Evgenia Peterson během svého dlouhého života několikrát radikálně změnila svůj život – ze světské dámy se stala mataji, tedy „matkou“, duchovní mentorkou. Procestovala půlku světa a mezi jejími známými byly hollywoodské hvězdy, indičtí filozofové i předáci sovětských stran. Znala 12 jazyků a za svou domovinu považovala tři země – Rusko, kde se narodila, Indii, kde se znovu narodila a kde byla odhalena její duše, a Argentinu – „přátelskou“ zemi Mataji Indra Devi.
Evgenia Peterson, známá celému světu jako Indra Devi, se stala „první dámou jógy“, osobou, která otevřela jógové praktiky nejen Evropě a Americe, ale i SSSR.
Evgenia Peterson se narodila v Rize v roce 1899. Její otec je ředitel rižské banky, původem Švéd, a její matka je operetní herečka, oblíbená u veřejnosti a hvězda světských salonů. Dobrým přítelem Petersonů byl velký šansoniér Alexander Vertinsky, který si již tehdy všiml „rysu“ Evgenia a věnoval jí báseň „Dívka s rozmary“:
"Dívka se zvyky, dívka s rozmary,
Ta dívka není „nějak“ a není jako všichni ostatní…“
Během první světové války se Evgeniaina rodina přestěhovala z Rigy do Petrohradu, kde dívka s vyznamenáním absolvovala gymnázium a s láskou o jevišti vstoupila do divadelního studia Komissarzhevského, který si rychle všiml talentovaného studenta.
Začátek XNUMX. století byl dobou změn nejen na politické scéně, ale také obdobím globálních změn v lidském vědomí. Objevují se spiritistické salony, esoterická literatura je v módě, mladí čtou díla Blavatské.
Mladá Evgenia Peterson nebyla výjimkou. Nějak se jí do rukou dostala kniha Čtrnáct lekcí jógové filozofie a vědeckého okultismu, kterou přečetla jedním dechem. Rozhodnutí, které se zrodilo v hlavě nadšené dívky, bylo jasné a přesné – musí do Indie. Válka, revoluce a emigrace do Německa však její plány na dlouhou dobu odložily.
V Německu Eugenia září v souboru Diaghilevova divadla a jednoho dne na turné v Tallinnu v roce 1926, při procházce městem, uvidí malé knihkupectví s názvem Theosofická literatura. Tam se dozví, že v Holandsku se brzy bude konat sjezd Theosofické společnosti Anny Besantové a jedním z hostů bude Jiddu Krishnamurti, slavný indický řečník a filozof.
Více než 4000 lidí se sešlo na sjezdu v nizozemském městě Omán. Podmínky byly Spartan – kemp, vegetariánská strava. Eugenia to vše zpočátku vnímala jako legrační dobrodružství, ale večer, kdy Krishnamurti zpíval posvátné hymny v sanskrtu, se stal zlomem v jejím životě.
Po týdnu v táboře se Petersonová vrátila do Německa s pevným odhodláním změnit svůj život. Svému snoubenci, bankéři Bolmovi, dala podmínku, že zásnubním darem má být cesta do Indie. Souhlasí, myslí si, že jde jen o chvilkový rozmar mladé ženy a Evgenia tam na tři měsíce odjíždí. Poté, co procestovala Indii z jihu na sever, po návratu do Německa odmítla Bolma a vrátila mu prsten.
Nechává vše za sebou a rozprodává svou působivou sbírku kožešin a šperků a odchází do své nové duchovní vlasti.
Tam komunikuje s Mahátmou Gándhím, básníkem Rabindranáth Thákurem, as Džaváharlálem Nehrúem ji pojilo silné přátelství po mnoho let, téměř se zamilovala.
Evgenia chce co nejlépe poznat Indii, navštěvuje lekce chrámového tance od nejznámějších tanečníků a studuje jógu v Bombaji. Nemůže však zapomenout ani na své herecké umění – slavný režisér Bhagwati Mishra ji zve do role ve filmu „Arabský rytíř“, zejména pro něj volí pseudonym Indra Devi – „nebeská bohyně“.
Zahrála si v několika dalších bollywoodských filmech a poté – pro sebe nečekaně – přijme nabídku k sňatku od českého diplomata Jana Strakatiho. Evgenia Petersonová tedy znovu radikálně změní svůj život a stane se světskou dámou.
