Říkají o něm, že je horší než oheň. A když stěhování dělá dospělým tak velký problém, co mluvit o dětech. Jak změna prostředí ovlivňuje dítě? A dá se stres zmírnit?
V karikatuře „Inside Out“ 11letá dívka velmi bolestně zažívá stěhování své rodiny na nové místo. Není náhoda, že si filmaři vybrali tuto zápletku. Radikální změna prostředí je velkým stresem nejen pro rodiče, ale i pro dítě. A tento stres může být dlouhodobý, v budoucnu negativně ovlivnit duševní zdraví člověka.
Čím je dítě mladší, tím snáze snese změnu bydliště. To si myslíme a mýlíme se. Zjistily to americké psychologky Rebecca Levin Cowley a Melissa Kull1že pohyb je náročný především pro předškoláky.
„U mladších dětí je méně pravděpodobné, že si vyvinou sociální dovednosti, častěji budou mít emocionální problémy a problémy s chováním,“ říká Rebecca Levine. Tyto účinky mohou trvat roky. Žáci základních nebo středních ročníků pohyb snášejí snáze. Výsledky studie ukázaly, že negativní dopady pohybu — pokles studijních výsledků (zejména v matematice a čtení s porozuměním) u starších dětí nejsou tak výrazné a jejich dopad rychle slábne.
Děti jsou ve svých zvycích a preferencích konzervativní
Každý rodič ví, jak těžké je například přimět dítě, aby vyzkoušelo nový pokrm. Pro děti je důležitá stabilita a známost i v maličkostech. A když se rodina rozhodne změnit místo bydliště, okamžitě tím nutí dítě vzdát se bezpočtu zvyků a jakoby ochutnat mnoho neznámých jídel na jedno posezení. Bez přesvědčování a přípravy.
Další skupina psychologů provedla podobnou studii.2pomocí statistik z Dánska. V této zemi jsou všechny pohyby občanů pečlivě zdokumentovány, což poskytuje jedinečnou příležitost studovat dopady změny bydliště na děti v různém věku. Celkem byly studovány statistiky pro více než milion Dánů narozených v letech 1971 až 1997. Z nich 37 % mělo šanci přežít stěhování (nebo dokonce několik) před dosažením 15 let.
V tomto případě se psychologové více nezajímali o školní výsledky, ale o kriminalitu mládeže, sebevraždu, drogovou závislost a ranou úmrtnost (násilnou i náhodnou).
Ukázalo se, že v případě dánských teenagerů bylo riziko takových tragických následků zvláště zvýšené po četných přesunech v rané adolescenci (12-14 let). Sociální status různých rodin (příjem, vzdělání, zaměstnání), který zohlednili i vědci, přitom výsledek studie neovlivnil. Původní předpoklad, že nepříznivé vlivy mohou postihnout především rodiny s nízkou úrovní vzdělání a příjmů, se nepotvrdil.
Změně bydliště se samozřejmě nelze vždy vyhnout. Je důležité, aby se dítěti či dospívajícímu dostalo po přestěhování co největší podpory, a to jak v rodině, tak ve škole. V případě potřeby můžete vyhledat i psychologickou pomoc.
Sandra Wheatley, britská specialistka na dětskou psychologii, vysvětluje, že když se dítě hýbe, zažívá vážný stres, protože se zhroutí mikrořád, který dlouho znal. To následně vede ke zvýšeným pocitům nejistoty a úzkosti.
Ale co když je stěhování nevyhnutelné?
Tyto studie je samozřejmě třeba mít na paměti, ale neměli bychom je brát jako fatální nevyhnutelnost. Hodně záleží na psychickém klimatu v rodině a okolnostech, které stěhování způsobily. Jedna věc je rozvod rodičů a druhá změna práce za perspektivnější. Je důležité, aby dítě vidělo, že rodiče při stěhování neznervózňují, ale dělají tento krok sebevědomě a v dobré náladě.
Je důležité, aby se s dítětem stěhovala i významná část jeho dřívějšího bytového zařízení — nejen oblíbené hračky, ale i nábytek, zejména jeho postel. Takové složky dřívějšího způsobu života jsou dostatečně důležité pro udržení vnitřní stability. Ale to hlavní — nevytahovat dítě ze starého prostředí křečovitě, prudce, nervózně a bez přípravy.
1 R. Coley & M. Kull «Kumulativní, načasově specifické a interaktivní modely rezidenční mobility a kognitivních a psychosociálních dovedností dětí», Vývoj dítěte, 2016.
2 R. Webb al. „Nepříznivé výsledky raného středního věku spojené s pobytovou mobilitou v dětství“, American Journal of Preventive Medicine, 2016.