Každý toto slovo chápe po svém. Někteří věří, že to je přirozený stav lásky k lidem, jiní, že je to nezdravá a destruktivní vlastnost. Psychoterapeutka Sharon Martinová dekonstruuje běžné mýty silně spojené s tímto konceptem.
Mýtus první: spoluzávislost znamená vzájemnou pomoc, citlivost a pozornost vůči partnerovi
V případě spoluzávislosti se za všemi těmito chvályhodnými vlastnostmi skrývá především možnost zvednout si sebevědomí na úkor partnera. Takoví lidé neustále pochybují o významu své role a pod věrohodnou maskou péče hledají důkazy, že jsou milováni a potřební.
Pomoc a podpora, kterou poskytují, je snahou ovládnout situaci a ovlivnit partnera. Bojují tak s vnitřním nepohodlím a úzkostí. A často jednají v neprospěch nejen sebe — vždyť jsou připraveni se v situacích, kdy to není potřeba, s opatrností doslova udusit.
Milovaný člověk může potřebovat něco jiného — například být sám. Děsivý je ale především projev nezávislosti a schopnosti partnera poradit si samy.
Mýtus druhý: děje se to v rodinách, kde jeden z partnerů trpí závislostí na alkoholu
Samotný koncept spoluzávislosti skutečně vznikl mezi psychology v procesu studia rodin, v nichž muž trpí alkoholismem a žena přebírá roli zachránce a oběti. Tento fenomén však přesahuje jeden vztahový model.
Lidé náchylní ke spoluzávislosti byli často vychováváni v rodinách, kde se jim nedostávalo dostatečného tepla a pozornosti nebo byli vystaveni fyzickému násilí. Jsou tací, kteří, jak sami uznali, vyrůstali s milujícími rodiči, kteří na své děti kladli vysoké nároky. Byli vychováni v duchu perfekcionismu a učeni pomáhat druhým na úkor tužeb a zájmů.
To vše tvoří spoluzávislost, nejprve na mamince a tatínkovi, kteří jen vzácnou chválou a souhlasem dávali dítěti najevo, že je milováno. Později si člověk do dospělosti zvykne neustále hledat potvrzení lásky.
Mýtus #XNUMX: Buď to máš, nebo ne.
Všechno není tak jasné. Stupeň se může v různých obdobích našeho života lišit. Někteří lidé si plně uvědomují, že tento stav je pro ně bolestivý. Jiní to nevnímají bolestivě, protože se naučili potlačovat nepříjemné pocity. Spoluzávislost není lékařská diagnóza, nelze na ni aplikovat jasná kritéria a nelze přesně určit stupeň její závažnosti.
Mýtus #XNUMX: Spoluzávislost je pouze pro lidi se slabou vůlí.
Často jsou to lidé se stoickými vlastnostmi, připraveni pomoci těm, kteří jsou slabší. Dokonale se přizpůsobují novým životním okolnostem a nestěžují si, protože mají silnou motivaci — nevzdávat se kvůli milované osobě. Ve spojení s partnerem trpícím jinou závislostí, ať už je to alkoholismus nebo gamblerství, člověk přemýšlí takto: „Musím svému milovanému pomoci. Kdybych byl silnější, chytřejší nebo laskavější, už by se změnil.“ Tento postoj nás nutí chovat se k sobě ještě přísněji, i když taková strategie téměř vždy selže.
Mýtus #XNUMX: Nemůžete se toho zbavit
Stav spoluzávislosti nám není dán narozením, jako tvar očí. Takové vztahy brání člověku v rozvoji a následování vlastní cesty, a ne té, kterou vnucuje jiná osoba, i když je člověk blízký a milovaný. Dříve nebo později to jednoho z vás nebo oba začne zatěžovat, což postupně ničí vztah. Pokud najdete sílu a odvahu uznat spoluzávislé rysy, je to první a nejdůležitější krok k tomu, abyste mohli začít se změnami.
O expertovi: Sharon Martin je psychoterapeutka.