Už celý rok masmédia a sociální sítě diskutují o problému existence «skupin smrti», které nabádají teenagery k sebevraždě. Psycholožka Katerina Murashova si je jistá, že hysterie kolem toho je vysvětlena touhou „utáhnout šrouby“ na internetu. Mluvila o tom v rozhovoru s Rosbaltem.
Pouze 1 % sebevražd mladistvých v Rusku je spojeno se skupinami smrti na sociálních sítích. Oznámil to Vadim Gaidov, zástupce vedoucího hlavního ředitelství pro zajištění veřejného pořádku Ministerstva vnitra Ruska. Odborníci, kteří se zabývají těžkými teenagery, s ním nesouhlasí. Podle rodinné psycholožky, autorky knih pro teenagery, nominované na mezinárodní literární cenu na památku Astrid Lindgrenové Kateřina Murašová, neexistují vůbec žádné «skupiny smrti».
Téma náctiletých skupin smrti už téměř rok neopouští stránky tisku. Co se děje?
Kateřina Murašová: Hysterie nad takzvanými skupinami smrti je běžný společenský jev. Pravidelně jsme pokryti takovými „vlnami“.
Zde je třeba mluvit o třech fenoménech. První je skupinová reakce u adolescentů. Nachází se také u zvířat. Například mláďata paviánů a vran se tulí ve skupinách. Ve skupinách se mladí lidé trénují v sociální interakci a odrážení útoků.
Druhým fenoménem je, že děti a teenageři milují nebezpečná tajemství. Vzpomeňte si na děsivé příběhy, které si kluci vyprávějí v pionýrských táborech. Z kategorie «jedna rodina si koupila černý závěs a co z toho vzešlo». To může zahrnovat i spory, „je to slabé nebo ne“, jdeš sám v noci na hřbitov. To vše jsou tajemství s mystickou zaujatostí.
Třetí fenomén je charakteristický pro nezralou inteligenci — hledání konspiračních teorií. Někdo musí dělat všechny ty špatné věci. Například za mého dětství kolovala myšlenka, že sklenice v automatech na sodovku byly úmyslně infikovány syfilidou cizími špiony.
V případě skupin smrti se všechny tři faktory shodovaly. Dochází ke skupinové reakci: všichni nosí cvočky – a já nosím nýty, každý chytá Pokémona – a já chytám Pokémona, všichni si oblékají avatary modrých velryb – a já bych měl mít avatara modré velryby. Opět je tu nějaké nebezpečné tajemství s myšlenkami na smrt, lásku-mrkev a namotávání se na téma, kterému nikdo nerozumí.
Člověka v zásadě nelze přes internet dohnat k sebevraždě.
A samozřejmě konspirační teorie. Za všemi těmito skupinami smrti musí být někdo, nějaký Dr. Evil z levného hollywoodského filmu. Ale většina těchto jevů bude nějakou dobu fungovat – a zemře sama.
Aby se tato hysterie stala skutečně masovou, je pravděpodobně potřeba o ni také požádat?
Musí existovat také žádost. Například hysterii kolem skupin smrti lze vysvětlit touhou „utáhnout šrouby“ na internetu. Nebo řekněme, že rodiče chtějí svým dětem nějak vysvětlit, že surfování na internetu je škodlivé. Můžete je vyděsit skupinami smrti. To vše ale nemá nic společného s realitou.
Neexistují žádné masové sebevraždy inspirované internetem. Nebyli a nebudou! Člověka v zásadě nelze přes internet dohnat k sebevraždě. Máme velmi silný pud sebezáchovy. Teenageři, kteří spáchají sebevraždu, tak činí, protože jejich životy v reálném životě nefungovaly.
Dnes jsme byli pokryti hysterií o «skupinách smrti», ale jaké vlny tu byly předtím?
Můžeme si vzpomenout na situaci s «indigovými dětmi», které, jak se tvrdí, téměř představují novou rasu lidí. Maminky se začaly sdružovat na internetu a vyměňovat si názory, že jejich děti jsou nejlepší. Existuje však konspirační teorie – těmto dětem nikdo nerozumí. Bylo to blouznění šílence. A kde jsou nyní „indigové děti“?
Před několika lety se diskutovalo na téma „Co bychom měli dělat s počítačovými kluby“.
