Klasický přístup k léčbě deprese je najít problém a opravit ho, zjistit, co se kde pokazilo. No a co dál? Co dělat, když už problém není, když nastal nulový stav? Je potřeba vystoupat výš, učí pozitivní psychologie, stát se šťastným, najít něco, pro co stojí za to žít.
Na konferenci v Paříži se novinář z francouzských Psychologies setkal se zakladatelem pozitivní psychologie Martinem Seligmanem, aby se ho zeptal na podstatu metody a způsobů seberealizace.
Psychologie: Jak jste získali novou představu o úkolech psychologie?
Martin Seligman: Dlouho jsem pracoval s depresemi, melancholií. Když mi pacient řekl: "Chci být šťastný," odpověděl jsem: "Chceš, aby tvoje deprese zmizela." Myslel jsem, že bychom měli jít do „absence“ – nepřítomnosti utrpení. Jednou večer se mě moje žena zeptala: "Jsi šťastný?" Odpověděl jsem: „Jaká hloupá otázka! Nejsem nešťastný." "Jednou to pochopíš," odpověděla moje Mandy.
A pak jsi měl zjevení díky jedné z tvých dcer, Nikki…
Když bylo Nikki 6 let, dala mi nahlédnout. Tančila na zahradě, zpívala, voněla k růžím. A začal jsem na ni křičet: "Nikki, běž cvičit!" Vrátila se do domu a řekla mi: „Pamatuješ si, že až do mých 5 let jsem pořád fňukala? Všimli jste si, že už to nedělám?" Odpověděl jsem: "Ano, to je velmi dobré." „Víte, když mi bylo 5 let, rozhodl jsem se skončit. A to je ta nejtěžší věc, kterou jsem kdy v životě udělal. Takže od té doby, co jsem přestal fňukat, můžeš přestat neustále reptat!"
Hned mi byly jasné tři věci: Zaprvé jsem se mýlil ve výchově. Mým skutečným úkolem jako rodiče nebylo dobírat Nikki, ale ukázat jí, jaký má talent, a povzbudit ji. Za druhé, Nikki měla pravdu – byl jsem bručoun. A byl jsem na to hrdý! Veškerý můj úspěch byl založen na schopnosti všimnout si toho, co se nedaří.
Moje role v psychologii je říkat: "Podívejme se, co je tam venku, za tím vším."
Možná mohu zvrátit tento dar a uvidíme, co dopadne dobře? A za třetí, byl jsem zvolen prezidentem Americké psychologické asociace. A celá psychologie byla založena na myšlence napravování chyb. Život nám to nezpříjemňovalo, ale paralyzovalo.
Začalo vaše myšlení o pozitivní psychologii od toho okamžiku?
Studoval jsem Freuda, ale měl jsem za to, že jeho závěry byly příliš ukvapené a nepodložené. Poté jsem studoval u Aarona Becka na univerzitě a fascinoval mě jeho koncept kognitivní terapie.
V kognitivních metodách existují tři teorie o depresi: člověk v depresi věří, že svět je špatný; myslí si, že nemá sílu ani talent; a je přesvědčen, že budoucnost je beznadějná. Pozitivní psychologie se na situaci dívá takto: „Aha! Do budoucna není žádná naděje. Čím byste vy osobně rád přispěl do budoucna?“ Pak vycházíme z toho, co si pacient představuje.
Jedním ze základů pozitivní psychologie je experimentování…
Pro mě je pozitivní psychologie věda. Všechny její teorie nejprve procházejí fází experimentů. Takže si myslím, že je to opravdu odpovědná metoda terapie. Pouze v případě, že testy poskytují uspokojivé výsledky, jsou vhodné techniky aplikovány v praxi.
Ale pro některé z nás je těžké dívat se na život pozitivně…
Své první roky lékařské praxe jsem strávil tím nejhorším: drogami, depresemi, sebevraždami. Moje role v psychologii je říkat: "Podívejme se, co je tam venku, za tím vším." Podle mého názoru, pokud budeme neustále ukazovat prstem na to, co se nedaří, dovede nás to ne do budoucnosti, ale k nule. Co je za nulou? To je to, co musíme najít. Naučte se dávat smysl.
