Milkweed (Lactarius volemus) fotografie a popis

Červenohnědá prsa (Lactarius volemus)

• Mléč

• Poletíme do Galorrheus
• Chceme více mléka
• Muchomůrka mléčná
• Lactarius lactifluus
• Lactifluus oedematopus
• Lactarius edematous
• lactarius
• Galorrheus ichoratus
• Lactifluus ichorata
• Dojná kráva
• Milky je nejlepší (mimochodem oficiální mykologický název)
• Podnikatel (běloruština – Podareshnik)

Lactarius svazky (Fr.) Fr., Epikr. systém mykol. (Uppsala): 344 (1838)

hlava 5-17 (až 16) cm v průměru, v mládí konvexní, pak prorostlý, případně propadlý ve středu a dokonce až konkávní. Okraj čepice je rovný, tenký, ostrý, nejprve zastrčený, pak se narovná a dokonce se zvedá. Barva je červenohnědá, hnědohnědá, v ojedinělých případech rezavá nebo světle okrová. Povrch je nejprve sametový, poté hladký, suchý. Často popraskané, zvláště za sucha. Neexistuje žádné zónové zbarvení.

Dřeň: Bílá, nažloutlá, velmi masitá a hustá. Vůně byla popisována různě, hlavně jako pach sledě (trimethylaminu), který se zvyšuje s věkem, ale existují i ​​zajímavější asociace, např. s květy hrušně [2], nebo vůbec neindikované [1]. Chuť je jemná, příjemná, nasládlá.

Evidence časté, přiléhající k mírně sestupujícím, krémovým nebo teplým tónům pleti, často rozvětvené na stonku. Existují zkrácené desky (talíře).

mléčná šťáva hojná, bílá, hnědne a na vzduchu houstne. Z tohoto důvodu tento typ laktiferů hnědne a vše ostatní, pokud je poškozeno, je dužina, plotny.

Noha 5-8 (až 10) cm vysoký, (1) 1.5-3 cm v průměru, tvrdý, často vyrobený, barva klobouku, ale mírně bledší, hladký, může být pokryt jemným ochlupením, které vypadá jako mráz, ale není cítit na dotek. Často zúžené směrem ke dnu.

spórový prášek bílý.

Spory blízko kulovitému, podle [2] 8.5–9 x 8 µm, podle [1] 9-11 x 8.5-10.5 µm. Ornament je hřebenovitý, až 0.5 µm vysoký, tvoří téměř kompletní síť.

Vyskytuje se od července do října. Jeden z prvních dojičů. Roste v listnatých, smíšených a smrkových lesích (podle [1] – obecně ve všech lesích). Podle [2] tvoří mykorhizu s dubem (Quercus L.), lískou obecnou (Corylus avellana L.) a smrkem (Picea A. Dietr.).

Vzhledem k „síle“ této houby a hojné, nahnědlé, nasládlé mléčné šťávě, pravděpodobně nemá žádný podobný druh. Možná nejpodobnější mléčná, hygroforní mléčná – Lactarius hygrophoroides, ale snadno se odlišuje nehnědnoucí mléčnou šťávou a vzácnými pláty. Zcela podmíněně lze k podobným druhům přiřadit zarděnky (Lactarius subdulcis), které jsou však tenké a štíhlé. Totéž platí pro mléčnici oranžovou (Lactarius aurantiacus = L.mitissimus), je nejen drobná a hubená, ale i pozdní, termínově se nekříží, přestože roste v naprosto stejných biotopech se smrkem.

Jedlá houba, která se dá jíst i syrová. Je dobré v syrové solené nebo nakládané formě, bez jakékoli tepelné úpravy. V jiné podobě se mi nelíbí kvůli „dřevěné“ dužině, i když prý z ní houbový kaviár není špatný. Lovím ho cíleně a cíleně, kvůli syrovému solení.

Video o houbě Podmolochnik: