Podle již existujícího pohledu začíná proces stárnutí mozku, když se dítě stane teenagerem. Vrchol tohoto procesu připadá na zralé roky. Nyní je však zjištěno, že lidský mozek má schopnost se měnit, obnovovat a regenerovat, a to v neomezeném měřítku. Z toho vyplývá, že hlavním faktorem ovlivňujícím mozek není věk, ale chování člověka po celý život.
Existují procesy, které „restartují“ subkortikální neurony bílé hmoty (souhrnně označované jako bazální jádro); během těchto procesů mozek pracuje ve zvýšeném režimu. Nucleus basalis aktivuje mechanismus mozkové neuroplasticity. Termín neuroplasticita označuje schopnost kontrolovat stav mozku a udržovat jeho fungování.
S věkem dochází k mírnému poklesu výkonnosti mozku, který však není tak výrazný, jak dříve odborníci předpokládali. Je možné nejen vytvářet nové nervové dráhy, ale také zlepšovat staré; to lze dělat po celý život člověka. K dosažení jak prvního, tak druhého umožňuje použití určitých technik. Zároveň se má za to, že pozitivní dopad na lidský organismus dosažený těmito opatřeními přetrvává po dlouhou dobu.
Podobný efekt je možný díky tomu, že myšlenky člověka jsou schopny ovlivnit jeho geny. Obecně se uznává, že genetický materiál zděděný člověkem od svých předků není schopen podléhat změnám. Podle rozšířeného přesvědčení dostává člověk od svých rodičů všechna zavazadla, která sami získali od svých předků (tj. geny, které určují, jaký typ člověka bude vysoký a složitý, jaké nemoci pro něj budou charakteristické atd.), a toto zavazadlo nelze vyměnit. Ve skutečnosti však lze lidské geny ovlivňovat po celý jeho život. Jsou ovlivněni jak jednáním svého nositele, tak jeho myšlenkami, pocity a přesvědčením.
V současnosti je známá tato skutečnost: to, jak se člověk stravuje a jaký životní styl vede, ovlivňuje jeho geny. Otisk na nich zanechává i fyzická aktivita a další faktory. Odborníci dnes provádějí výzkum v oblasti vlivu, který na geny působí emoční složka – myšlenky, pocity, víra člověka. Odborníci se opakovaně přesvědčili, že na jeho geny mají nejsilnější vliv chemické látky, které jsou ovlivněny duševní činností člověka. Stupeň jejich dopadu se rovná dopadu, který má na genetický materiál změna stravy, životního stylu nebo stanoviště.
Co studie ukazují?
Podle doktora Dawsona Churche jeho experimenty potvrzují, že myšlenky a víra člověka mohou aktivovat geny související s nemocemi a uzdravováním. Lidské tělo podle něj čte informace z mozku. Podle vědy má člověk pouze určitou genetickou sadu, kterou nelze změnit. Významnou roli však hraje to, jaké geny mají vliv na vnímání svého nositele a na různé procesy probíhající v jeho těle, říká Church.
Experiment provedený na Ohio University jasně ukázal míru vlivu duševní činnosti na regeneraci organismu. Na jeho realizaci se podílely dvojice. Každý ze subjektů dostal malé poranění kůže, což vedlo k puchýři. Poté musely páry vést konverzaci na abstraktní téma po dobu 30 minut nebo vstoupit do sporu o jakékoli otázce.
Po experimentu odborníci několik týdnů měřili v organismech subjektů koncentraci tří proteinů, které ovlivňují rychlost hojení kožních ran. Výsledky ukázaly, že u účastníků, kteří vstoupili do hádky a vykazovali největší žíravost a rigiditu, se ukázal obsah těchto proteinů o 40 % nižší než u těch, kteří komunikovali na abstraktní téma; totéž platilo pro rychlost regenerace rány – byla o stejné procento nižší. Church v komentáři k experimentu uvádí následující popis probíhajících procesů: v těle se vytváří protein, který nastartuje práci genů odpovědných za regeneraci. Geny využívají kmenové buňky k budování nových kožních buněk, aby ji obnovily. Ale ve stresu se energie těla vynakládá na uvolňování stresových látek (adrenalin, kortizol, norepinefrin). V tomto případě se signál vyslaný do léčivých genů stává mnohem slabší. To vede k tomu, že se hojení výrazně zpomaluje. Naopak, pokud tělo není nuceno reagovat na vnější ohrožení, jsou v procesu uzdravování využity všechny jeho síly.
Proč tě to zajímá?
Od narození má člověk určité genetické dědictví, které zajišťuje efektivní fungování těla při každodenní fyzické aktivitě. Ale schopnost člověka udržovat duševní rovnováhu přímo ovlivňuje schopnost těla využívat své schopnosti. I když je člověk ponořen do agresivních myšlenek, existují metody, kterými může vyladit své dráhy tak, aby podporovaly méně reaktivní procesy. Neustálý stres přispívá k předčasnému stárnutí mozku.
