Obsah
Proč, když se konečně rozhodnete přerušit vztah, který vás vyčerpával, se váš partner, jako štěstí, zaktivizuje a začne se vám rýsovat před očima? Buď se vám připomene voláním či dárkem, nebo prostě přijde a zatočí se ve vášnivém objetí? Jak odejít, když nepustí?
Všichni chceme žít harmonicky a šťastně, ale bohužel tomu tak vždy není. Některé ženy ve vztazích hodně trpí. Ve snaze vrátit lásku zkoušejí nejrůznější prostředky, ale jakmile úlevou vydechnou, že vše klaplo, idylka se v mžiku zhroutí. Žijí od skandálu ke skandálu. Někdy mohou být hádky doprovázeny bitím.
Jednoho dne se rozhodnou, že to takhle dál nejde, ale přerušit vztahy, jak se ukázalo, není tak snadné.
"Odešel bych, ale on mě nepustí," vysvětlují. Ve skutečnosti je důvodem to, že takové ženy nejsou připraveny převzít zodpovědnost za svůj život a je pro ně výhodné zůstat na partnerovi citově závislé. Podívejme se, proč se to děje a co s tím dělat.
Kořen problému
Vztahy, ve kterých partneři „nemohou žít jeden bez druhého“, mají kořeny v dětství. Děti nejen kopírují modely rodičovských vztahů, ale samy jsou formovány v prostředí, kde se milují nebo se snaží vzájemně přetvářet, respektovat nebo potlačovat své touhy, kde si věří nebo pochybují o síle každého člena rodiny.
Pokud byly vztahy v dětství daleko od zdravých, z dětí vyrostou nedostatečně formovaní dospělí, kteří hledají „spřízněnou duši“, aby zaplnili mezery v sobě. Pokud si například rodiče vnutili svá přání, stěží chápou, co chtějí, hledají někoho, kdo se o ně postará, a vlastně předávají zodpovědnost za svůj život jinému člověku.
Výsledkem je, že i když vztahy způsobují nesnesitelné utrpení, zdá se nemožné rozhodnout o rozchodu. V psychologii se takovým vztahům říká spoluzávislé, tedy takové, ve kterých jsou partneři na sobě závislí.
Proč je tak těžké rozhodnout se odejít?
1. Nepochopení, že jiný, šťastný život je možný
Zdá se, že současný život je normou, protože žádný jiný zážitek před mýma očima prostě nebyl. Strach z neznáma je neuvěřitelně silný — nebo prostě nechcete „vyměnit šídlo za mýdlo“.
2. Úzkost, že se to po rozchodu ještě zhorší
Nyní žijeme přinejmenším a co bude dál, není jasné.
3. Strach být sám
"Nikdo tě nebude milovat jako on, nebo nikdo nebude milovat v zásadě." Neexistuje žádná zkušenost šťastného života se sebou samým, takže strach z opuštění vztahu se rovná strachu ze smrti.
4. Potřeba ochrany
Je hrozné nevyrovnat se s novým životem — se zajištěním sebe a svých dětí, pokud nějaké jsou. Chci být chráněn někým velkým a silným.
Seznam strachů je nekonečný a rozhodně zvítězí a nepustí, dokud si žena neuvědomí hlavní důvod. Spočívá v tom, že oba partneři mají určité nevědomé výhody ze setrvání v bolestivém vztahu. Jak on, tak ona.
Psychologický model spoluzávislých vztahů dokonale popisuje Karpmanův trojúhelník
Jeho podstatou je, že každý partner se objeví v jedné ze tří rolí: Záchranář, Oběť nebo Pronásledovatel. Oběť neustále trpí, stěžuje si, že život je nespravedlivý, ale nespěchá s nápravou situace, ale čeká, až Záchranář přijde na pomoc, soucítí s ní a chrání ji. Přichází Záchranář, ale dříve nebo později se kvůli únavě a neschopnosti Oběť pohnout unaví a promění se v Pronásledovatele, trestajícího Oběť za bezmoc.
Tento trojúhelník je neuvěřitelně stabilní a trvá tak dlouho, dokud mají účastníci sekundární výhody, aby v něm zůstali.
Druhotné výhody setrvání ve vztahu
Záchranář získá důvěru v potřebu Oběti: vidí, že od něj nikam nejde.
Oběť může být slabá, stěžovat si na ostatní a získat tak ochranu Zachránce.