Už jako manželka diplomata vede salon, který si rychle oblíbí špička koloniální společnosti. Nekonečné recepce, recepce, večírky vyčerpávají Madame Strakati a ona se ptá: je tohle život v Indii, o kterém snila mladá absolventka gymnázia Zhenya? Přichází období deprese, ze kterého vidí jediné východisko – jógu.
Indra Devi, která začíná studovat na Yoga Institute v Bombaji, se tam setkává s maharádžou z Mysore, který ji seznámí s Guru Krishnamacharyou. – zakladatel Ashtanga jógy, jednoho z nejpopulárnějších směrů současnosti.
Guruovými žáky byli pouze mladí muži z kasty válečníků, pro které vyvinul přísný denní režim: odmítání „mrtvých“ jídel, brzký vzestup a konec, vylepšená praxe, asketický životní styl.
Guru dlouho nechtěl do své školy pustit ženu, a tím spíše cizinku, ale tvrdohlavá manželka diplomata dosáhla svého – stala se jeho studentkou, ale Krishnamacharya ji nemínil dát ústupky. Indra byla zpočátku nesnesitelně tvrdá, zvláště když k ní učitelka byla skeptická a neposkytovala žádnou podporu. Ale když je její manžel převeden na diplomatickou práci v Šanghaji, Indra Devi obdrží požehnání od samotného gurua k provádění nezávislé praxe.
V Šanghaji, již v hodnosti „mataji“, otevírá svou první školu, získat podporu Čankajškovy manželky Song Meiling, vášnivé oddané jógy.
Po skončení druhé světové války cestuje Indra Devi do Himalájí, kde zdokonaluje své dovednosti a píše svou první knihu Jóga, která vyjde v roce 1948.
Po nečekané smrti manžela mu mataji znovu změní život – prodá svůj majetek a přestěhuje se do Kalifornie. Tam nachází úrodnou půdu pro své aktivity – otevírá školu, kterou navštěvují takové hvězdy „zlatého věku Hollywoodu“ jako Greta Garbo, Yul Brynner, Gloria Swenson. Indru Devi podporovala zejména Elizabeth Arden, šéfka kosmetologického impéria.
Deviho metoda byla maximálně přizpůsobena evropskému tělu a vychází z klasické jógy mudrce Patanjaliho, který žil v XNUMX. století před naším letopočtem.
Mataji také popularizoval jógu mezi obyčejnými lidmi., kteří vyvinuli sadu ásan, které lze snadno provádět doma a zmírnit tak stres po náročném pracovním dni.
Indra Devi se v roce 1953 podruhé provdala – za slavného lékaře a humanistu Siegfrieda Knauera, který se stal na dlouhá léta její pravou rukou.
V 1960. letech západní tisk hodně psal o Indrovi Devi jako o statečném jogínovi, který otevřel jógu pro uzavřenou komunistickou zemi. Navštěvuje SSSR, setkává se s vysokými představiteli strany. První návštěva jejich historické vlasti však přináší jen zklamání – jóga zůstává pro SSSR tajemným východním náboženstvím, nepřijatelným pro zemi se světlou budoucností.
V 90. letech, po smrti svého manžela, opouští Mezinárodní školicí centrum pro učitele jógy v Mexiku, cestuje do Argentiny s přednáškami a semináři a zamiluje se do Buenos Aires. Matadži tak nachází třetí vlast, „přátelskou zemi“, jak jí sama říká – Argentinu. Následuje cesta po zemích Latinské Ameriky, v každé z nich vede dvě lekce jógy velmi postarší žena a všechny nabíjí svým nevyčerpatelným optimismem a pozitivní energií.
V květnu 1990 Indra Devi navštíví SSSR podruhé.kde jóga konečně ztratila svůj ilegální status. Tato návštěva byla velmi produktivní: moderátor oblíbeného „perestrojkového“ programu „Před a po půlnoci“ Vladimir Molchanov ji zve do vysílání. Indra Devi stihne navštívit svou první vlast – navštíví Rigu. Mataji přijíždí do Ruska s přednáškami ještě dvakrát – v roce 1992 na pozvání olympijského výboru a v roce 1994 s podporou argentinského velvyslance v Rusku.
Indra Devi si až do konce svého života zachovala čistou mysl, vynikající paměť a úžasný výkon, její Nadace přispěla k šíření a popularizaci praxe jógy po celém světě. Jejího stoletého výročí se zúčastnilo asi 3000 lidí, z nichž každý byl matadži vděčný za změny, které mu jóga přinesla do života.
V roce 2002 se však zdravotní stav starší ženy prudce zhoršil. Zemřela ve věku 103 let v Argentině.
Text připravila Lilia Ostapenková.