„Slavná kniha o psychologii chování, napsaná před 45 lety, konečně vyšla v ruštině,“ říká psycholog Vladimír Romek. – To, že uznávaný klasik světové psychologie nebyl v ruskojazyčném prostoru zastoupen, má různé důvody. Mezi nimi je možná skrytý protest proti experimentálně potvrzeným myšlenkám, které znevažují toho, kdo věří ve vlastní jedinečnost.
Co vyvolalo bouřlivé diskuse, a to nejen mezi odborníky? Obzvláště urážlivá pro čtenáře byla tvrzení, že člověk má sotva svobodu v míře, jak se běžně věří. Jeho chování (a on sám) je spíše odrazem vnějších okolností a důsledkem jeho činů, které se pouze zdají být autonomní. Psychologové jsou samozřejmě pohoršeni spekulacemi o „falešných vysvětleních“, kterými se snaží interpretovat to, co nemohou opravit. Svoboda, důstojnost, autonomie, kreativita, osobnost jsou pro behavioristu jen tak přitažené a nadbytečné pojmy. Kapitoly věnované studiu trestu, přesněji jeho nesmyslnosti až škodlivosti, se ukázaly jako nečekané. Debata byla divoká, ale jasnost Skinnerových argumentů vždy vzbuzovala respekt jeho oponentů. S mimořádným pohledem na lidskou přirozenost bych samozřejmě chtěl polemizovat: ne vše se zde dá sloučit s představami o svobodné vůli, o vnitřních příčinách našeho jednání. Je stěží možné okamžitě opustit obvyklá „mentalistická vysvětlení“ našich a cizích činů. Ale jistě budete stejně jako já těžko považovat autorčinu pozici za povrchní. Pokud jde o empirickou platnost, Skinner by mohl dát šanci mnoha dalším údajně vědecky ověřeným přístupům k popisu pružin, které skutečně pohybují člověkem.
Překlad z angličtiny Alexander Fedorov, Operant, 192 s.