Americká environmentální online publikace udělala rozhovor s autorem knihy „Eating Animals“ Jonathanem Safranem Foerem. Autor pojednává o myšlenkách vegetariánství a motivech, které ho přiměly k napsání této knihy.
Grist: Někdo se může podívat na vaši knihu a pomyslet si, že mi zase nějaký vegetarián chce říct, abych nejedla maso, a přečetl mi kázání. Jak byste svou knihu popsal skeptickým?
Před: Obsahuje věci, které lidé opravdu chtějí vědět. Samozřejmě chápu tuto touhu dívat se, ale ne vidět: sám to zažívám každý den ve vztahu k mnoha věcem a problémům. Když například v televizi dávají něco o hladovějících dětech, říkám si: „Panebože, radši se otočím zády, protože asi nedělám, co bych měl.“ Každý chápe tyto důvody – proč si některých věcí nechceme všímat.
Slyšel jsem zpětnou vazbu od mnoha lidí, kteří knihu četli – lidí, kteří se o zvířata příliš nestarají – jen byli šokováni částí knihy, která hovoří o zdraví lidí. Mluvil jsem s mnoha rodiči, kteří tuto knihu četli, a ti mi řekli, že TOHLE již nechtějí své děti živit.
Bohužel, řeči o mase historicky nebyly řečí, ale kontroverzí. Znáš moji knihu. Mám silné přesvědčení a neskrývám je, ale svou knihu nepovažuji za argument. Beru to jako příběh – vyprávím příběhy ze svého života, o rozhodnutích, která jsem udělala, o tom, proč mě miminko vedlo ke změně názoru na určité věci. Je to jen rozhovor. V mé knize má slovo mnoho a mnoho lidí – farmáři, aktivisté, odborníci na výživu – a já jsem chtěl popsat, jak složité je maso.
Grist: Dokázal jste formulovat pádné argumenty proti konzumaci masa. Proč jste se při tolika nespravedlnosti a nerovnostech v potravinářském průmyslu ve světě zaměřil na maso?
Před: Z několika důvodů. Zaprvé, je potřeba mnoho, mnoho knih, abychom popsali náš trávicí systém tak, jak si to zaslouží, komplexně. Už jsem musel tolik vynechat pouhé povídání o mase, aby byla kniha užitečná a vhodná pro široké spektrum četby.
Ano, na světě je mnoho nespravedlností. Maso je ale speciální téma. V potravním systému je unikátní tím, že je to zvíře a zvířata jsou schopna cítit, zatímco mrkev nebo kukuřice nejsou schopny cítit. Stává se, že maso je nejhorším z lidských stravovacích návyků, a to jak pro životní prostředí, tak pro lidské zdraví. Tato problematika si zaslouží zvláštní pozornost.
Grist: V knize mluvíte o nedostatku informací o masném průmyslu, zejména pokud jde o potravinový systém. Opravdu o tom lidem chybí informace?
Před: Nepochybně. Věřím, že každá kniha je napsána proto, že by si ji chtěl přečíst i sám autor. A jako člověk, který o této problematice mluví už dlouho, jsem si chtěl přečíst o věcech, které mě zajímají. Ale takové knihy nebyly. Všežravcovo dilema svým způsobem přistupuje k některým otázkám, ale nevěnuje se jim. Totéž lze říci o Fast Food Nation. Dále jsou knihy, samozřejmě, přímo věnované masu, ale jsou přísněji filozofické než, jak jsem řekl, rozhovory nebo příběhy. Kdyby taková kniha existovala – ach, jak rád bych nepracoval sám! Psaní románů mě moc baví. Ale cítil jsem, že je to důležité.
Grist: Jídlo má velkou emocionální hodnotu. Mluvíš o jídle své babičky, kuře s mrkví. Myslíte si, že osobní příběhy a emoce jsou důvodem, proč se lidé v naší společnosti spíše vyhýbají diskusím o tom, odkud maso pochází?
Před: Je pro to mnoho, mnoho důvodů. Za prvé, je prostě nepříjemné o tom přemýšlet a mluvit. Za druhé, ano, příčinou mohou být tyto emocionální, psychologické, osobní historie a spojení. Za třetí, dobře chutná a voní a většina lidí chce dál dělat to, co je baví. Ale jsou síly, které dokážou konverzaci o mase potlačit. V Americe je nemožné navštívit farmy, kde se vyprodukuje 99 % masa. Informace na štítcích, velmi manipulativní informace, nám brání o těchto věcech mluvit. Protože nás to nutí myslet si, že všechno je normálnější, než ve skutečnosti je.
Myslím si však, že jde o rozhovor, na který jsou lidé nejen připraveni, ale také chtějí vést. Nikdo nechce jíst to, co mu škodí. Nechceme jíst produkty, které mají ničení životního prostředí zabudované do obchodního modelu. Nechceme jíst potraviny, které vyžadují utrpení zvířat, které vyžadují šílené úpravy zvířecího těla. Nejsou to liberální ani konzervativní hodnoty. Tohle nikdo nechce.
Když jsem poprvé uvažoval o tom, že se stanu vegetariánem, vyděsil jsem se: „Tohle změní celý můj život, nejím maso! Musím změnit tolik věcí!" Jak může někdo, kdo uvažuje o veganství, překonat tuto bariéru? Řekl bych, že to nepovažujte za veganství. Berte to jako proces konzumace méně masa. Možná tento proces skončí úplným odmítnutím masa. Pokud by se Američané měli vzdát jedné porce masa týdně, bylo by to, jako by najednou na silnicích bylo o 5 milionů aut méně. To jsou opravdu působivá čísla, která by podle mě mohla motivovat spoustu lidí, kteří mají pocit, že nemohou vegansky sníst o jeden kus masa méně. Takže si myslím, že bychom se měli odklonit od tohoto dichotomického, absolutistického jazyka k něčemu, co odráží skutečný stav lidí v této zemi.
