„Nezajímám se o politiku“: je možné zůstat stranou?

„Z vlastní zkušenosti vím, že někoho, kdo se nezajímá o politiku, nezajímá vůbec nic,“ říká třiapadesátiletý Alexander. – Rozčiluje mě, když si lidé neuvědomují věci, které už každý probíral stokrát.

Zde byla premiéra Stoneova filmu „Alexander“. Skandál. Řecko oficiálně protestovalo. Novinky ze všech kanálů. Linky v kinech. Ptají se mě: "Jak jsi strávil víkend?" – „Šel jsem k Alexandrovi. - "Který Alexander?"

Sám Alexander aktivně komentuje společenský život a politickou agendu. A přiznává, že dokáže být v diskuzích velmi žhavý a dokonce „kvůli politice“ „zabanoval“ několik lidí na sociálních sítích.

49letá Taťána tento postoj nesdílí: „Zdá se mi, že ti, kteří velmi rádi mluví o politice, mají problémy. Jde o jakési „škrábače strupu“ – čtenáře novin, diváky politických pořadů.

Za každou z pozic se skrývají hlubší přesvědčení a procesy, říkají psychologové.

Je důležitější vnitřní klid?

„Nejdůležitější bitva se neodehrává v politické aréně, ale v duši, v mysli člověka a teprve její výsledek ovlivňuje formování člověka, vnímání reality,“ vysvětluje svou politickou izolaci 45letý Anton. . "Hledání štěstí venku, například ve financích nebo v politice, odvádí pozornost od toho, co je uvnitř, ovlivňuje celý život člověka, který tráví v neustálém utrpení a hledání nedosažitelného štěstí."

42letá Elena přiznává, že nebýt její matky a jejího přítele z televize, poslední změny ve vládě by si nevšimla. „Můj vnitřní život a životy blízkých jsou pro mě důležitější. Nepamatujeme si, kdo nastoupil na trůn za Rousseaua nebo Dickense, kdo vládl za Mohameda nebo Konfucia. Historie navíc říká, že existují zákonitosti vývoje společnosti, se kterými je někdy zbytečné bojovat.

Do politického dění má daleko také čtyřiačtyřicetiletá Natalia. „Lidé mohou mít různé zájmy, já mám politiku a zprávy až na posledním místě. Psychologové navíc radí vyhýbat se negativním informacím. Co se pro mě změní, když se dozvím o další válce, teroristickém útoku? Jen budu hůř spát a budu se bát."

Všechno, co je „venku“, nijak neovlivňuje vnitřní život, říká 33letá Karina. „Prioritou je moje duševní pohoda a záleží pouze na mně a mé náladě, zdraví mých příbuzných. A zbytek je z úplně jiného světa, skoro z jiné planety. Vždy budu vydělávat peníze a stačí mi to, co momentálně mám – to je můj život.

Není cesta ven jen z rakve, vše ostatní je v mých rukou. A to, co je v televizi, ostatní lidé se svobodou slova, ekonomikou, vládou, se mě netýká – od slova „obecně“. Všechno zvládnu sám. Bez nich“.

Jenže 28letá Eka se o politiku také nezajímala, „dokud jsem si nemyslel, že v této zemi přijde čas, stejně jako v jiných, se bude pravidelně měnit vláda. Jakmile jsem si uvědomil, že když je tak málo rozumných lidí, měl by někdo předat spolehlivé informace. Musel jsem začít u sebe. Pořád se nechci o politiku zajímat. To je pro mě osobně velmi nepříjemné, ale co dělat? Musím vysvětlit, říct, proč se nemůžete držet stranou, osobně i na sociálních sítích.“

Pod palbou urážek a negativity

Pro některé se držet dál od horkých témat rovná bezpečí. „Téměř nikdy nepíšu o politice a jen zřídka se pouštím do dialogů, protože pro některé je to tak důležité, že může dojít i k hádce,“ říká třicetiletá Ekaterina.

