Zde je další případ nočního pomočování. Chlapci je také 12 let. Otec přestal se synem komunikovat, ani s ním nemluvil. Když mi ho jeho matka přivedla, požádal jsem Jima, aby se posadil do čekárny, zatímco budeme mluvit s jeho matkou. Z rozhovoru s ní jsem se dozvěděl dvě cenné skutečnosti. Chlapcův otec se do 19 let v noci pomočoval a bratr jeho matky trpěl stejnou nemocí téměř do 18 let.
Matce bylo syna velmi líto a předpokládala, že má dědičné onemocnění. Varoval jsem ji: „Právě teď si promluvím s Jimem ve vaší přítomnosti. Pozorně poslouchejte má slova a dělejte, co říkám. A Jim udělá, cokoli mu řeknu."
Zavolal jsem Jimovi a řekl: „Máma mi řekla všechno o tvých potížích a ty samozřejmě chceš, aby s tebou bylo všechno v pořádku. Ale tohle je potřeba se naučit. Znám jistý způsob, jak uschnout postel. Jakákoli výuka je samozřejmě dřina. Pamatujete si, jak moc jste se snažili, když jste se učili psát? Takže naučit se spát v suché posteli nebude vyžadovat méně úsilí. To je to, co žádám vás a vaši rodinu. Máma říkala, že obvykle vstáváš v sedm ráno. Požádal jsem tvou mámu, aby nastavila budík na pátou hodinu. Když se probudí, přijde do vašeho pokoje a ohmatá povlečení. Pokud je mokro, vzbudí tě, půjdeš do kuchyně, rozsvítíš a začneš si opisovat nějakou knihu do sešitu. Knihu si můžete vybrat sami. Jim si vybral Princ a chudák.
„A ty jsi, matko, řekla, že ráda šiješ, vyšíváš, pleteš a přišíváš patchworkové přikrývky. Sedněte si s Jimem v kuchyni a potichu šijte, pletete nebo vyšívejte od pěti do sedmi ráno. V sedm jeho otec vstal a oblékl se a do té doby by se Jim dal do pořádku. Poté si připravíte snídani a začnete normální den. Každé ráno v pět hodin ucítíte Jimovu postel. Pokud je mokro, vzbudíte Jima a potichu ho odvedete do kuchyně, posadíte se k vašemu šití a Jima, aby opsal knihu. A každou sobotu za mnou budeš chodit se zápisníkem.“
Pak jsem požádal Jima, aby vyšel, a řekl jsem jeho matce: „Všichni jste slyšeli, co jsem řekl. Ale neřekl jsem ještě jednu věc. Jim mě slyšel, jak ti říkám, abys prozkoumal jeho postel, a pokud je mokrá, probuď ho a vezmi ho do kuchyně přepsat knihu. Jednoho dne přijde ráno a postel bude suchá. Po špičkách se vrátíte do postele a usnete až do sedmi ráno. Pak se probuď, vzbuď Jime a omluv se, že jsem zaspal.“
O týden později matka zjistila, že postel je suchá, vrátila se do svého pokoje a v sedm hodin jí s omluvou vysvětlila, že zaspala. Chlapec přišel na první schůzku prvního července a na konci července měl neustále suchou postel. A jeho matka se neustále „probouzela“ a omlouvala se, že ho nevzbudila v pět ráno.
Smysl mého návrhu se scvrkl do skutečnosti, že matka zkontroluje postel, a pokud bude mokrá, pak „musíte vstát a přepsat“. Tento návrh měl ale i opačný význam: je-li sucho, pak nemusíte vstávat. Za měsíc měl Jim suchou postel. A jeho otec ho vzal na ryby – činnost, kterou velmi miloval.
V tomto případě jsem se musel uchýlit k rodinné terapii. Požádala jsem matku, aby ušila. Matka s Jimem sympatizovala. A když v klidu seděla vedle šití nebo pletení, brzké vstávání a přepisování knihy Jim nevnímal jako trest. Jen se něco naučil.
Nakonec jsem požádal Jima, aby mě navštívil v mé kanceláři. Uspořádal jsem přepsané stránky v pořádku. Při pohledu na první stránku Jim s nelibostí řekl: „Jaká noční můra! Vynechal jsem pár slov, některá jsem napsal špatně, dokonce jsem vynechal celé řádky. Strašně napsané." Procházeli jsme stránku za stránkou a Jim byl rozkoší čím dál víc rozmazaný. Výrazně se zlepšilo psaní rukou a pravopis. Nevynechal ani slovo ani větu. A na konci své práce byl velmi spokojen.
Jim začal znovu chodit do školy. Po dvou nebo třech týdnech jsem mu zavolal a zeptal se, jak to jde ve škole. Odpověděl: „Jen nějaké zázraky. Předtím mě ve škole nikdo neměl rád, nikdo se se mnou nechtěl stýkat. Byl jsem velmi smutný a moje známky byly špatné. A letos jsem byl zvolen kapitánem baseballového týmu a místo trojek a dvojek mám jen pětky a čtyřky. Jen jsem znovu zaměřil Jima na jeho hodnocení sebe sama.
A Jimův otec, kterého jsem nikdy nepotkal a který jeho syna roky ignoroval, s ním teď chodí na ryby. Jimovi se ve škole nedařilo a teď zjistil, že umí velmi dobře psát a dobře přepisovat. A to mu dodalo jistotu, že může hrát dobře a vycházet se svými kamarády. Tento druh terapie je pro Jima tak akorát.