Aubrey Gates Kingová z USA vypráví o svých dvou letech života v čínské vesnici a o tom, jak dokázala neustále držet veganskou stravu v zemi, kde se to zdá nemožné.
„Junnan je nejjihozápadnější provincií Číny, sousedící s Myanmarem, Laosem a Vietnamem. V rámci země je provincie známá jako ráj pro dobrodruhy a batůžkáře. Yunnan, bohatý na kulturu etnických menšin, známý svými rýžovými terasami, kamennými lesy a zasněženými horami, byl pro mě skutečným darem.
Do Číny mě přivedla nezisková učitelská komunita s názvem Teach For China. Bydlel jsem ve škole s 500 studenty a 25 dalšími učiteli. Při prvním setkání s ředitelem školy jsem mu vysvětlil, že nejím maso a dokonce ani vejce. V čínštině neexistuje slovo „vegan“, říkají jim vegani. Mléko a mléčné výrobky se v čínské kuchyni běžně nepoužívají, místo toho se k snídani používá sójové mléko. Ředitel mě informoval, že ve školní jídelně se bohužel vaří převážně na sádle než na rostlinném oleji. "To je v pořádku, uvařím si sám," odpověděl jsem pak. Ve výsledku vše dopadlo ne úplně tak, jak jsem si v tu chvíli myslel. Učitelé však snadno souhlasili s používáním řepkového oleje pro zeleninové pokrmy. Někdy mi kuchař připravil samostatnou, celozeleninovou porci. Často se se mnou dělila o svou porci vařené zelené zeleniny, protože věděla, že mi moc chutná.
Jihočínská kuchyně je kyselá a pikantní a zpočátku jsem všechnu tu nakládanou zeleninu nenáviděl. Rádi podávali i hořký lilek, který jsem opravdu nesnášel. Je ironií, že na konci prvního semestru jsem již žádal více stejné nakládané zeleniny. Na konci stáže se talíř nudlí zdál nemyslitelný bez pořádné nálevy octa. Teď, když jsem zpátky v USA, do všech mých jídel přidávám hrst nakládané zeleniny! Místní plodiny v Yunnanu sahaly od řepky, rýže a tomelu až po tabák. Miloval jsem procházky na trh, který se nacházel podél hlavní silnice každých 5 dní. Dalo se tam najít cokoliv: čerstvé ovoce, zelenina, čaj a drobnosti. Moje oblíbené byly zejména pitahaje, čaj oolong, sušená zelená papája a místní houby.
Určité potíže způsoboval mimo školu výběr jídel k obědu. Není to tak, že by neslyšeli o vegetariánech: lidé mi často říkali: "Ach, moje babička to dělá taky" nebo "Ach, já nejím maso jeden měsíc v roce." V Číně tvoří významnou část populace buddhisté, kteří se živí převážně veganstvím. Ve většině restaurací však panuje mentalita, že nejchutnějšími pokrmy jsou maso. Nejtěžší bylo přesvědčit kuchaře, že chci opravdu jen zeleninu. Naštěstí čím levnější restaurace, tím méně problémů. Na těchto malých autentických místech byly mými oblíbenými jídly pinto fazole smažené s nakládanou zeleninou, lilek, uzené zelí, kořeněný lotosový kořen a jak jsem řekl výše, hořký lilek.
Žil jsem ve městě známém hráškovým pudinkem zvaným wang dou fen (), veganským jídlem. Vyrábí se rozmačkáním loupaného hrášku na kaši a přidáváním vody, dokud hmota nezhoustne. Podává se buď v pevných „blocích“ nebo ve formě horké kaše. Věřím, že rostlinné stravování je možné kdekoli na světě, zejména na východní polokouli, protože nikdo nekonzumuje tolik masa a sýrů jako na Západě. A jak říkali mí přátelé všežravci.