dokonce… AirForceOne (název letadla, kterým američtí prezidenti cestují)! Nakonec je jméno otce často přehlíženo a používá se pouze pro úřední dokumenty.
Máme také velmi vtipný zvyk volat maminky. „Mama Zena“ je přezdívka, kterou mi dali keňští přátelé mé dcery. Pro nás je to projev úcty. Mám to jednodušší pro maminky, které často znají křestní jména kamarádů svých dětí, ale ne jejich rodičů.
U nás je narození miminka radostí pro celou rodinu. Zůstal jsem poblíž
můj na čtyři měsíce. Moje matka byla velmi štědrá a pomáhala mi na plný úvazek. Veškerý čas trávila v kuchyni přípravou lahodných pokrmů na přivítání hostů. Rodina, blízká i vzdálená, přátelé a kolegové přijeli z celé země s náručí nabitou dárky pro mou dceru. Maminka mi vařila naše tradiční jídla, která obsahují všechny živiny, které mladá maminka potřebuje. Například „uji“, jáhlová kaše s mlékem a cukrem, která se jí celý den, nebo „njahi“, guláš z hovězího oháňky a černých fazolí. Proti zácpě, která je po císařském řezu častá, jsem pila třikrát denně smoothie z mixovaného ovoce a zeleniny: kiwi, mrkev, zelené jablko, celer atd.
Léky a tradice
„Keňské matky jsou velmi vynalézavé. Všichni například nosí své děti na zádech v kanze, tradiční látce, zdobené svahilskými příslovími. Díky tomu mohou být „multitasking“: uspávání miminka a zároveň příprava jídla. “
„V Keni nevímet ne kolika. Když dítě pláče, mohou to být tři důvody: je mu zima, má hlad nebo je ospalé. Přikrýváme ho, kojíme nebo ho bereme do náruče, abychom ho hodiny houpali. “
Naší posedlostí je jídlo. Podle mé rodiny by se děti měly živit
celý den. Maminky všechny kojí a jsou pod velkým tlakem. Kojíme všude, navíc, když naše miminko pláče, může se k nám přiblížit i cizí člověk se slovy: „Mami, dej tomu chudáčkovi nyonyo, má hlad!“ Máme také tradici
k předžvýkání jídla. Najednou od 6 měsíců dostávají skoro všechno jídlo na stůl. Nepoužíváme ani nůž ani vidličku, používáme ruce a děti také.
Co matkám v Keni závidím, jsou přírodní parky. Děti milují safari a ti na venkově velmi dobře znají zvířata: žirafy, nosorožce, zebry, gazely, lvi, leopardi… Batole, už jsou naučeni, jak se s nimi chovat a jsou jim vysvětlena nebezpečí. Pro ně jsou „exotická“ zvířata vlci, lišky nebo veverky! “