V každém z nás jsou stránky, které nevidíme, nepřijímáme. Obsahují energii, která se může uvolnit. Ale co když se stydíme a bojíme se podívat hluboko do sebe, do svého Stínu? Mluvili jsme o tom s psychologem Glebem Lozinským.
Název cvičení «Shadow Work» evokuje asociace s jungovským archetypem, ale také s bojovými uměními, které zahrnují cvičení «shadow box». Co představuje? Začněme tím nejdůležitějším…
Psychologie: Co je to za stín?
Gleb Lozinsky: Jung nazval stín archetypem, který v psychice pohlcuje vše, co v sobě nepoznáváme, kým nechceme být. Nevidíme, neslyšíme, necítíme, úplně nebo částečně nevnímáme. Jinými slovy, Stín je to, co je v nás, ale to, co nepovažujeme za sebe, odmítnutou identitu. Například: Nedovolím agresi nebo naopak slabost, protože si myslím, že to je špatné. Nebo nebudu bránit to, co je moje, protože si myslím, že majetnictví je nedůstojné. Možná také nepoznáme, že jsme laskaví, velkorysí a tak dále. A i toto je odmítnutý Stín.
A není to vidět…
Pro nikoho z nás je těžké uchopit stín, jak si kousnout loket, jak vidět okem dvě strany Měsíce najednou. Dá se to ale poznat podle nepřímých znaků. Tady se rozhodujeme: všechno, už se nikdy nebudu zlobit! A přesto: „Jejda! Kde je ta vyrovnanost!?“, „Ale jak to je, nechtěl jsem!“. Nebo někdo řekne něco jako „Miluji tě“ a v hlase je opovržení nebo arogance, slova nesouhlasí s intonací. Nebo se někomu řekne: ty jsi takový tvrdohlavý, hádáte se a on se rozhořčeně vznese, že ne, takový nejsem, důkazy nejsou!
Podívejte se kolem sebe: příkladů je spousta. Snadno vidíme stín někoho jiného (sláma v oku), ale nevidíme svůj vlastní (kláda). A ještě něco: když je něco u druhých přehnané, přehnané, dráždí nebo přehnaně obdivuje, je to vliv našeho vlastního Stínu, který promítáme, vrháme na ostatní. A je jedno, jestli je to dobře nebo špatně, vždy jde o to, co my, lidé, na sobě nepoznáme. Díky nerozpoznání se Stín živí energií našeho života.
Ale proč tyto vlastnosti prostě nerozpoznáme, když už je máme?
Za prvé, je to trapné. Za druhé, je to děsivé. A za třetí je to neobvyklé. Pokud ve mně žije nějaká síla, dobrá nebo špatná, znamená to, že s touto silou musím nějak zacházet, něco s ní dělat. Ale je to těžké, někdy si nevíme rady. Takže je snazší říct: "Ach, to je složité, raději se tím nebudu zabývat." Je to jako, víte, není to pro nás snadné s lidmi, kteří jsou velmi temní, ale také to není snadné s lidmi, kteří jsou velmi světlí. Jen proto, že je to mocné. A my jsme takříkajíc dost slabí na duchu a potřebujeme odhodlání, abychom se dostali do kontaktu se silou, energií a dokonce i s neznámým.
A ti, kteří jsou připraveni se s touto silou seznámit, přicházejí k vám?
Ano, někteří jsou ochotni jít do neznámého já. O stupni připravenosti si ale každý rozhodne sám. Jedná se o svobodné rozhodnutí účastníků. Práce se Stínem má totiž důsledky: když o sobě zjistíte něco, co jste dříve nevěděli, nebo možná vědět nechtěli, život se nevyhnutelně nějakým způsobem změní.
kdo jsou vaši učitelé?
Moje spoluhostitelka Elena Goryagina a já jsme byli osobně školeni Johnem a Nicolou Kirkovými z Velké Británie a online Američanem Cliffem Barrym, tvůrcem školení Shadow Working. John je energický a přímý, Nicola jemná a hluboká, Cliff je mistrem kombinací různých metod. Vnesl do psychoterapeutické praxe smysl pro posvátný, rituál. Ale každý, kdo dělá takovou práci, to dělá trochu jinak.
Co je podstatou metody?
Vytváříme příznivé podmínky pro rozpoznání stínu, který ze všeho nejvíce zasahuje do života konkrétního člena skupiny. A on nebo ona najde svůj individuální způsob, jak odhalit energii, kterou Stín skrývá. To znamená, že vyjdou do kruhu a zformulují požadavek, např.: „Je pro mě těžké říct, co chci,“ a s pomocí skupiny s tímto požadavkem pracují. Jedná se o syntetickou metodu, hlavním zaměřením (v obou smyslech) je vidět navyklý způsob chování, který deformuje život, ale není realizován. A pak to změňte pomocí konkrétní akce: projev a / nebo přijetí síly, energie.