Podporuje ji 54letá Galina: „Není to tak, že bych kategoricky neměla zájem. Moc nerozumím vztahům příčin a následků. Nezveřejňuji svůj názor ze strachu, že mě nepodpoří, nekomentuji cizí názor ze strachu, že budu nepochopen.“

37letá Elena přestala sledovat televizi a zprávy, protože je tam příliš mnoho negativity, agrese a krutosti: "To vše vyžaduje spoustu energie a je lepší to nasměrovat ke svým cílům a svému životu."

„V ruské společnosti opravdu jen málokdo dokáže v klidu polemizovat a diskutovat – nedostatek opor a jasného obrazu vede k jejich vlastním interpretacím, z nichž nelze vybrat tu správnou,“ říká psychoterapeut, certifikovaný Gestalt terapeut Anna Boková. – Každý z nich spíše jen brání závěru.

Ale přiznat a přijmout svou bezmoc je jedním z nejtěžších úkolů terapie. Diskuze se mění v internetový holivar. Forma také nepřispívá ke zvýšení zájmu o téma, ale pouze děsí a brání vyjádřit již tak otřesený názor.“

Ale možná je to jen ruský rys – vyhnout se politickým informacím? Padesátiletá Ljubovová žije několik let mimo Rusko, a přestože se zajímá o švýcarskou politiku, zprávy propouští i vlastním filtrem.

„Častěji čtu články v ruštině. Místní zprávy mají prvek propagandy a svůj vlastní systém priorit. Politická témata ale nediskutuji – není čas a bolí slyšet urážky jak na vlastní, tak na cizí adresu.

Spor s přáteli z prsou kvůli událostem na Krymu v roce 2014 ale vedl k tomu, že tři rodiny – po 22 letech přátelství – přestaly vůbec komunikovat.

"Ani jsem nechápal, jak se to stalo." Nějak jsme se sešli na piknik a pak jsme si řekli tolik ošklivých věcí. I když kde jsme a kde je Krym? Nemáme tam ani příbuzné. Ale všechno šlo z řetězu. A již šestým rokem jakékoli pokusy o obnovení vztahů skončily v ničem, “lituje 43letý Semyon.

Pokus o ovládání letadla

„Ti, kteří se zajímají o politiku mimo práci, se snaží ovládat život, realitu,“ komentuje Anna Boková. – Zvýšený zájem o politiku je způsob, jak se vyrovnat s existenčním strachem z chaosu tohoto světa. Neochota připustit, že na nás celkově nic nezávisí a nemůžeme nic ovlivnit. V Rusku navíc ani nemůžeme nic s jistotou vědět, protože média nesdělují pravdivé informace.“

„Myslím si, že slova „nezajímám se o politiku“ jsou v podstatě politickým prohlášením,“ vysvětluje Alexej Stepanov, existenciálně-humanistický psychoterapeut. – Jsem subjekt a také politický. Ať se mi to líbí nebo ne, ať chci nebo ne, ať si to přiznám nebo ne.

Podstatu problému lze odhalit pomocí konceptu „místa kontroly“ – touhy člověka určit si sám, co více ovlivňuje jeho život: okolnosti nebo vlastní rozhodnutí. Pokud jsem si jistý, že nemohu nic ovlivnit, tak nemá smysl se zajímat.“

Pozici pozorovatelky, která chápe její omezení, zaujala 47letá Natalya. „Dohlížím“ na politiky: je to jako létat v letadle a poslouchat, zda motory zní rovnoměrně, zda jsou v aktivní fázi kolem blázni. Pokud si něčeho všimnete, stanete se citlivější, ustaranější, pokud ne, pokusíte se podřimovat.

Znám ale spoustu lidí, kteří jakmile stoupnou na žebřík, hned si z baňky usrknou, aby vypnuli. Tak je to i s politikou. Ale nemůžu vědět, co se děje v kokpitu a s vybavením letadla."

Rozdíly v motivacích obyčejných lidí a politiků jen přesvědčují ty první, že nemohou nic ovlivnit. „Gestalt terapie se opírá o fenomenologický přístup. Totiž, abyste si o něčem udělali závěr, musíte znát všechny jevy a významy,“ říká Anna Boková. – Pokud má klient o terapii zájem, pak mluví o jevech svého vědomí, svého vnitřního světa. Politici se naopak snaží otočit události tak, jak jim to vyhovuje, představit je ve správném světle.