A jak podle vás dát smysl?
Vyrostl jsem po druhé světové válce, v nestabilním světě. Problémy samozřejmě zažíváme i dnes, ale nejedná se o smrtelné potíže, ne o ty, které nelze vyřešit. Moje odpověď: smysl je v lidském blahu. To je klíč ke všemu. A to je to, co dělá pozitivní psychologie.
Můžeme se rozhodnout žít poklidný život, být šťastní, dělat závazky, mít mezi sebou dobré vztahy, můžeme se rozhodnout dát životu smysl. To je z mého pohledu za nulou. Takový by měl být život lidstva, když jsou překonány obtíže a dramata.
Na čem aktuálně pracujete?
Momentálně pracuji na Default Brain Network (BRN), to znamená, že zkoumám, co dělá mozek, když je v klidu (v bdělém stavu, ale neřeší konkrétní úkoly. — Přibl. red.). Tento mozkový okruh je aktivní, i když nic neděláte — je spojen se sebepozorováním, vzpomínkami, představami o sobě v budoucnosti. To vše se děje, když sníte nebo když požádáte pacienta, aby si představil svou budoucnost. To je podstatná část pozitivní psychologie.
Mluvíte o třech činnostech, které jsou důležité pro každého: vytváření příjemných emocí, dělání toho, co uspokojuje, a překonávání sebe sama prací pro společnou věc…
To je pravda, protože pozitivní psychologie je částečně založena na vztazích s druhými lidmi.
Jak pozitivní psychologie transformuje sociální vazby?
Zde je příklad. Moje žena Mandy, která hodně fotí, vyhrála první cenu z časopisu Black and White. Co si myslíš, že bych měl říct Mandy?
Řekněte „Bravo“?
To bych udělal dříve. To je typické pro pasivně-konstruktivní vztahy. Ale to by nemělo žádný vliv na naše spojení. Cvičil jsem mladé seržanty v armádě a ptal jsem se jich na stejnou otázku a jejich odpověď byla typu aktivně-dekonstruktivně: „Víte, že kvůli této ceně budeme muset platit více daní? ?» Zabíjí komunikaci. Existuje také pasivně-destruktivní reakce: "Co bude k večeři?"
Nejsou to příliš užitečné reakce.
Co přináší výhody, je aktivní-konstruktivní vztah. Když Mandy zavolal šéfredaktor, zeptal jsem se jí: „Co říkal o přednostech vašeho fotografování? Soutěžili jste s profesionály, takže máte speciální schopnosti. Možná je můžeš naučit naše děti?"
Pozitivní psychoterapie funguje dobře. Umožňuje pacientovi spolehnout se na své zdroje a dívat se do budoucnosti.
A pak jsme místo banálních gratulací vedli dlouhý rozhovor. Díky tomu se cítíme lépe. Není to psychoanalýza nebo medicína, která nám umožňuje projevit a rozvíjet tyto dovednosti. Proveďte experiment se svým manželem nebo manželkou. To je něco nesrovnatelně víc než jen osobní rozvoj.
Co si myslíte o meditaci všímavosti?
Meditaci se věnuji 20 let. Toto je dobrá praxe pro duševní zdraví. Ale není to nijak zvlášť účinné. Meditaci doporučuji pacientům s úzkostí nebo vysokým krevním tlakem, ale ne těm s depresemi, protože meditace snižuje hladinu energie.
Je pozitivní psychologie účinná u těžkých duševních traumat?
Studie posttraumatického stresu ukazují, že jakákoli léčba je neúčinná. Soudě podle toho, co vidíme v armádě, je pozitivní psychologie účinná jako preventivní nástroj, zejména pro vojáky, kteří jsou posíláni do horkých míst. Po jejich návratu se ale vše zkomplikuje. Nemyslím si, že jakákoli forma psychologie může vyléčit PTSD. Pozitivní psychologie není všelék.
A co deprese?
Myslím, že existují tři účinné typy léčby: kognitivní přístupy v psychoterapii, interpersonální přístupy a léky. Musím říct, že pozitivní psychoterapie funguje dobře. Umožňuje pacientovi čerpat ze svých zdrojů a dívat se do budoucnosti.