Mutinus ravenelii (Mutinus ravenelii)
- Oddělení: Basidiomycota (Basidiomycetes)
- Pododdělení: Agaricomycotina (Agaricomycetes)
- Třída: Agaricomycetes (Agaricomycetes)
- Podtřída: Phallomycetidae (Velkovye)
- Řád: Phallales (Veselé)
- Čeleď: Phallaceae (Veselkovye)
- Rod: Mutinus (Mutinus)
- Typ: Mutinus ravenelii (Mutinus Ravenella)
- Smrž páchnoucí
- Mutinus revanella
- Smrž páchnoucí
Popis:
: prochází dvěma stádii – světlé podlouhlé zašpičatělé vejce o velikosti 2–3 cm pod tenkou nažloutlou blanitou slupkou obsahuje jasný, červenorůžový rudiment „nohy“, pokrytý jemným bílým filmem. Vejce je rozbité dvěma laloky, odkud přibližně od středu vystupuje narůžovělá porézní dutá „noha“ dlouhá 5-10 cm a asi 1 cm v průměru se zesíleným tuberkulovitým červenokarmínovým hrotem. Při zrání je špička Mutinus Ravenell na konci pokryta hustým hnědo-olivovým hladkým, rozmazaným výtrusným hlenem. Houba vydává nepříjemný, silný zápach mršiny, který přitahuje hmyz, hlavně mouchy.
: porézní a velmi jemné.
stanoviště:
Od poslední dekády června do září roste Mutinus Ravenelli na humózní půdě v listnatých lesích, na zahradách, u tlejícího dřeva, v křovinách, na vlhkých místech, po a během teplých dešťů, ve skupině, ne často ve stejné místo, stejně jako předchozí druhy, vzácný.
Poživatelnost:
Mutinus Ravenelli – nejedlé houby
podobnost:
Mutinus Ravenelli je velmi podobný psím mutinům (Mutinus caninus). Rozlišit je nedokázali ani specialisté, kteří dvacet let, až do roku 1977, takový tropický dar nečekali. Vyrobili ho lotyšští mykologové. V současnosti lze poukázat na několik vnějších rozdílů. V první fázi se vejčitá plodnice tohoto druhu roztrhá na dva okvětní lístky. Mutinus Ravenelli má jasnější, malinový odstín špičky, samotná špička je zesílená a u psího mutinus není průměr špičky větší než zbytek stopky. Výtrusný hlen (gleba) Ravenelliho mutinus je hladký, nebuněčný.