Obsah
Proč dovolujeme vztahům, které nás nejen nedělají šťastnějšími, ale ničí naše zdraví a životní plány, berou sílu a zájem jít vpřed? Možná ani tak nehledáme lásku, jako spíš se snažíme v bolestné situaci, jako v zrcadle, vidět a pochopit sami sebe, vypořádat se s hluboce skrytými konflikty? Naši odborníci analyzují jeden z těchto příběhů.
Obětová láska je symbolická sebevražda
Chris Armstrong, trenér
Anna zná tohoto muže tři a půl roku a stejně dlouho je do něj zamilovaná. Ačkoli jí tento pocit někdy dává chvíle euforických zážitků, většinu času tráví ve stavu apatie a melancholie. To, čemu říká láska, ochromilo celý její život. Anna mi napsala o pomoc a přiznala se, že má malou naději na změnu situace.
Přiznám se, že věřím v naději, pokud nezkresluje skutečný stav věcí, vedoucí do světa magických fantazií. Na tom, že si Annin milenec dovolí řídit auto v opilosti, když vedle něj sedí, není vůbec nic kouzelného. A že o ní mluvil ošklivé věci s přáteli, když zjistil, že ho trápí jeho problémy s alkoholem.
Takových příkladů je v historii Anny mnoho. Kvůli zážitkům hodně zhubla, zhoršila se chronická onemocnění a rozvinuly se deprese. Člověk, kterému dává tolik vitality, žije v jiném městě. A za celou tu dobu za ní přiletěl jen jednou, aby se seznámil. Anna k němu letí sama a na vlastní náklady. V práci nejenže nedostala povýšení, ale je blízko vyhazovu kvůli tomu, že málem o všechno ztratila zájem.
Aniž bychom si fyzicky vzali život, spácháme symbolickou sebevraždu.
Anna má dva syny ve školním věku a je zřejmé, že partner, který má problémy s alkoholem, pro ně není tím nejlepším příkladem. Chápe, že tento bolestivý vztah ničí její život a ovlivňuje životy jejích dětí, ale přerušit je je nad její síly. Všichni známe slavnou píseň Beatles: «All you need is love». Přeformuloval bych to: vše, co potřebujeme, je zdravá láska. Jinak se propadáme do bažiny nesmyslných muk, která nám ubírají roky života.
Myslím, že klíč k Annině situaci spočívá v jedné větě jejího dopisu. Přiznává, že vždy snila o nalezení lásky, pro kterou by člověk mohl zemřít. Zní to romanticky a všichni se chceme povznést nad každodenní život, ale láska, pro kterou stojí za to zemřít, obvykle vede k tomu, že aniž bychom si fyzicky vzali život, spácháme symbolickou sebevraždu. Ztrácíme energii, touhy a plány, znehodnocujeme svá nejlepší léta.
Stojí láska za oběť? Situaci může změnit snad jen upřímná odpověď na tuto otázku.
"Pouze sebepochopení nás může ochránit"
Lev Khegai, jungiánský analytik
Proč se dostáváme do příliš romantizovaných destruktivních vztahů? Důvodů může být mnoho.
Mohou to být vrozené depresivní rysy, které nás tlačí k sebetrestání, a v tom pomáhá spojenectví s partnerem, který nás devalvuje. Možná jde o pokusy o rekonstrukci dětství, kdy vztahy s otcem či matkou byly nabity násilím, lhostejností, nejistotou.
V takových případech se je nevědomě snažíme opakovat v tajné naději, že vše napravíme. Hrdinka hledá vztah, pro který podle ní není škoda zemřít. Toto hledání může skrývat sen o symbolické smrti bývalé osobnosti a znovuzrození v nové schopnosti.
Dobré pochopení sebe sama a našich nevědomých tendencí nás může ochránit před sebezničením.
Velkou lásku, extázi intimity, smyslné sebeodhalení může člověk nevědomě položit do základů nové identity, k jejíž realizaci jsou zapotřebí i nové vztahy.
Chceme se odlišit a klín je doslova vyražen klínem. Nerozejdeme se se starým „já“, pokud neupadneme do bouře krize identity. Proto může být nová láska, povolaná k revoluci v našich životech, tak šílená a destruktivní.
Pouze dobré pochopení sebe sama a našich nevědomých tendencí nás může ochránit před sebezničením.