Nezávislost: nevědomá volba?

Hájí své právo na nezávislost nebo si stěžují, že se s nikým nesetkávají. Co vlastně žene svobodné ženy? Jaké jsou nevyslovené důvody dlouhé osamělosti? Mezi prohlášeními a hlubokými motivy může být velký odstup a dokonce konflikt. Do jaké míry jsou „samotáři“ svobodní ve své volbě? Psychoanalytici sdílejí své myšlenky na paradoxy ženské psychologie.

Carolyn Eliacheffová: Naše prohlášení často neodpovídají našim skutečným touhám, protože mnoho tužeb je nevědomých. A na rozdíl od toho, co mnoho žen vehementně obhajuje, ty, které mluvím, přiznávají, že by chtěly žít s partnerem a mít děti. Moderní ženy, stejně jako muži, mimochodem mluví jako páry a doufají, že se jednoho dne objeví někdo, s kým najdou společný jazyk.

Alain Waltier: Souhlasím! Lidé si zařizují osamělý život pro nedostatek lepšího. Když žena opustí muže, udělá to, protože nevidí jiné řešení. Na to, jak bude žít sama, se ale netěší. Rozhodne se odejít a výsledkem je osamělost.

KE: Přesto některé ženy, které za mnou přicházejí s touhou najít si partnera, v procesu terapie zjistí, že jim více vyhovuje žít samy. Dnes je pro ženu snazší být sama, protože má nad situací úplnou kontrolu. Čím více je žena nezávislá, tím více se ovládá a je pro ni obtížnější budovat vztah s partnerem, protože to vyžaduje schopnost uvolnit sílu. Musíte se naučit něco ztratit, aniž byste věděli, co na oplátku získáte. A pro moderní ženy je zdrojem radosti kontrola, a ne vzájemné ústupky nutné pro život s někým. Měli tak malou kontrolu nad předchozími stoletími!

AV: Rozhodně. Ale ve skutečnosti je ovlivňuje podpora individualismu ve společnosti a hlásání autonomie jako základní hodnoty. Osamělí lidé jsou obrovskou ekonomickou silou. Přihlašují se do fitness klubů, kupují si knihy, chodí na plachtění, chodí do kina. Proto má společnost zájem na produkci singles. Ale osamělost nese nevědomý, ale jasný otisk příliš silného spojení s rodinou otce a matky. A toto nevědomé spojení nám někdy nenechává svobodu někoho poznat nebo zůstat v jeho blízkosti. Abyste se naučili žít s partnerem, musíte jít vstříc něčemu novému, tedy vynaložit úsilí a odpoutat se od rodiny.

KE: Ano, stojí za to se zamyslet nad tím, jak postoj matky k dceři ovlivní chování dcerky v budoucnu. Pokud matka se svou dcerou vstoupí do toho, čemu říkám platonický incest, tedy do vztahu, který vylučuje třetí osobu (a otec se stává první vyloučenou třetí osobou), pak bude pro dceru těžké následně někoho uvést do její život — muž nebo dítě. Takové matky nepředávají na svou dceru ani možnost vybudovat rodinu, ani schopnost mateřství.

AV: Vzpomínám si na pacientku, které jako dítěti její matka řekla: "Jsi skutečná dcera svého otce!" Jak si během psychoanalýzy uvědomila, byla to výtka, protože její narození přinutilo matku zůstat s nemilovaným mužem. Také si uvědomila, jakou roli sehrála matčina slova v její osamělosti. Všichni její přátelé si našli partnery a ona zůstala sama. Na druhou stranu si ženy spíše kladou otázku, co je to za dobrodružství — moderní vztahy. Když žena odejde, partneři mají jinou budoucnost. Zde vstupuje do hry sociologie: společnost je k mužům tolerantnější a muži mnohem rychleji navazují nové vztahy.

KE: Svou roli hraje i nevědomí. Všiml jsem si, že když vztah trval mnoho let a pak žena zemře, muž za dalších šest měsíců naváže nový vztah. Příbuzní jsou pobouřeni: nechápou, že tímto způsobem vzdává hold vztahu, který měl předtím a byl natolik příjemný, že rychle měl chuť začít nový. Muž je věrný myšlence rodiny, zatímco žena je věrná muži, se kterým žila.

AV: Ženy stále čekají na krásného prince, zatímco pro muže byla vždy žena prostředníkem směny. Pro něj a pro ni hraje tělesná a duševní stránka jinou roli. Muž hledá jakousi ideální ženu podle vnějších znaků, protože mužskou přitažlivost podněcuje především vzhled. Neznamená to, že pro muže jsou ženy obecně zaměnitelné?

