Po smrti starého přítele Albert Einstein řekl: „Besso opustila tento podivný svět trochu přede mnou. Ale to nic neznamená. Lidé jako my vědí, že rozdíl mezi minulostí, přítomností a budoucností je jen tvrdohlavá, věčná iluze.“ Lékař a vědec Robert Lanza si je jistý, že Einstein měl pravdu: smrt je jen iluze.
Jsme zvyklí věřit, že náš svět je jakousi objektivní realitou, nezávislou na pozorovateli. Myslíme si, že život je jen aktivita uhlíku a směsi molekul: chvíli žijeme a pak se v zemi rozkládáme. Věříme ve smrt, protože nás to tak učili, a také proto, že se spojujeme s fyzickým tělem a víme, že těla umírají. A žádné pokračování není.
Podle Roberta Lanzy, autora teorie biocentrismu, nemůže být smrt konečnou událostí, jak jsme si dříve mysleli. "Je to úžasné, ale pokud dáte rovnítko mezi život a vědomí, můžete vysvětlit některé z největších záhad vědy," řekl vědec. „Například je jasné, proč prostor, čas a dokonce i vlastnosti samotné hmoty závisí na pozorovateli. A dokud vesmír nepochopíme vlastní hlavou, pokusy porozumět realitě zůstanou cestou nikam.
Vezměte si například počasí. Vidíme modrou oblohu, ale změna v mozkových buňkách může změnit vnímání a obloha se bude jevit jako zelená nebo červená. Pomocí genetického inženýrství bychom mohli, řekněme, přimět vše červené vibrovat, vydávat hluk nebo být sexuálně přitažlivé – tak, jak to vnímají někteří ptáci.
Myslíme si, že je nyní světlo, ale pokud změníme nervová spojení, vše kolem se bude zdát tmavé. A kde je nám horko a vlhko, je tropická žába studená a suchá. Tato logika platí téměř pro všechno. Po mnoha filozofech dochází Lanza k závěru, že to, co vidíme, nemůže existovat bez našeho vědomí.
Přísně vzato, naše oči nejsou portály do vnějšího světa. Vše, co nyní vidíme a cítíme, dokonce i naše tělo, je proudem informací, které vznikají v naší mysli. Podle biocentrismu nejsou prostor a čas strnulé, chladné objekty, jak se běžně věří, ale jednoduše nástroje, které vše spojují.
Lanza navrhuje připomenout si následující experiment. Když elektrony pod dohledem vědců projdou dvěma štěrbinami v bariéře, chovají se jako střely a proletí první nebo druhou štěrbinou. Pokud se na ně ale při průchodu bariérou nepodíváte, působí jako vlny a mohou procházet oběma štěrbinami současně. Ukazuje se, že nejmenší částice může změnit své chování v závislosti na tom, zda se na ni dívají nebo ne? Podle bioetiků je odpověď zřejmá: realita je proces, který zahrnuje naše vědomí.
Ve věčném, nezměrném světě není žádná smrt. A nesmrtelnost neznamená věčnou existenci v čase – je mimo čas obecně
Můžeme si vzít další příklad z kvantové fyziky a připomenout si Heisenbergův princip neurčitosti. Pokud existuje svět, ve kterém se částice točí, měli bychom být schopni objektivně změřit všechny jejich vlastnosti, ale to je nemožné. Například nelze současně určit přesné umístění částice a její hybnost.
Proč je ale pro částici, kterou se rozhodneme měřit, důležitá pouhá skutečnost měření? A jak mohou být propojeny páry částic na opačných koncích galaxie, jako by prostor a čas neexistovaly? Navíc jsou tak propojené, že když se změní jedna částice z páru, druhá částice se změní podobným způsobem, bez ohledu na to, kde se nachází. Pro bioetiky je odpověď opět jednoduchá: protože prostor a čas jsou jen nástroje naší mysli.
Ve věčném, nezměrném světě není žádná smrt. A nesmrtelnost neznamená věčnou existenci v čase – je mimo čas obecně.
Náš lineární způsob myšlení a představy o čase je také v rozporu se zajímavou sérií experimentů. V roce 2002 vědci dokázali, že fotony předem věděly, co jejich vzdálená „dvojčata“ udělají v budoucnu. Vědci testovali spojení mezi páry fotonů. Jednoho z nich nechali dokončit svou cestu — musel se „rozhodnout“, zda se bude chovat jako vlna nebo částice. A u druhého fotonu vědci zvýšili vzdálenost, kterou musel urazit, aby dosáhl svého vlastního detektoru. Do cesty mu byl umístěn scrambler, který měl zabránit proměně v částici.
První foton nějak „věděl“, co se výzkumník chystá udělat – jako by mezi nimi nebyl žádný prostor ani čas. Foton se nerozhodl, zda se stane částicí nebo vlnou, dokud jeho dvojče na své cestě také nenarazilo na rušič. „Experimenty neustále potvrzují, že účinky závisí na pozorovateli. Naše mysl a její znalosti jsou jedinou věcí, která určuje, jak se částice chovají,“ zdůrazňuje Lanza.
Ale to není vše. V experimentu ve Francii v roce 2007 vědci vypálili fotony na plavidlo, aby ukázali něco úžasného: jejich činy mohou zpětně změnit to, co... se již stalo v minulosti. Když fotony procházely vidlicí v aparátu, musely se rozhodnout, zda se při dopadu na rozdělovač paprsků budou chovat jako částice nebo vlny. Dlouho poté, co fotony prošly vidlicí, mohl experimentátor náhodně zapínat a vypínat druhý rozdělovač paprsku.
Život je dobrodružství, které přesahuje naše obvyklé lineární myšlení. Když zemřeme, není to náhoda
Ukázalo se, že spontánní rozhodnutí pozorovatele v aktuálním okamžiku určilo, jak se částice na vidlici před časem chovala. Jinými slovy, v tomto bodě si experimentátor vybral minulost.
Kritici tvrdí, že tyto experimenty odkazují pouze na svět kvantových a mikroskopických částic. Lanza však kontroval dokumentem Nature z roku 2009, že kvantové chování se rozšiřuje do každodenní říše. Různé experimenty také ukazují, že kvantová realita přesahuje „mikroskopický svět“.
Obvykle odmítáme koncept více vesmírů jako fikci, ale ukazuje se, že by to mohla být vědecky dokázaná realita. Jedním z principů kvantové fyziky je, že nelze absolutně předvídat pozorování, ale spíše sérii možných pozorování s různou pravděpodobností.
Jednou z hlavních interpretací teorie „mnoha světů“ je, že každé z těchto možných pozorování odpovídá samostatnému vesmíru („multivesmíru“). V tomto případě máme co do činění s nekonečným počtem vesmírů a vše, co se může stát, se děje v jednom z nich. Všechny možné vesmíry existují současně, bez ohledu na to, co se děje v kterémkoli z nich. A smrt v těchto scénářích již není neměnnou „realitou“.
Život je dobrodružství, které přesahuje naše obvyklé lineární myšlení. Když zemřeme, není to náhodou, ale v matrici nevyhnutelného životního cyklu. Život není lineární. Podle Roberta Lanzy je jako trvalka, která znovu a znovu raší a začíná kvést v jednom ze světů našeho multivesmíru.
O autorovi: MUDr. Robert Lanza, autor teorie biocentrismu.