„Naučte děti zvládat emoce“

Děti vyjadřují emoce otevřeně. Smějí se tak nakažlivě, že se jejich okolí neubrání úsměvu. Mají obrovskou radost, když se jim to poprvé podaří. Ve vzteku házejí věci, jednají, když nedostanou, co chtějí, vzlykají, když to bolí. Ne všichni dospělí vědí, jak reagovat na tento rozsah emocí.

Chápeme, jakou škodu nám naši rodiče nevědomky způsobili – chtěli pro nás to nejlepší, ale zanedbávali naše pocity, protože se nenaučili zvládat své vlastní. Pak se sami staneme rodiči a uvědomíme si, jaký těžký úkol musíme udělat. Jak reagovat na emoce dětí, abyste neublížili? Problémy, nad kterými pláčou, nám připadají směšné. Když jsou děti smutné, chci je obejmout, když zlobí, chci na ně křičet. Někdy chcete, aby vaše děti přestaly být tak emocionální. Jsme zaneprázdněni, není čas je utěšovat. Nenaučili jsme se přijímat své emoce, neradi prožíváme smutek, vztek a stud a chceme před nimi děti chránit.

Správnější je emoce si nezakazovat, ale dovolit si hluboké pocity, naslouchat svým pocitům a adekvátně na ně reagovat. Leslie Greenberg, profesor psychologie na University of York a autor knihy Emotionally Focused Therapy: Teaching Clients to Deal with Feelings, říká, že tajemstvím je emoční inteligence.

Lidé s vysokou emoční inteligencí vědí, jak emoce zvládat a včas se jich zbavit. To by měli rodiče učit. Tři cvičení, která pomohou rozvíjet emoční inteligenci u dětí.

1. Pojmenujte a vysvětlete emoci

Pomozte svému dítěti popsat situaci a emoce, které vyvolává. Sympatizovat. Je důležité, aby děti věděly, že jim rozumí. Vysvětlete, že je normální mít tyto pocity.

Nejstarší syn například sebral tomu nejmladšímu hračku. Mladší je hysterický. Můžete říct: „Pláčeš, protože ti tvůj bratr vzal auto. Jsi z toho smutný. Být tebou, taky bych byl naštvaný."

2. Pochopte své vlastní pocity

Jak byste chtěli reagovat na zkušenosti svého dítěte? Co to vypovídá o vás a vašich očekáváních? Vaše osobní reakce na situaci by se neměla změnit v reakci na pocity dítěte. Zkuste se tomu vyhnout.

Dítě se například zlobí. Jste také naštvaní a chcete na něj křičet. Ale nepodléhejte impulsu. Zastavte se a zamyslete se nad tím, proč se dítě takto chová. Můžete říct: „Jsi naštvaný, protože tvoje máma ti nedovolí se toho dotknout. Máma to dělá, protože tě miluje a nechce, aby ses zranil."

Pak se zamyslete nad tím, proč vás záchvat dětského hněvu rozzlobil. Máte pocit, že vás vaše dítě jako rodiče odmítá? Obtěžuje vás křik a hluk? Připomnělo vám to nějakou jinou situaci?

3. Naučte své dítě adekvátně vyjadřovat emoce

Pokud je smutný, dovolte mu plakat, dokud smutek nepřejde. Možná se emoce několikrát převalí ve vlnách. Pokud se dítě zlobí, pomozte vyjádřit hněv slovy nebo fyzickou aktivitou, jako je skákání, běh, mačkání polštáře. Můžete říci: „Chápu, že se zlobíš. Toto je v pořádku. Není v pořádku udeřit svého bratra. Jak můžete vyjádřit hněv jiným způsobem?"

Tím, že své dítě naučíte emoční inteligenci, zlepšíte kvalitu jeho života. Bude mít jistotu, že jeho city jsou důležité a schopnost je vyjádřit pomůže vybudovat těsná přátelství a následně i romantické vztahy, efektivněji spolupracovat s ostatními lidmi a soustředit se na úkoly. Emoční inteligence ho v dospělosti ochrání před závislostmi – nezdravými způsoby zvládání.

Nepřestávejte rozvíjet svou vlastní emoční inteligenci – to bude ten nejlepší dárek pro vaše dítě. Čím lépe porozumíte svým pocitům a vyjádříte je, tím úspěšnější budete v učení svého dítěte, aby dělalo totéž. Přemýšlejte o tom, jak se vypořádáváte se silnými emocemi: hněv, stud, vina, strach, smutek a jak můžete změnit svou reakci.