Předpokládá se, že ženy jsou citlivější. Je to skutečné? Tento stereotyp o sexualitě rozebírají naši odborníci, sexuologové Alain Eril a Mireille Bonyerbal.
Alain Eril, psychoanalytik, sexuolog:
Tento názor má pravděpodobně kořeny v naší kultuře, ale má také neurofyziologické základy. Je například vidět, že dech vánku pociťovaný kůží vnímají ženy smyslněji než muži. Z toho můžeme usoudit, že kožní receptory jsou citlivější u žen.
Tento rys lze vysvětlit evolucí člověka: člověk se vyvíjel fyzickou prací, během níž jeho kůže zhrubla a zvětrala, což mohlo vést k určité ztrátě citlivosti. Často si všimneme, že muži nemají rádi, když se jich někdo dotýká – ukazuje se, že jejich sexualita je skutečně omezena na oblast genitálií.
Když se ale muži nebojí ukázat ženskou stránku svého přirození, objeví kromě genitálií i mnoho erotogenních zón. Objevují to, co je ženám zřejmé — že celé jejich tělo je smyslovým orgánem a může se úspěšně účastnit sexuálních vztahů.
Mireille Bonierbal, psychiatr, sexuolog:
V distribuci erotogenních zón hrají důležitou roli neuroanatomické faktory, protože u mužů a žen je krev v době vzrušení distribuována po těle odlišně. U mužů dochází k návalu krve především v oblasti genitálií, zatímco u žen krev proudí do různých částí těla.
Erotogenní zóny muže jsou většinou soustředěny v oblasti genitálií, někdy v oblasti hrudníku.
Erotogenní zóny muže jsou většinou soustředěny v oblasti genitálií, někdy v oblasti hrudníku. Děje se tak proto, že malý chlapec zažívá erotické vjemy výhradně ve spojení se svým pohlavním orgánem, protože je na dohled a lze se ho dotknout.
Holčička nevidí své genitálie; když se jich dotkne, nejčastěji je za to vyhubována. Nemaje o nich tušení, ale spíše ji vzrušují pohledy na její tělo, hruď, vlasy, hýždě, nohy. Jejím pohlavním orgánem je celé její tělo, od chodidel až po vlasy.