Pronásledovatel, který sráží svůj hněv na Oběť, se cítí silnější a dokáže se prosadit na její úkor.
K získání výhod tedy potřebuje každý v trojúhelníku druhého. Někdy takové vztahy trvají celý život a účastníci trojúhelníku mohou pravidelně měnit role.
Jak z takového vztahu ven?
Tento koloběh je možné prolomit až poté, co si uvědomíme, co se děje a z člověka závislého na druhém člověku se stane samostatná, zodpovědná osoba.
Kdysi dávno jsem sám upadl do pasti spoluzávislosti a ušel jsem dlouhou cestu, než jsem opustil bolestivý vztah a vybudoval si zdravý. Obnova může probíhat různými způsoby, ale hlavní fáze jsou podobné. Popíšu je na svém příkladu.
1. Pochopit sekundární výhody současného svazku
To, že jste ve spoluzávislém vztahu, naznačuje, že vám něco chybí. Nyní tyto potřeby naplňujete na úkor partnera, ale ve skutečnosti to zvládnete i bez něj, i když ještě nevíte jak.
2. Uvědomte si, jakou cenu dostanete lásku.
V mém případě to byly neustále mařené plány, přetrvávající úzkosti, špatné zdraví, nedostatek odpočinku, deprese a nakonec i ztráta sebe sama jako ženy. Pochopení toho mi dalo příležitost vidět, v co jsem změnil svůj život, cítit své „dno“ a odstrčit se od něj.
3. Naučte se naplňovat své potřeby, abyste si pomohli sami
A k tomu je důležité je slyšet, stát se sám sobě dobrým rodičem, naučit se žádat o pomoc a přijímat ji. Toho lze dosáhnout například tím, že v ordinaci psychologa získáte nové zkušenosti se zdravými vztahy a postupně je začleníte do svého života.
4. Poznej sám sebe
Ano, možná vás to překvapí, ale zaměřením na něco jiného se vzdalujeme sami sobě, nedokážeme rozlišit naše touhy od toho, co chce partner. A jak si můžeme pomoci, když nerozumíme tomu, kdo jsme? Jedním z nejlepších způsobů, jak to zjistit, je seznamovat se sami se sebou. Jak k nim dochází?
Musíte se připravit, určit čas a místo, jako při setkání s milencem. Přemýšlejte o tom, kam byste chtěli jít: do kina, na procházku, do restaurace. Důležité je, aby to nebyla setkání s přáteli, večer před obrazovkou telefonu, ale plnohodnotné živobytí a zařazení do rande se sebou samým.
Zpočátku se samotná myšlenka může zdát divoká, ale postupem času vám tato praxe umožní lépe poznat svá přání a potřeby, dopřát si sebe a díky poznávání snížit strach ze samoty.
5. Uvědomte si, že každý partner je zodpovědný za sebe a svůj život
A přestaňte si myslet, že můžeme změnit život toho druhého. K tomu je alespoň důležité přijmout, že je jen na vás, zda dokážete uspokojit své potřeby nebo ne. Jak již bylo zmíněno dříve, je důležité naučit se o pomoc požádat a přijmout ji, a také nevnímat odmítnutí pomoci jako tragédii. Je důležité umět říct „ne“, když něco nechcete.
Kupodivu, když jdeme touto cestou, začnou strachy ustupovat a postupně se objeví síla.
To neznamená, že to nebude bolet a váš život bude hned jiskřit všemi barvami. Opustit kdysi tak smysluplný vztah nějakou dobu trvá. Ale vrátíte svůj život sobě a touhy, které byly dříve zavřené v kobce, budou uvolněny.
Moji klienti se po odchodu z bolestivého vztahu často pustí do podnikání, o kterém tak dlouho snili, stanou se uvolněnějšími a sebevědomějšími, začnou si užívat života, zhluboka dýchají a jsou překvapeni, že mohou být sami se sebou v pohodě.
Já sám, když jsem byl v bolestivém vztahu, jsem si ani nepředstavoval, jaké příležitosti může život poskytnout. Teď píšu knihu, řídím svou skupinu, buduji zdravý vztah se svým manželem, dávám výpověď v práci, abych žila svůj vlastní život. Ukazuje se, že možné je všechno. Stačí si chtít pomoct a přestat doufat, že to za vás udělá někdo jiný.