Zdálo by se, že pokud dokážeme naslouchat sami sobě, sledovat své vlastní pocity a emoce, pomáhá nám to lépe porozumět sobě i druhým. Přesto mají tyto úžasné vlastnosti i stinnou stránku, kdy se nás kvůli přílišné fixaci na vlastní vnitřní svět zmocňuje úzkost a žijeme v neustálém očekávání toho nejhoršího. Jak se dostat k rovnováze?
Mnozí z nás žijí, aniž by slyšeli sami sebe a své touhy. Často to začíná již v dětství, kdy se snažíme nezlobit své rodiče a vybíráme si ty činnosti a dokonce i budoucí povolání, která považují za vhodná.
To je částečně pohodlné — zbavujeme se odpovědnosti za rozhodování. Postupem času však nevyhnutelně čelíme tomu, že se prostě neznáme. Nerozumíme tomu, na jaký film se chceme dívat, zda máme zájem číst tuto knihu, kam jet na dovolenou a zda milujeme svou práci. A scénář svého života žijeme jako kompars, téměř bez prožívání emocí.
"Dlouho jsem žila jako ve snu," vzpomíná Světlana. — Chodil jsem do práce, která mě nudil, a o víkendech jsem bezcílně sledoval a pročítal vše, co internet nabízel. Často mě sužovaly bolesti hlavy, jejichž povahu nikdo z lékařů nedokázal vysvětlit, a nechápal jsem, co vlastně chci. Máma řekla, že mám stabilní práci a měl bych se držet tohoto místa.
Vše se rázem změnilo, když jsem ve společnosti s kamarádkou zašla na jógu a začala s meditací. To přerušilo mé bezmyšlenkovité běhání v kruzích a ponořilo mě konečně do reality mého vnitřního života. Začala jsem naslouchat signálům svého těla a to mi postupně pomohlo lépe porozumět svým pocitům. Nesnesitelné bolesti hlavy pominuly, odešel jsem z práce, odjel na šest měsíců do Indie, a když jsem se vrátil, už jsem přesně věděl, co chci dělat.
„V tomto případě to byla sebereflexe, která dívce pomohla zotavit se v širokém slova smyslu: najít vlastní cestu a zbavit se migrén, které také nevznikly náhodou,“ říká psychoterapeutka Marina Myaus. — Stav odloučení od vlastního «Já» nezůstane bez povšimnutí: naše tělo nás časem začne informovat, že fyzické zdraví znamená především emocionální pohodu.
Potlačení našich pocitů se změní v četná psychosomatická onemocnění, když začneme onemocnět, aniž bychom našli žádné organické léze. Proto je nutné analyzovat vaše vnitřní procesy: touhy, motivy, motivace. Je však důležité znát cestu zpět.“
Přílišné zaměření na sebe sama dává zvrácené pocity a ponořuje se do iluzorní reality
Pokusy naslouchat sobě mají někdy podobu posedlosti, začínají nosit obsedantně-kompulzivní charakter. Výjimkou nebyl ani Carl Gustav Jung, který studoval teorii stavů ega tak, že se ponořil do procesu introspekce — intenzivního pozorování svých vlastních mentálních procesů. To ho přivedlo do stavu neurózy a donutilo ho na čas přestat experimentovat. Vášeň pro sebereflexi je často spojena s nekonečným rozborem vlastního blaha.
„Od té doby, co můj blízký příbuzný zemřel na rakovinu prsu, nemůžu se zbavit pocitu, že se mnou něco není v pořádku,“ přiznává Marina. — Pečlivě studuji své tělo a neustále se mi zdá, že nacházím nebezpečné uzliny. Další kontrola u lékaře říká, že jsem zcela zdravý. To se na chvíli uklidní, ale pak mě znovu mučí myšlenka: nemoc je někde poblíž.
„Toto je klasický příklad, kdy stav sebereflexe přestává být produktivní a začíná škodit,“ říká Marina Myaus. "Přílišné zaměření na sebe sama vyvolává zvrácené pocity a ponoří vás do iluzorní reality."
„Když byl domácí těhotenský test pozitivní, byla jsem velmi šťastná. Pro mě se vůně a chutě okamžitě změnily, dokonce se zdálo, že se mění i samotné tělo, “vzpomíná Yana. — Lékařské testy však ukázaly, že nejsem těhotná. A právě v tu chvíli všechny najednou nabyté vjemy zmizely.
Podlehneme-li i příjemným zážitkům, přesto riskujeme zkreslení skutečného obrazu našeho života. Jak se dostat ze stavu vleklé sebereflexe? Vyzkoušejte cvičení, při kterém se nejprve pochválíte za to, že dokážete nahlédnout hluboko do svého Já, protože jde o důležitou dovednost, která by se neměla ztrácet. Naučili jste se slyšet a rozumět sami sobě – a to je vaše velká výhoda. Nyní je však důležité naučit se, jak se z tohoto stavu „vynořit“. Chcete-li to provést, zkuste přesunout svůj zájem z vnitřních zážitků do vnějšího světa.
„Nechte se zaměřit na vše, co vás v tuto chvíli obklopuje,“ navrhuje odborník. — Sedíte-li u stolu a pijete čaj, soustřeďte se na chuť nápoje, pohodlí vašeho držení těla, vůně, zvuky a barvy kolem vás. Můžete si to zaznamenat nebo popsat tak, že si budete vést speciální deník. Postupně začnete mít pocit, že máte pod kontrolou, zda je vaše vědomí uvnitř nebo venku. Obě tyto podmínky jsou důležité pro naši emoční rovnováhu a pohodu.“