Jak většina z nás mluví o stresu nebo traumatických zážitcích – s přáteli, blízkými nebo profesionály? Zpravidla v první osobě: „Pamatuji si, jak to bylo…“, „V tu chvíli jsem cítil (a)…“, „Nikdy nezapomenu…“. Ale ukazuje se, že volba zájmena při popisu toho, co se stalo, může výrazně ovlivnit průběh terapie. Arteterapeutka Cathy Malchiodi sdílí nejnovější výzkumy v této oblasti.
Možná nejlepší strategií pro snížení stresu je mluvit, psát a vyjadřovat se prostřednictvím umění v perspektivě, která není z pohledu první osoby. V každém případě se psycholožka a arteterapeutka Cathy Malchiodi domnívá, že volba zájmena, které používáme ve vnitřních monolozích, může výrazně ovlivnit psychický stav. Její názor je podpořen vědeckými důkazy, které poskytují terapeutům důležité informace pro práci s klienty prostřednictvím textu a umění.
Ukazuje se, že mluvení sami se sebou z „odpojené“ pozice zlepšuje emoční regulaci. Proč se tohle děje?
"Já nebo ty"?
Mluvení v první osobě zahrnuje použití zájmen «já», «já», «můj», «já». Odborníci doporučují nahradit je slovy „vy“, „on (a)“ nebo dokonce svým vlastním jménem.
Malchiodi uvádí příklad pozitivní vnitřní konverzace, kterou si vede v hlavě před představením, aby snížil trému: „Pokračuj, Cathy, uspěješ. Jste mladí!" Tato technika je již dlouho známá sportovcům a politikům — používá se za účelem zvýšení výkonu a posílení sebevědomí. Variace tohoto typu vnitřního monologu mohou být účinné v jiných situacích, zejména v těch, které zahrnují bolestivé vzpomínky nebo znepokojivé události.
Udržujeme si odstup
Dvě nedávné studie ukazují, jak tato jednoduchá strategie může pomoci se seberegulací a snížením stresu. První experiment provedený na Michiganské státní univerzitě prokázal, že odmítnutí používat zájmena „já“, „můj“ a podobně často vede k tomu, že se lidé začnou vnímat jakoby zvenčí – podobně jako vnímají ostatní. .
To jim pomáhá oddělit se od nepříjemných zážitků, vytvořit si určitý psychologický odstup, v důsledku čehož emoce opadnou, každopádně to potvrzuje i technologie skenování mozku, která je součástí studie.
Uvažování o sobě ve třetí osobě je cenově dostupný způsob, jak pracovat s vlastními emocemi
Další experiment byl proveden v laboratoři Emotion and Self-Control Laboratory na University of Michigan. Pomocí funkční magnetické rezonance vědci zkoumali rozdíly v mozkové aktivitě u účastníků, kteří reflektovali své zkušenosti. Subjekty, které se vyhýbaly frázím v první osobě, měly méně aktivní oblast mozku spojenou s nepříjemnými vzpomínkami, což naznačuje lepší emoční regulaci.
Obě výzkumné skupiny tak došly k závěru, že mluvit o sobě ve třetí osobě je přístupný způsob, jak pracovat s vlastními emocemi.
Využití v arteterapii
Cathy Malchiodi si klade otázku: jak se to dá v praxi využít například v arteterapii? „Přechod od vyprávění sebe sama k vyprávění ve třetí osobě umožňuje dětem i dospělým bezpečněji se vypořádat s nepříjemnými vzpomínkami,“ říká. — Například mohu požádat dítě, aby mi ukázalo svou úzkost kresbou nebo hliněnou sochou. Pak se ptám: Kdyby tato úzkost mohla mluvit, co by řekla? Povzbuzuji dítě, aby se udržovalo v bezpečné vzdálenosti od zážitku a vyhýbalo se zprávám „já“.
Podobně mohu požádat dospělého, aby si zapsal pět slov, která mě napadnou po dokončení kresby nebo po vyjádření pohybu. Těchto pět slov pak může použít k sestavení básně nebo příběhu, který popisuje jeho zkušenost ve třetí osobě.
Metoda není pro každého
Autor zdůrazňuje, že takovýto příběh o zážitku není vždy tou nejúčinnější strategií k dosažení terapeutických cílů. Když o sobě mluvíme v první osobě, je pro nás často snazší si přisvojit určité zkušenosti, vjemy či pocity, a to vede k rychlejšímu a hmatatelnějšímu pokroku v práci s psychologem.
Pokud je však účelem sezení podpořit klienta a pomoci mu vyrovnat se s emocemi pramenícími ze stresu, traumatických vzpomínek, ztrát nebo jiných problémů, je vyhýbání se výrokům „já“ dobrou strategií, alespoň z krátkodobého hlediska.
„Specialisté se budou muset hlouběji ponořit do toho, jaký typ komunikace je nejlepší použít pro zotavení, emocionální zdraví a celkovou pohodu pacientů,“ uzavírá psycholog.
O autorovi: Cathy Malchiodi je psycholožka, arteterapeutka a autorka arteterapie.