Samozřejmě to někdy klienti dělají taky, to je normální – nelze se na sebe dívat ze strany, určitě se objeví slepá místa, ale terapeut si jich všímá a klient si jich začíná všímat. Na politiky se naopak nepotřebují dívat zvenčí, vědí, co dělají.

Věřit tedy, že pravdu o vnitřních motivech a logice může znát někdo jiný než přímí účastníci událostí, je hluboký klam. Je naivní si myslet, že politici mohou být upřímní.

Proto se člověk může o politiku zajímat jen na amatérské úrovni s uvědoměním si, že celou pravdu se nikdy nedozvíme. Nemůžeme tedy mít jednoznačný názor. "Opak je pravdou pro ty, kteří se nedokážou smířit a přijmout svou bezmoc a nadále si zachovávají iluzi kontroly."

Nic na mě nezávisí?

40letý Roman má realistický pohled na dění ve světě. Zajímá se pouze o zprávy, ale nečte analýzy. A má své zdůvodnění: „Je to jako hádat na kávové sedlině. Přesto jsou skutečné proudy slyšet pouze pod vodou a těmi, kteří tam jsou. A většinou se díváme v médiích na pěnu vln.

Politika se vždy scvrkává na boj o moc, říká 60letá Natalia. „A moc je vždy s těmi, v jejichž rukou je kapitál a majetek. V souladu s tím většina lidí bez kapitálu nemá přístup k moci, což znamená, že nebudou vpuštěni do kuchyně politiky. A proto ani ti, kteří se o politiku zajímají, nebudou dělat rozdíly.

Tak se zajímej nebo nezajímaj, zatímco jsi nahý jako sokol, jiný život ti nezáří. Nadávej, nenadávej, ale něco ovlivnit můžeš, jen když se staneš sponzorem. Ale zároveň neustále riskujete, že vás okradou.“

Je těžké přijmout, že na nás nic nezávisí. Mnozí se proto obracejí k těm oblastem, ve kterých mohou něco ovlivnit. "A nacházejí v tom určité významy." U každého je to individuální, ale k hledání dochází až po poznání nesmyslnosti existence a prožívání pocitů s touto skutečností spojených.

Je to existenciální volba, které dříve nebo později, vědomě nebo ne, čelí každý. Politika u nás je jednou z oblastí, na jejímž příkladu je vidět marnost snahy o někom cokoli pochopit. Neexistuje žádná transparentnost, ale mnozí to nadále zkouší,“ říká Anna Bokova.

Ne vše je však tak jasné. „Politika na vrcholu se nemůže než odrazit v politice na nižších úrovních,“ navrhuje Alexey Stepanov. – Člověk si může říct, že ho politika nezajímá, přitom se zařadí do toho, jaké řády existují, třeba na škole, kde studuje jeho dítě.

Jsem přesvědčen, že každý z nás je zapojen do toho, co se děje. Pokud je politika „smetištěm“, tak co na ní děláme? Můžeme si uklidit místo kolem sebe a začít s obděláváním záhonu. Můžeme vrhat odpadky, obdivovat květinové záhony jiných lidí.

Pokud jste kuřák a kouříte na platformě, podporujete nezákonnost a dvojí standardy. Vůbec nezáleží na tom, zda se zajímáme o vysokou politiku. Pokud ale zároveň financujeme centrum pro prevenci domácího násilí, rozhodně se účastníme politického života.“

„A konečně, mnoho psychologických jevů se projevuje již na mikrosociální úrovni,“ pokračuje psychoterapeut. – Zajímá dítě, jakou rodinnou politiku prosazuje jeho rodičovský pár? Chce ji ovlivnit? Může to? Pravděpodobně se odpovědi budou lišit v závislosti na věku dítěte a na tom, jak přesně se rodiče chovají.

Dítě bude poslouchat rodinný příkaz a teenager se s ním může hádat. V politické sféře se dobře projevuje myšlenka přenosu jako psychologického mechanismu. Každý z nás je ovlivněn zkušeností s komunikací s významnými postavami – otcem a matkou. Ovlivňuje náš postoj ke státu, vlasti a vládci.“