NN Drozdov

Nikolaj Nikolajevič Drozdov — Člen komise Mezinárodní unie pro ochranu přírody, poradce generálního tajemníka OSN pro ekologii, akademik Ruské televizní akademie, laureát mnoha mezinárodních i domácích ocenění. „Vitariánem jsem se stal v roce 1970 při práci s Alexandrem Sguridim v Indii. Četl jsem knihy o učení jogínů a uvědomil jsem si, že není potřeba jíst maso ze tří důvodů, protože: je špatně stravitelné; morální (zvířata by se neměla urážet); duchovní, ukazuje se, že rostlinná strava činí člověka klidnějším, přátelštějším, mírumilovnějším.“ Velký milovník zvířat samozřejmě ještě před touto cestou uvažoval o moratoriu na maso, ale poté, co se seznámil s kulturou této země, stal se zarytým vegetariánem a dal se na jógu. Kromě masa se Drozdov snaží nejíst vejce, ale občas si dovolí kefír, jogurt a tvaroh. Je pravda, že televizní moderátor se těmito produkty hýčká pouze o svátcích. Drozdov snídá nejraději ovesnou kaši, protože ji považuje za velmi užitečnou, a dýni jí vždy pyré. A přes den jí zeleninové saláty, topinambur, okurky, cereálie a cukety. Jak říká Drozdovova manželka Tatyana Petrovna: „Nikolaj Nikolajevič prostě miluje cukety a jí je v jakékoli podobě.“ z rozhovoru „Přínosy a škody masitých diet“ – S věkem se musí maso opustit – to je tajemství stoletých lidí. A tak říká Nikolaj Drozdov. Nikolaji Nikolajeviči, váš názor je tak směrodatný, proto vás žádám, abyste to, co nám řeknete, bral se vší zodpovědností. Vím, že jsi byl celý život člověkem, který rád žije, jí chutné jídlo, zkouší všechno. Ale vzdali jste se masa. Jak se to stalo? - Ano! No, to už bylo dávno! Před dávnými časy! V roce 1970. — Nikolaji Nikolajeviči, jaký byl důvod takového odmítnutí? „Měl jsem pocit, že se přetěžuji. Něco snězte a trávení vyžaduje tolik energie. Je škoda ztrácet čas. A tady jsme přišli s Alexandrem Michajlovičem Sguridim, zakladatelem našeho programu „Ve světě zvířat“, pozval mě jako vědeckého konzultanta k natáčení jeho filmu „Riki Tiki Tavi“, příběh od Kiplinga. do Indie. V Indii cestujeme, točíme. Všude cestovali za více než dva měsíce. A všude jsem se díval na literaturu jogínů, kterou jsme pak měli v ohradě. A teď vidím, že jsem sám mohl tušit, že člověk není od přírody přizpůsoben na masitou stravu. Tady, podívejme se. Savci se dělí podle zubního systému. Nejprve se objevili malí draví rejsci s dravými ostrými zuby. A teď běhají v podrostu. Chytají hmyz, hlodají je těmito zuby. Toto je první fáze. Po nich přišli primáti. Nejprve se objevili takoví primitivní, podobní rejskům, pak poloopice, pak opice. Poloopice stále jedí všechno a jejich zuby jsou ostré. Mimochodem, čím větší opice, tím více přecházely na rostlinnou stravu. A už gorila, orangutan a velcí paviáni dželady, kteří chodí po horách Etiopie, jen žerou trávu. Není tam ani stromová potrava, takže se jen pasou v takových stádech. — Nikolaji Nikolajeviči, jaký produkt u vás nahradil masovou bílkovinu? Jak si myslíte, že? – V rostlinách je tolik bílkovin. Zejména v hrachu, různých luštěninách, ve špenátu, ve fazolích. Tento rostlinný protein může být pro stavbu našeho těla. Existuje staro-vegetariánská strava, kdy bez mléčných výrobků a vajec. Takzvané čisté vegetariánství - Ano. Ale již mladé vegetariánství povoluje mléčné výrobky a vejce. A je lepší konzumovat zakysané mléčné výrobky, to je pochopitelné. Bez masa se proto dá žít dokonale. Z rozhovoru „Ve stáří je život zábavný, zajímavý a poučný, člověk se učí víc a víc nového, víc čte. V průběhu let homo sapiens, tedy rozumný člověk, pociťuje v životě stále více duchovních složek a fyzické potřeby naopak ubývají. I když někteří lidé to dělají naopak. To ale nevede k ničemu dobrému. Tady se o sebe muž ve věku nestará, pije, přejídá se, chodí do nočních klubů – a pak se diví, že se mu zhoršil zdravotní stav a vzhled, ztloustl, objevila se dušnost, všechno bolí. Koho vinit než sebe? Jestliže v mládí mohou být excesy nějak kompenzovány, pak ve stáří už ne. Takové stáří je nedej bože a ten člověk se sám potrestal. Nemůžu mu říkat ani homo sapiens. Jak zůstat fit a pozitivní? Nebudu otevírat nic nového. Život je pohyb. Dvacáté století nám ale dalo takové civilizační vymoženosti, z nichž se vyvíjí smrtící hypodynamie. Proto bych vám radil zapomenout na pohovku, měkká křesla, polštáře a teplé deky a vstát brzy ráno a jít si prostě zaběhat. Například rád plavu na ledě, lyžuji a jezdím na koni. A už pět let se nedívám na televizi, i když sám v televizi pracuji. Všechny zprávy pocházejí od lidí. Jím méně masa (a to nejím vůbec). A dobrá nálada nikam nevede. A když budu mluvit z duchovního, morálního hlediska, myslím, že můj bratranec, prapradědeček, metropolita moskevský Filaret (Drozdov), mě modlitebně podporuje. Rodiče samozřejmě hodně dali, byli věřící. Nejen láska k přírodě, ale především víra v Boha, naděje a láska – tyto věčné hodnoty se staly mým krédem, mou životní filozofií.“