Žárlivost je jako dvousečná zbraň, říká profesor psychologie Clifford Lazarus. V malém množství tento pocit chrání náš svazek. Jakmile se ale nechá vykvést, postupně to zabíjí vztah. Jak se vypořádat s přemírou žárlivosti?
Za jakýmikoliv pocity skrýváme žárlivost, ať ji dáváme najevo jakkoli, vždy je za ní strach ze zmizení blízkého člověka, ztráta sebevědomí a rostoucí osamělost.
„Tragickou ironií žárlivosti je, že postupem času živí fantazie, které jsou často odtržené od reality,“ říká kognitivní terapeut Clifford Lazarus. — Žárlivec o svém podezření mluví s partnerem, ten vše popírá a pokusy bránit se urážlivým slovům začne žalobce považovat za potvrzení svých domněnek. Přechod partnera do obranné pozice je však pouze přirozenou reakcí na tlak a emocionální nápor žárlivce.
Pokud se takové rozhovory opakují a „obžalovaný“ partner musí znovu a znovu hlásit, kde byl a koho potkal, devastuje a postupně ho to od partnera „obžalovaného“ odcizuje.
Nakonec nám v žádném případě nehrozí ztráta milovaného člověka kvůli jeho romantickému zájmu o třetí osobu: možná prostě neustojí atmosféru neustálé nedůvěry, povinnosti uklidňovat žárlivce a starat se o jeho citové pohodlí.
Protijed na žárlivost
Pokud si při žárlivosti na partnera začnete klást otázky, můžete být o svých pocitech konstruktivnější.
Zeptejte se sami sebe: co je to, co mě právě teď nutí žárlit? Co se vlastně bojím ztratit? Co se snažím zachovat? Co mi ve vztahu brání cítit se sebevědomě?
Když posloucháte sami sebe, můžete slyšet následující: „Nejsem pro něj dost dobrý“, „Pokud mě tento člověk opustí, nezvládnu to“, „Nikoho nenajdu a budu ponechán sám." Analýza těchto otázek a odpovědí pomůže snížit úroveň vnímané hrozby, a tím rozptýlit pocity žárlivosti.
Žárlivost je často živena našimi podvědomými obavami, které nemají nic společného se záměry partnera, takže další fází je kritický postoj k tomu, co se nám zdá být důkazem nevěry milované osoby. Schopnost střízlivě posoudit, co se stalo skutečným spouštěčem úzkosti, je nejdůležitějším krokem při řešení problému.
Zdá se, že zdrojem našich pocitů je milovaná osoba, ale za projev naší žárlivosti jsme zodpovědní pouze my sami
Komunikujte se svým partnerem s respektem a důvěrou. Naše činy ovlivňují naše myšlenky a pocity. Dáváme najevo nedůvěru k partnerovi a začínáme prožívat stále více úzkosti a žárlivosti. Naopak, když jsme milovanému člověku otevření a obracíme se k němu s láskou, cítíme se lépe.
Vyhněte se zájmenu „ty“ a snažte se říkat „já“ co nejčastěji. Namísto toho, abyste řekli: „Tohle jsi neměl dělat“ nebo „Udělal jsem z tebe špatný pocit“, postav větu jinak: „Měl jsem opravdu těžké chvíle, když se to stalo.“
Vaše hodnocení situace se může zásadně lišit od toho, jak se na ni dívá váš partner. Snažte se zůstat objektivní, i když máte občas chuť se na něj vrhnout s obviněními. Zdá se, že zdrojem našich citů je milovaná osoba, ale za projev naší žárlivosti jsme zodpovědní pouze my sami. Zkuste více naslouchat, místo abyste svého partnera provokovali nekonečnými výmluvami.
Zkuste se vžít do pozice partnera a soucítit s ním. Miluje vás, ale stává se rukojmím vašich zvýšených citů a vnitřních prožitků a není pro něj snadné znovu a znovu snášet vaše výslechy. Pokud si nakonec partner uvědomí, že není schopen zmírnit vaše pocity žárlivosti, začne si klást bolestivé otázky: kam se váš vztah vyvine a co dělat dál?
Takto může žárlivost, zrozená snad jen z představivosti, vést k důsledkům, kterých jsme se nejvíce obávali.
O autorovi: Clifford Lazarus je profesorem psychologie.