KE: Před 30 lety přicházeli klienti k terapeutovi, protože nemohli najít někoho, s kým by mohli žít. Dnes přicházejí, aby se pokusili zachránit vztah. Páry vznikají mrknutím oka, a proto je logické, že se značná část z nich rychle rozpadne. Skutečnou otázkou je, jak vztah prodloužit. V mládí dívka opouští své rodiče, začíná žít sama, studuje a je-li to žádoucí, dělá milence. Poté buduje vztahy, má dítě nebo dvě, případně se rozvede a je pár let svobodná. Poté se znovu provdá a založí novou rodinu. Může se stát, že se stane vdovou a pak bude zase žít sama. Takový je nyní život ženy. Svobodné ženy neexistují. Zejména svobodní muži. Prožít celý život sám, bez jediného pokusu o vztah, je něco výjimečného. A novinové titulky „30leté krásky, mladé, chytré a svobodné“ odkazují na ty, kteří ještě nezaložili rodinu, ale chystají se do ní, i když později než jejich maminky a babičky.

AV: Dnes jsou i ženy, které si stěžují, že už nezbývají muži. Ve skutečnosti vždy očekávají od partnera to, co nemůže dát. Čekají na lásku! A nejsem si jistý, že je to to, co najdeme v rodině. Po tolika letech praxe stále nevím, co je láska, protože stejně říkáme „miluji zimní sporty“, „miluji tyto boty“ a „miluji člověka“! Rodina znamená spojení. A v těchto spojeních není o nic méně agrese než něha. Každá rodina prochází stavem studené války a musí vynaložit velké úsilí, aby uzavřela příměří. Je třeba se vyvarovat projekcí, tedy přisuzovat partnerovi ty pocity, které sami nevědomě prožíváte. Protože od promítání pocitů není daleko k házení skutečných předmětů. Společný život vyžaduje naučit se sublimovat něhu i agresi. Když jsme si vědomi svých pocitů a dokážeme si přiznat, že nás partner znervózňuje, neuděláme z toho důvod k rozvodu. Ženy s turbulentními vztahy a bolestivým rozvodem za sebou předem procházejí utrpením, které lze vzkřísit, a říkají: «Už nikdy více».

KE: Odmítnout projekce je možné pouze tehdy, jsme-li schopni zůstat ve vztazích do určité míry sami. Bez ohledu na to, zda žijeme s někým nebo sami, je nutné umět být sám. To je to, co některé ženy nesnesou; pro ně rodina znamená úplnou jednotu. "Cítit se sám, když s někým žiješ, není nic horšího," říkají a volí úplnou osamělost. Často také nabývají dojmu, že založením rodiny ztrácejí mnohem víc než muži. Každá žena v sobě nevědomě nese minulost všech žen, zejména své matky, a přitom žije svůj život tady a teď. Ve skutečnosti je důležité, aby se muži i ženy mohli sami sebe zeptat, co chcete. Toto jsou rozhodnutí, která musíme neustále dělat: mít dítě nebo ne? Zůstat single nebo žít s někým? Zůstat s partnerem nebo ho opustit?

AV: Možná žijeme v době, kdy je snazší si představit rozchod než budování vztahu. Chcete-li vytvořit rodinu, musíte umět žít sami a zároveň spolu. Společnost nás nutí myslet si, že věčný nedostatek něčeho, co je lidské rase vlastní, může zmizet, že můžeme nalézt úplné uspokojení. Jak tedy přijmout myšlenku, že veškerý život se buduje sám, a zároveň setkání s někým, jako jste vy, může stát za námahu, protože je to příznivá okolnost, jak se naučit žít společně s jinou osobou, která má své vlastní vlastnosti? Budování vztahů a budování sebe sama je jedna a ta samá věc: právě v úzkém vztahu s někým se v nás něco vytváří a piluje.

KE: Za předpokladu, že najdeme důstojného partnera! Ženy, pro které by rodina znamenala otroctví, dostaly nové příležitosti a využívají je. Často se jedná o nadané ženy, které si mohou dovolit plně se věnovat dosažení společenského úspěchu. Udávají tón a umožňují ostatním méně nadaným vrhnout se do porušení, i když tam takové výhody nenacházejí. Ale nakonec se rozhodneme žít sami nebo s někým? Myslím, že skutečnou otázkou pro dnešní muže a ženy je přijít na to, co pro sebe mohou udělat v situaci, ve které se nacházejí.