Jak se Einstein a Freud snažili zabránit válce

V roce 1931 pozval Institut pro intelektuální spolupráci na návrh Společnosti národů (prototyp OSN) Alberta Einsteina, aby si vyměnil názory na politiku a způsoby, jak dosáhnout všeobecného míru s jakýmkoli myslitelem podle svého výběru. Vybral si Sigmunda Freuda, s nímž se v roce 1927 krátce zkřížil. Navzdory tomu, že velký fyzik byl k psychoanalýze skeptický, Freudovo dílo obdivoval.

Einstein napsal svůj první dopis psychologovi 29. dubna 1931. Freud přijal pozvání k diskusi, ale varoval, že se jeho pohled může zdát příliš pesimistický. Během roku si myslitelé vyměnili několik dopisů. Je ironií, že byly zveřejněny až v roce 1933, poté, co se Hitler dostal k moci v Německu a nakonec vyhnal Freuda i Einsteina ze země.

Zde jsou některé úryvky publikované v knize „Proč potřebujeme válku? Dopis Alberta Einsteina Sigmundu Freudovi z roku 1932 a odpověď na něj.

Einstein k Freudovi

„Jak se člověk nechá dohnat k tak divokému nadšení, které ho nutí obětovat vlastní život? Odpověď může být jen jedna: žízeň po nenávisti a zkáze je v člověku samotném. V době míru tato aspirace existuje ve skryté podobě a projevuje se pouze za mimořádných okolností. Ale ukazuje se, že je poměrně snadné si s ním pohrát a nafouknout ho do síly kolektivní psychózy. To je zjevně skrytá podstata celého komplexu uvažovaných faktorů, hádanka, kterou může vyřešit pouze odborník v oblasti lidských instinktů. (…)

Je možné ovládat mentální vývoj lidské rasy takovým způsobem, aby byla odolná vůči psychózám krutosti a ničení? Zde nemám na mysli pouze tzv. nevzdělané masy. Zkušenost ukazuje, že častěji je to takzvaná inteligence, kdo má tendenci vnímat tuto katastrofální kolektivní sugesci, protože intelektuál nemá přímý kontakt s „hrubou“ realitou, ale na stránkách tisku se setkává s její spiritualistickou, umělou formou. (…)

Vím, že ve vašich spisech můžeme nalézt, ať už explicitně nebo náznakem, vysvětlení pro všechny projevy tohoto naléhavého a vzrušujícího problému. Nám všem však prokážete velkou službu, když problém světového míru představíte ve světle svých nejnovějších výzkumů, a pak možná světlo pravdy osvětlí cestu novým a plodným způsobům jednání.

Freud Einsteinovi

„Jste ohromeni tím, že se lidé tak snadno nakazí válečnou horečkou, a myslíte si, že za tím musí být něco skutečného – instinkt nenávisti a ničení vlastní samotné osobě, kterou manipulují váleční štváči. plně s tebou souhlasím. Věřím v existenci tohoto instinktu a docela nedávno jsem s bolestí sledoval jeho šílené projevy. (…)

Tento instinkt bez nadsázky působí všude, vede k destrukci a snaze zredukovat život na úroveň inertní hmoty. Ve vší vážnosti si zaslouží název pud smrti, zatímco erotické touhy představují boj o život.

Při přechodu k vnějším cílům se instinkt smrti projevuje ve formě pudu ničení. Živá bytost si zachovává svůj život tím, že ničí život někoho jiného. V některých projevech působí v živých bytostech pud smrti. Viděli jsme mnoho normálních i patologických projevů takové přeměny destruktivních pudů.

Dokonce jsme upadli do takového klamu, že jsme začali vysvětlovat původ našeho svědomí takovým «obrácením» agresivních pudů dovnitř. Jak chápete, pokud tento vnitřní proces začne růst, je to skutečně hrozné, a proto by přenos destruktivních impulsů do vnějšího světa měl přinést úlevu.

Dostáváme se tak k biologickému ospravedlnění všech hnusných, zhoubných tendencí, se kterými vedeme nelítostný boj. Zbývá dospět k závěru, že mají ještě větší povahu než náš boj s nimi.

Spekulativní analýza nám umožňuje s jistotou konstatovat, že neexistuje způsob, jak potlačit agresivní touhy lidstva. Říká se, že v těch šťastných koutech země, kde příroda hojně dává své plody člověku, plyne život národů v blaženosti, neznajíce nátlak a agresi. Je těžké uvěřit (…)

Bolševici se také snaží ukončit lidskou agresivitu tím, že zaručí uspokojování materiálních potřeb a předepisují rovnost mezi lidmi. Věřím, že tyto naděje jsou odsouzeny k nezdaru.

Bolševici mimochodem pilně vylepšují své zbraně a jejich nenávist k těm, kteří s nimi nejsou, hraje v jejich jednotě zdaleka ne nejméně důležitou roli. Potlačování lidské agresivity tedy stejně jako ve vašem vyjádření k problému není na pořadu dne; jediné, co můžeme udělat, je pokusit se vypustit páru jiným způsobem a vyhnout se vojenským střetům.

Pokud je sklon k válce způsoben instinktem ničení, pak protijed na něj je Eros. Vše, co vytváří pocit společenství mezi lidmi, slouží jako lék proti válkám. Tato komunita může být dvou typů. Prvním je takové spojení jako přitažlivost k předmětu lásky. Psychoanalytici tomu neváhají říkat láska. Náboženství používá stejný jazyk: "Miluj bližního svého jako sebe." Tento zbožný rozsudek je snadné vyslovit, ale je těžké ho vykonat.

Druhou možností, jak dosáhnout obecnosti, je identifikace. Vše, co zdůrazňuje podobnost zájmů lidí, umožňuje projevit smysl pro komunitu, identitu, na které je v podstatě postaveno celé budování lidské společnosti.(…)

Ideální stav pro společnost je samozřejmě stav, kdy každý podřizuje své instinkty diktátu rozumu. Nic jiného nemůže přinést tak úplné a tak trvalé spojení mezi lidmi, i když to vytváří mezery v síti vzájemného společenství pocitů. Povaha věcí je však taková, že nejde o nic jiného než o utopii.

Jiné nepřímé metody prevence války jsou samozřejmě schůdnější, ale nemohou vést k rychlým výsledkům. Jsou spíš jako mlýn, který mele tak pomalu, že lidé raději umřou hlady, než by čekali, až to semele.“ (…)

Každý člověk má schopnost překonat sám sebe. Válka bere nadějný život; ponižuje důstojnost člověka a nutí ho zabíjet své bližní proti jeho vůli. Ničí materiální bohatství, plody lidské práce a mnoho dalšího.

Moderní způsoby vedení války navíc ponechávají jen malý prostor pro skutečné hrdinství a mohou vést k úplnému zničení jednoho nebo obou válčících stran, vzhledem k vysoké sofistikovanosti moderních metod ničení. To je tak pravdivé, že se nemusíme ptát sami sebe, proč nebylo vedení války dosud zakázáno obecným rozhodnutím.