Byly tam vtipné případy. Po vydání písně «They Won't Catch Us» od skupiny Tatu za mnou začaly houfně chodit dívky. Tvrdili, že jsou lesbičky a nikdo jim nerozumí.
Před pár lety jsem byl pozván do Smolného na schůzku jako odborník. Diskutovalo se na téma „Co bychom měli dělat s počítačovými kluby“. Říkalo se, že děti jsou v nich zombie, že školáci kradou peníze, aby je utratili za počítačové hry, a vůbec, že v těchto klubech už někdo zemřel. Nabídli jim, že je pustí dovnitř jen s pasem. Podíval jsem se na publikum s vykulenýma očima a řekl, že není třeba nic dělat, ale jen čekat. Brzy bude mít každá domácnost počítač a problém s kluby zmizí sám od sebe. A tak se také stalo. Děti ale školu kvůli počítačovým hrám hromadně nevynechávají.
Nyní Philip Budeikin, správce jedné z takzvaných «skupin smrti», sedí v petrohradské vyšetřovací vazbě. Ve svých rozhovorech přímo uvedl, že nabádal teenagery k sebevraždě. Dokonce jmenoval počet těch, kteří spáchali sebevraždu. Říkáš, že nic není?
Ten chlap se dostal do problémů a teď mu foukají tváře. Nikoho k ničemu nenavedl. Nešťastná imbecilní oběť si zapnula „lajky“.
Začala všeobecná hysterie články v Novaya Gazeta. Bylo uvedeno, že každý rodič je povinen si materiál přečíst…
Hrozný materiál, velmi nepříjemné. Udělali jsme kompilaci všeho možného. Ale fakta byla shromážděna profesionálně. V tom smyslu, že efektu bylo dosaženo. Ještě jednou opakuji: je nemožné bojovat se skupinami smrti, protože prostě neexistují. Nikdo nenutí děti k sebevraždě.
Co tedy může mladého muže přimět, aby na sebe položil ruce?
Chronicky nepříznivá situace v reálném životě. Teenager je ve třídě vyvrhel, má špatnou situaci v rodině, je psychicky labilní. A na pozadí této chronické nestability by měla nastat nějaká další akutní situace.
Rodiče tuto hysterii tak snadno podchytí, protože je to svým způsobem zajímá. Je potřeba přenést zodpovědnost za to, že jejich děti jsou na někoho nešťastné. Je to velmi pohodlné
Například dívka žije se svým otcem alkoholikem, který ji roky obtěžoval. Pak potkala chlapa, který se do ní, jak se jí zdálo, zamiloval. A nakonec jí říká: "Neslušíš mi, jsi špinavá." Navíc nestabilní mentalita. Tady může teenager spáchat sebevraždu. A neudělá to proto, že nějaký školák vytvořil skupinu na internetu.
A proč tuto hysterii rodiče tak snadno podchytí?
Protože je to trochu zajímá. Je potřeba přenést zodpovědnost za to, že jejich děti jsou na někoho nešťastné. Je to velmi pohodlné. Proč je moje dívka celá natřená modrou a zelenou? Proč si řeže ruce a neustále mluví o sebevraždě? Takže je to proto, že je k tomu na internetu hnán! A rodiče nechtějí vidět, kolikrát denně mluví se svou dívkou o počasí a přírodě.
Když k vám rodiče přivedou své „sebevražedné lidi“ na schůzku a vy jim řeknete: „Uklidněte se, neexistují žádné skupiny smrti“, jak reagují?
Reakce je různá. Někdy se ukáže, že ve škole byla rodičovská schůzka. Učitelé byli požádáni, aby byli ostražití. A rodiče později říkají, že si mysleli, že je to všechno nesmysl, jen chtěli získat potvrzení svých myšlenek.
A lidé s nevyzrálou psychikou tvrdí, že na internetu sedí hrozní padouši, kteří chtějí pouze zničit naše děti a vy jen nevíte. Tito rodiče prostě začnou panikařit.
Existuje román od Douglase Adamse „Stopařův průvodce po galaxii“ — to je taková „bible hippies“. Hlavním sloganem této práce je: "Nepropadejte panice." A v naší zemi dospělí, kteří upadli do oblasti masové hysterie, nerevidují své rodičovské chování. Už se s dětmi nestýkají. Začnou panikařit a požadovat zákazy. A je jedno, co zakázat — skupiny smrti nebo internet obecně.
Zdroj: