Který ze zástupců fauny se může pochlubit silnými rodinami? Za prvé, labutě. Kolik písní a legend je složeno o labutích párech! Zůstávají si věrní, „dokud nás smrt nerozdělí“. Tito ptáci společně odchovávají mláďata, která dlouho neopouštějí rodičovské hnízdo. A zajímavé je, že labutí páry se nikdy nehádají, nehádají se o jídlo, nesnaží se dělit o moc v rodině. Z lidí si má někdo vzít příklad.
Neméně než labutě jsou holubice známé svým uměním lásky – symbolem míru a něhy. Jsou to nenapravitelní romantici. Jak strhující jsou jejich dojemné manželské tance. A koneckonců, holubi jsou jediní zástupci zvířecího světa, kteří vědí, jak se líbat. Holubi si rozdělují všechny domácí práce napůl, staví si hnízdo a líhnou vejce. Pravda, holubí hnízda jsou velmi nedbalá a křehká, ale není skutečná láska vyšší než každodenní život?
Vrány také vytvářejí monogamní páry. Zemře-li samec, jeho samice se již nikdy nespojí rodinnými vazbami s jiným jedincem. Havrani jsou schopni vytvořit skutečné spřízněné klany. Dospělé děti zůstávají se svými rodiči a pomáhají vychovávat další generaci mláďat. Takové vraní rodiny mohou mít 15-20 jedinců.
Mezi savci je zajímavý vztah pozorován u vlků. Vlk je hlava rodiny! Pokud ale onemocní, zemře nebo z nějakého důvodu smečku opustí, fenka slib věrnosti složí. V tomto případě mluvíme o sériové monogamii. Ale zatímco je samec v řadách, je plně zodpovědný za rodinu. Vlk může sám zůstat hladový, ale kořist rozdělí mezi samici, děti a starší příbuzné. Vlčice jsou velmi žárlivé a v období páření se stávají agresivními vůči ostatním samicím, takže si chrání svá „ženská práva“.
Je člověk od přírody monogamní bytost? Na tuto věc existují různé názory. Ale jako racionální bytosti jsme schopni se rozhodnout být monogamní. Aby nebyla zlomená srdce, aby nebyly opuštěné děti, aby ruku v ruce až do stáří. Být jako labutě, létat na křídlech lásky přes nepřízeň osudu – to není skutečné štěstí.