Stres provází člověka po celou jeho životní cestu. Zde je názor Dr. Harvarda Phyllitta ze Spojených států, profesora geriatrie na New York School of Medicine (Phyllitt také vede nadaci, která vyvíjí nové léky pro lidi trpící Alzheimerovou chorobou). Největší negativní dopad na organismus má podle Phyllit psychický stres, který člověk pociťuje uvnitř jako reakci na vnější podněty. Toto prohlášení zdůrazňuje, že tělo dává určitou odpověď na negativní vnější faktory. Podobná reakce lidského těla má vliv na mozek; výsledkem jsou různé duševní poruchy, například poruchy paměti. Stres přispívá ke ztrátě paměti ve stáří a je také rizikovým faktorem Alzheimerovy choroby. Člověk přitom může mít pocit, že je mnohem starší (z hlediska duševní činnosti), než ve skutečnosti je.
Výsledky experimentů vědců z Kalifornské univerzity ukázaly, že pokud je tělo neustále nuceno reagovat na stres, výsledkem může být pokles důležité části limbického systému mozku – hipokampu. Tato část mozku aktivuje procesy, které eliminují účinky stresu, a také zajišťuje fungování dlouhodobé paměti. V tomto případě mluvíme také o projevu neuroplasticity, zde je však negativní.
Relaxace, člověk provádějící sezení, při kterých zcela utne jakékoli myšlenky – tato opatření vám umožní rychle zefektivnit myšlenky a v důsledku toho normalizovat hladinu stresových látek v těle a genovou expresi. Navíc tyto činnosti mají vliv na strukturu mozku.
Jedním ze základních principů neuroplasticity je, že stimulací oblastí mozku odpovědných za pozitivní emoce můžete posílit nervová spojení. Tento efekt lze přirovnat k posilování svalů cvičením. Na druhou stranu, pokud člověk často myslí na traumatické věci, zvyšuje se citlivost jeho mozečkové amygdaly, která je primárně zodpovědná za negativní emoce. Hanson vysvětluje, že takovým jednáním člověk zvyšuje náchylnost svého mozku a v důsledku toho se v budoucnu začne rozčilovat kvůli různým maličkostem.
Nervový systém vnímá vzruchy ve vnitřních orgánech těla za účasti centrální části mozku, zvané „ostrov“. Díky tomuto vnímání, zvanému interocepce, je při fyzické aktivitě lidské tělo chráněno před zraněním; umožňuje člověku cítit, že s tělem je vše normální, říká Hanson. Navíc, když je „ostrov“ ve zdravém stavu, zvyšuje se intuice a empatie člověka. Přední cingulární kůra je zodpovědná za koncentraci. Tyto oblasti lze ovlivnit speciálními relaxačními technikami, čímž se dosáhne pozitivního účinku na organismus.
Ve stáří je zlepšení duševní činnosti možné každým rokem.
Dlouhá léta převládal názor, že když člověk dosáhne středního věku, lidský mozek začíná ztrácet pružnost a schopnosti. Ale výsledky nedávných experimentů ukázaly, že když dosáhnete středního věku, mozek je schopen dosáhnout vrcholu svých schopností. Podle studií jsou tyto roky nejpříznivější pro nejaktivnější mozkovou činnost, bez ohledu na špatné návyky daného člověka. Rozhodnutí učiněná v tomto věku se vyznačují největší uvědomělostí, protože člověk se řídí zkušenostmi.
Specialisté zabývající se studiem mozku vždy tvrdili, že stárnutí tohoto orgánu je způsobeno smrtí neutronů – mozkových buněk. Ale při skenování mozku pomocí pokročilých technologií bylo zjištěno, že ve většině mozku je po celý život stejný počet neuronů. Zatímco některé aspekty stárnutí způsobují zhoršení určitých mentálních schopností (jako je reakční doba), neurony jsou neustále doplňovány.
V tomto procesu – „bilateralizaci mozku“, jak to odborníci nazývají – jsou obě hemisféry stejně zapojeny. V 1990. letech byli kanadští vědci z University of Toronto pomocí nejnovější technologie skenování mozku schopni vizualizovat jeho práci. Pro srovnání práce mozků mladých lidí a lidí středního věku byl proveden experiment na schopnosti pozornosti a paměti. Pokusným osobám byly ukazovány fotografie tváří, jejichž jména si musely rychle zapamatovat, poté musely říci jméno každého z nich.
Odborníci se domnívali, že účastníci středního věku by v tomto úkolu zvládli horší výkon, nicméně oproti očekávání obě skupiny vykazovaly stejné výsledky. Jedna okolnost navíc způsobila překvapení vědců. Při provádění pozitronové emisní tomografie bylo zjištěno: u mladých lidí došlo k aktivaci nervových spojení ve specifické oblasti mozku a u lidí středního věku kromě této oblasti v části prefrontální byla zapojena i kůra mozku. Na základě této a dalších studií odborníci vysvětlili tento jev tím, že subjekty ze střední věkové skupiny v jakékoli zóně neuronové sítě mohly mít nedostatky; v této době byla aktivována další část mozku, aby to kompenzovala. To ukazuje, že v průběhu let lidé používají svůj mozek ve větší míře. Kromě toho se ve zralém věku posiluje neuronová síť v jiných oblastech mozku.
Lidský mozek je schopen překonávat okolnosti, vzdorovat jim pomocí své flexibility. Pečlivá péče o jeho zdraví přispívá k tomu, že vykazuje lepší výsledky. Podle vědců jeho stav pozitivně ovlivňuje správná výživa, relaxace, duševní cvičení (práce na úkolech se zvýšenou složitostí, studium jakýchkoliv oblastí), fyzická aktivita atd. Tyto faktory mohou ovlivnit mozek v každém věku – jako např. mládí, ale i stáří.