Něco jako stínový box?
Nejsem odborník na tento boj. Pokud při prvním přiblížení, ve „stínovém boxu“ se bojovník dostane do hlubšího kontaktu se sebou samým. Neexistuje žádný skutečný rival a vnímání sebe sama začíná fungovat v jiném režimu, v úplnějším sebeuvědomění. Proto se „stínový box“ používá při přípravě na skutečný boj.
Pracujeme se Stínem, aby si s námi Stín nehrál. Hrajeme se Stínem, aby pracoval pro nás.
A ano, naše práce na zvládnutí Stínu iniciuje hlubší kontakt se sebou samými. A protože život a vnitřní svět jsou rozmanité, používáme kromě Stínu ještě další čtyři archetypy: Monarcha, Válečník, Kouzelník, Milující – a nabízíme zvážení jakéhokoli příběhu, problému, potřeby z tohoto hlediska. Pohled.
Jak se to stalo?
To je velmi individuální, ale pro zjednodušení: jistý muž může například vidět, že se ženami používá taktiku Bojovníka. To znamená, že se snaží dobýt, dobýt, zajmout. Buď působí v energii Kouzelníka příliš chladně, nebo se nechává unášet letmými kontakty, protéká vztahem v energii Milence. Nebo působí jako monarcha v roli dobrodince. A jeho stížnost: „Necítím intimitu! ..“
Je to dlouhá práce?
Obvykle děláme terénní tréninky 2-3 dny. Skupinová práce je velmi silná, takže může být krátkodobá. Existuje však také formát jediného klienta a techniky, které lze používat nezávisle.
Existují nějaká omezení pro účast?
Dáváme pozor, abychom přijali ty, kteří potřebují podpůrnou terapii, jejichž úkolem je nezhoršovat se. Naše školení je spíše pro ty, kteří se chtějí rozvíjet: práce se Stínem je vhodná pro osobní růst.
Jaký je výsledek setkání se Stínem?
Naším cílem je integrovat Stín do jednotlivce. Pozornost účastníka je proto nasměrována na místo, kde má mrtvou zónu, aby tuto zónu oživil, propojil se zbytkem těla. Představte si, žijeme a necítíme nějakou část těla, je tam, ale necítíme ji, nepoužíváme ji. Jedné části je snadné věnovat pozornost a druhé je obtížné. Tady na palci u nohy je to snadné. A ve středním prstu je to již obtížnější. A tak jsem tam přišel se svou pozorností, cítil jsem to, ale hýbat se? A postupně se tato část stává opravdu mou.
A když to není prostředníček u nohy, ale ruka nebo srdce? Někteří lidé si myslí, že to není nutné, protože než bez toho nějak žili, můžete žít dál. Někteří lidé se ptají: Cítil jsem to, a co s tím teď dělat? A naším úkolem jako přednášejících je přimět účastníky, aby pochopili, že mají samostatnou práci na začlenění nových příležitostí a znalostí do života.
Pokud integrujeme Stín, co nám to dá?
Pocit úplnosti. Celistvost vždy znamená více ztělesnění mě. Já v systému rodinných vztahů, já se svým tělem, se svými hodnotami, já se svým byznysem. Tady jsem. "Já" se probouzím a usínám. Zvládnutí stínu nám dává větší pocit přítomnosti v našich vlastních životech. Dodává vám odvahu něco začít, tedy rozhodnout se udělat něco vlastního. Umožňuje mi najít to, co chci. Nebo se vzdát toho, co nechceš. Poznejte své potřeby.
A pro někoho to bude stvoření jejich království, světa. Stvoření. Milovat. Protože pokud si nevšímáme Stín, je to, jako bychom si nevšímali pravé nebo levé ruky. Ale to je něco významného: ruka, jak se pohybuje? Ach, podívej, natáhla se tam, někoho pohladila, něco vytvořila, někam ukázala.
Když si toho všimneme, začíná další život s novým „já“. Ale práce se Stínem, s nevědomím v nás, je nekonečný proces, protože jen Bůh je jeden a všudypřítomný a člověk je vždy omezený ve vnímání sebe sama, vnímání světa. Dokud nebudeme sluncem, budeme mít stín, z toho se nedostaneme. A vždy máme v sobě co objevovat a přetvářet. Pracujeme se Stínem, aby si s námi Stín nehrál. Hrajeme si se Stínem, aby za nás Stín pracoval.