Obsah
Možná jste si všimli, že někdy jste plní energie a síly, ačkoli jste celou noc pracovali na zajímavém projektu a někdy jdete spát nejpozději než obvykle, ale ráno se probudíte úplně prázdný. Povídáme si o nevědomých příčinách únavy a o tom, jak v sobě najít zdroj veselosti.
Život v metropoli, sociální sítě, informační toky, komunikace s ostatními, každodenní starosti a povinnosti jsou zdrojem nejen našich příležitostí a radostí, ale také stresu a únavy. V každodenním shonu na sebe často zapomínáme a chytáme se, až když tělo dává jasné signály. Jedním z nich je chronický únavový syndrom.
Konzultace často navštěvují klienti, kteří mají v životě na první pohled vše v pořádku: slušné vzdělání, prestižní zaměstnání, zařízený osobní život, přátele i možnosti cestování. Na to všechno ale není energie. Pocit, že se ráno probouzejí unavení a večer zbývají síly jen na sledování seriálu u večeře a spaní.
Jaký je důvod takového stavu těla? Samozřejmě by se neměl podceňovat životní styl, který člověk vede. Také mnozí spojují tento stav s dlouhou nepřítomností slunce. Existuje však několik psychologických důvodů, které způsobují únavu.
1. Potlačování svých emocí a tužeb
Představte si, že vás po dni v práci kolega nebo šéf požádal, abyste zůstali a pomohli s nadcházející událostí, a vy jste měli plány na večer. Z nějakého důvodu jste nemohli odmítnout, zlobili jste se na sebe a na ty, kteří se do této situace dostali. Protože nejste zvyklí mluvit o tom, co se vám nehodí, jednoduše jste potlačili vztek a chovali se jako „dobrý pomocník“ a „hodný zaměstnanec“. Večer nebo ráno se však cítíte ohromeni.
Mnozí z nás jsou zvyklí své emoce potlačovat. Za nesplněnou žádost se na partnera rozzlobili, mlčeli — a potlačená emoce šla do pokladnice psychiky. Uraženi přítelem za to, že přišli pozdě, se rozhodli nevyjádřit nespokojenost — také v prasátku.
Ve skutečnosti jsou emoce vynikajícím senzorem toho, co se děje, pokud je dokážete správně rozpoznat a vidět důvod toho, co je způsobilo.
Emoce, kterým jsme nedali průchod, neprožili, potlačili v sobě, jdou do těla a vší vahou na nás padají. Tuto tíhu v těle pociťujeme jako chronický únavový syndrom.
S touhami, které si nepřipouštíme, se děje to samé. V psychice se jako v nádobě hromadí napětí a nespokojenost. Psychický stres není o nic méně závažný než fyzický. Psychika nám proto říká, že je unavená a je čas, aby se vyložila.
2. Touha splnit očekávání druhých
Každý z nás žije ve společnosti, a proto je neustále ovlivňován názory a hodnocením druhých. Samozřejmě je moc hezké, když nás obdivují a schvalují nás. Když se však vydáme na cestu plnění očekávání někoho jiného (rodičů, partnera, manžela nebo přátel), stáváme se napjatými.
V tomto napětí je skryt strach ze selhání, potlačování vlastních potřeb pro přání druhých a úzkost. Radost a elán, které nám pochvala dává v případě úspěchu, nejsou tak dlouhé jako období napětí a jsou nahrazeny novým očekáváním. Nadměrný stres si vždy hledá cestu ven a chronická únava je jednou z bezpečných možností.
3. Toxické prostředí
Stává se také, že jdeme za svými touhami a cíli, realizujeme se. V našem prostředí jsou však lidé, kteří naše úspěchy znehodnocují. Místo podpory se nám dostává nekonstruktivní kritiky a oni reagují na každý náš nápad s „podmíněným realismem“ a pochybují, že dokážeme uskutečnit naše plány. Takoví lidé jsou pro nás jedovatí a bohužel mezi nimi mohou být naši blízcí — rodiče, přátelé nebo partner.
Vypořádat se s toxickým člověkem vyžaduje obrovské množství prostředků.
Vysvětlováním a obhajobou svých myšlenek se nejen unaví, ale také ztrácíme víru v sebe sama. Zdálo by se, kdo, když ne blízko, může něco „objektivně“ poradit?
Samozřejmě stojí za to si s člověkem promluvit, zjistit důvod jeho ostrých reakcí a slov a požádat ho, aby vyjádřil svůj názor konstruktivněji, aby vás podpořil. Je docela možné, že to dělá nevědomě, protože on sám byl takto komunikován dříve a vyvinul si vhodný model chování. Za dlouhou dobu si na ni tak zvykl, že už nevnímá jeho reakce.
Pokud však partner není připraven ke kompromisu a nevidí problém, stojíme před volbou: minimalizovat komunikaci nebo nadále vynakládat energii na obranu našich zájmů.
Jak si můžete pomoci?
Žijte emoce, buďte připraveni zažít kteroukoli z nich. Naučte se sdělovat své pocity ostatním způsobem šetrným k životnímu prostředí a v případě potřeby odmítejte žádosti. Naučte se mluvit o svých touhách a o tom, co je pro vás nepřijatelné.
Jakákoli cesta, která vás odvede od vás samotných, přináší napětí a tělo to okamžitě signalizuje. Jak jinak pochopíte, že to, co děláte, je pro vás destruktivní?
Za očekávání druhého nese odpovědnost. Ať si s nimi poradí sám. Nedávejte klíč ke svému duševnímu klidu do rukou těch, jejichž očekávání se snažíte naplnit. Dělejte, co můžete, a dovolte si dělat chyby.
Není těžké objevit v sobě zdroj veselosti. K tomu je nutné najít a minimalizovat příčiny energetických ztrát.
Začněte být k sobě pozornější a analyzujte, poté máte stav prázdnoty. Možná jsi týden nespal? Nebo se tolik neslyšíte, že tělo nenašlo jiný způsob, jak na sebe upozornit?
Duševní a fyzické stavy na sobě závisí jako prvky jednoho celku — našeho těla. Jakmile si začneme všímat a měnit to, co nám nevyhovuje, tělo okamžitě reaguje: naše nálada se zlepšuje a je více energie na nové úspěchy.