Grist: Jste velmi upřímný, když popisujete své potíže s dodržováním vegetariánské stravy. Bylo účelem mluvit o tom v knize, abyste si pomohli přestat spěchat tam a zpět?
Přední: Je to prostě pravda. A pravda je nejlepší pomocník, protože mnoho lidí je znechucených představou nějakého cíle, o kterém si myslí, že ho nikdy nedosáhne. V rozhovorech o vegetariánství by člověk neměl zacházet příliš daleko. Mnoho věcí je samozřejmě špatně. Prostě špatně a špatně a špatně. A zde neexistuje dvojí výklad. Ale cílem většiny lidí, kteří se o tyto problémy starají, je snížit utrpení zvířat a vytvořit potravinový systém, který by zohledňoval zájmy životního prostředí. Pokud jsou to skutečně naše cíle, pak musíme vyvinout přístup, který to co nejlépe odráží.
Grist: Pokud jde o morální dilema, zda jíst maso nebo ne, je to věc osobní volby. A co státní zákony? Pokud by vláda přísněji regulovala masný průmysl, možná by změna přišla rychleji? Stačí osobní volba, nebo by to mělo být politicky aktivní hnutí?
Před: Ve skutečnosti jsou všechny součástí stejného obrazu. Vláda bude vždy tažena pozadu, protože má povinnost podporovat americký průmysl. A 99 % amerického průmyslu je zemědělství. V různých částech země se nedávno uskutečnilo několik velmi úspěšných referend. Poté některé státy, jako například Michigan, zavedly své vlastní změny. Takže politická aktivita je také docela efektivní a v budoucnu uvidíme její nárůst.
Grist: Jedním z důvodů, proč jste napsal tuto knihu, bylo být informovaným rodičem. Potravinářský průmysl obecně, nejen masný průmysl, vynakládá nemalé peníze na reklamu zaměřenou na děti. Jak chráníte svého syna před vlivem reklamy na potraviny, zejména na maso?
Před: I když to není problém, je to příliš malé. Ale pak si o tom povíme – netvařme se, že problém neexistuje. O těchto tématech budeme hovořit. Ano, v průběhu rozhovoru může dojít k opačným závěrům. Může chtít vyzkoušet různé věci. Samozřejmě chce – vždyť je to živý člověk. Ale upřímně řečeno, musíme se tohohle svinstva ve školách zbavit. Ze škol by samozřejmě měly být odstraněny plakáty organizací vedených ziskem, nikoli cílem, aby naše děti byly zdravé. Navíc je prostě potřeba reforma školního obědového programu. Neměly by být úložištěm všech masných výrobků vyrobených na farmách. Na střední škole bychom za maso neměli utrácet pětkrát více než za zeleninu a ovoce.
Grist: Váš příběh o tom, jak funguje zemědělství, může každému způsobit noční můry. Jaký přístup zvolíte, když budete svému synovi říkat pravdu o mase? Před: No, noční můry vám způsobí pouze tehdy, když se toho zúčastníte. Tím, že se vzdáte masa, můžete klidně spát. Melivo: Mimo jiné mluvíte o spojení intenzivního zemědělství s velkými pandemiemi ptačí chřipky. Na titulních stránkách nejpopulárnějších publikací se neustále mluví o prasečí chřipce. Proč si myslíte, že se vyhýbají mluvení o živočišném průmyslu a prasečí chřipce?
Před: Nevím. Ať si řeknou sami. Dalo by se předpokládat, že na média je vyvíjen tlak ze strany bohatého masného průmyslu – ale jak to je ve skutečnosti, nevím. Ale zdá se mi to velmi zvláštní. Grist: Ve své knize píšete, že „kdo pravidelně jí masné výrobky z farem, nemůže se nazývat ochránci přírody, aniž by tato slova zbavil jejich významu“. Myslíte si, že ekologové neudělali dost, aby ukázali souvislost mezi masným průmyslem a klimatickými změnami na planetě? Co jiného by podle vás měli dělat? Před: Očividně neudělali dost, i když jsou si dobře vědomi přítomnosti černé kočky v temné místnosti. Nemluví o tom jednoduše proto, že se bojí, že riskují ztrátu podpory lidí tím, že to vynesou. A dokonale rozumím jejich obavám a nepovažuji je za hloupé.
Nebudu na ně útočit za to, že nevěnují tomuto problému dostatečnou pozornost, protože si myslím, že ekologové dělají skvělou práci a dobře slouží světu. Pokud by tedy šli příliš hluboko do jednoho problému – masného průmyslu – možná by se některá důležitá otázka brala méně vážně. Problém s masem ale musíme brát vážně. To je první a hlavní příčina globálního oteplování – není to málo, ale hodně před ostatními. Nedávné studie ukázaly, že hospodářská zvířata jsou zodpovědná za 51 % skleníkových plynů. To je o 1 % více než všechny ostatní důvody dohromady. Pokud o těchto věcech budeme vážně uvažovat, budeme muset podstoupit riziko rozhovorů, které jsou pro mnohé nepříjemné.
Bohužel tato kniha ještě nebyla přeložena do ruštiny, proto vám ji nabízíme v angličtině.