Obsah
Od druhé poloviny XNUMX století se mnoho výzkumníků zaměřilo na psychomotorický vývoj malých dětí. Z těchto různých studií vyplývají některé konstanty: zatímco děti mají mnohem více dovedností, než se dříve věřilo, mají také fyziologická a psychologická omezení. V tomto rámci probíhá jejich vývoj. V žádném případě nejde o svěrací kazajku, ale o základ, na kterém se bude rozvíjet osobnost každého dítěte svým vlastním tempem.
Novorozenecké reflexy
Všechna miminka (kromě případů postižení) se rodí se stejným výchozím potenciálem, což je velmi slibné. A stejné limity, přechodné. Novorozené dítě nemůže držet hlavu vzpřímeně nebo klidně sedět, jeho svalový tonus je velmi nízký v hlavě a trupu. Ze stejného důvodu se vleže vrací do polohy plodu, nohy a ruce pokrčené. Jeho kulturistika bude posílena od hlavy až po chodidla (cefalo-kaudální směr). To mu nebrání v pohybu, od narození. Ano, ale bez zásahu jeho vůle. Jeho tělo spontánně reaguje na stimulaci mimovolními pohyby. Tyto pohyby poskytují nové vjemy, na které tělo reaguje. Počátky psychomotorického vývoje (mezi 3. a 6. měsícem) se budou odehrávat na přechodu od tzv. archaických reflexů, získaných během porodu, k volním pohybům.
Některé novorozenecké reflexy jsou životně důležité. Sací reflex, spouštěný jednoduchým dotykem kontur úst; kořenový reflex, který dokončí předchozí otočením hlavy na požadovanou stranu; polykací reflex, spouštěný kontaktem jazyka se stěnou hltanu; represe jazyka, která mu po dobu až 3 měsíců umožňuje odmítat pevnou potravu v přední části úst; a konečně ty škytání, zívání a kýchání.
Ostatní svědčí o jeho emocích. Ve stresových situacích, například když je dítě zvedáno a cítí, že jeho hlavička jde dozadu, spustí se Moro (neboli objetí) reflex: paže a prsty se oddálí, tělo se nakloní a ztuhne, pak se vrátí do své výchozí polohy. Galantův reflex (neboli zakřivení trupu) způsobuje jeho vyklenutí v reakci na excitaci kůže na zádech poblíž páteře.
Další reflexy předznamenávají jeho pozdější kontrolované pohyby. Jakmile je ve vzpřímené poloze, automatická chůze udělá novorozenci skicovací kroky (na ploskách nohou, pokud je narozen v termínu, na špičce, pokud je nedonošené). Překrokový reflex mu umožňuje zvednout nohu, jakmile se zadní částí dotkne překážky. Plavecký reflex způsobuje automatické plavecké pohyby, přičemž blokuje jeho dýchání, jakmile je ponořen. Úchopový reflex (neboli úchopový reflex) přiměje vaši ruku k sevření, pokud si třete dlaň, který mu dočasně brání cokoli uchopit.
Na straně mozku není selekce a spojení buněk kompletní... Operace trvá celkem čtyři roky! Informační přenosová síť nervového systému funguje stále pomalým tempem. Paměť miminka nemá velké úložné kapacity, ale jeho smysly jsou probuzeny! A novorozenec, od přírody pozitivní, plně využívá ty, kteří již velmi dobře fungují: sluch, hmat a chuť. Jeho zrak mu nejprve umožňuje rozlišit pouze světlo od tmy; od prvních dnů se to zlepší a kolem 4 měsíců uvidí detaily.
Takto přijímá informace prostřednictvím smyslů. Léčba jim však netrvá dlouho, protože od svých 2 měsíců dokáže vysílat vědomé úsměvy, což je znamením, že vstupuje do komunikace s okolím.
Potřeba zažít miminka
Malé děti se neustále zlepšují. Ne lineárně: jsou zde skoky vpřed, stagnace, zpětný chod… Ale všichni směřují k získání základních dovedností, které otevírají cestu k autonomii. Bez ohledu na jejich vlastní rytmus a „styl“, postupují podle stejné metody.
Dítě se při postupu spoléhá na to, co se naučilo. Čeká, až asimiluje novinku, aby udělal další krok. Moudrá opatrnost! Ale kdo nemá nic promyšleného. Jakmile je spuštěn, obtíže jej již nezastaví. Jeho úspěchy se hromadí. Někdy zanedbává jednu oblast ve prospěch druhé, která ho monopolizuje (jazyk ve prospěch chůze, kreslení ve prospěch jazyka atd.), protože se nemůže soustředit na všechno současně. Ale co ví, to má, a až přijde čas, vydá se znovu na základny dříve asimilované.
Další princip osvojování: batole postupuje experimentováním. Nejprve jedná, pak přemýšlí. Do 2 let pro něj existuje pouze bezprostřední přítomnost. Postupně se učí z toho, co zažil. Jeho myšlenka je strukturovaná, ale vždy z konkrétního. Vězte, neúnavně testuje. Opakuje stejná gesta, stejná slova... a stejné nesmysly! To proto, abyste si ověřili: nejprve jeho pozorování, jeho znalosti, pak později limity, které jste mu stanovili. I když před neúspěchy projevuje netrpělivost, nic neoslabuje jeho bojovnost. Důsledek: Vy sami jste odsouzeni k tomu, abyste se opakovali!
Další charakteristika: příliš jasně neposuzuje své možnosti. Někdy se vaše dítě stáhne před překážkou, kterou by ve vašich očích mohlo snadno překročit. Někdy nebezpečí ignoruje, jednoduše proto, že o tom nemá ani ponětí. Do jeho 2 let, abyste ho povzbudili, ale i zadrželi, spoléhejte na přesvědčování tónu svého hlasu, spíše než na slova, jejichž význam mu uniká. Asi do 4 let se mu v mysli snoubí realita a představivost.
On nelže: sděluje vám produkci svého plodného mozku. Je na vás, abyste oddělili pravdu od lži! Ale nemá smysl ho nadávat.
Jeho přirozená egocentricita, podstatná fáze jeho psychického vývoje, která trvá až 7 let, ho činí necitlivým vůči vysvětlování. Jen si nepředstavuje, že by o něm někdo přemýšlel jinak než on. Přesto dostává pět z pěti zákazů; dokonce si jich váží, protože mu signalizují, že ho hlídáte. Neměli byste rezignovat na vysvětlování, aniž byste očekávali jiný přínos, než je již tak obrovský přínos vytvoření atmosféry důvěry a dialogu mezi vámi.
Velmi brzy se posunul směrem k autonomii, ještě před „opoziční krizí“, která ho způsobila, ve věku kolem dvou let. (a na dva dobré roky!), systematický rebel, který podrobí zkoušce vaši trpělivost. Protože nezvládá situace, rád se tomu věří. Jste proto vybaveni nemožným posláním: zajistit jeho ochranu a vzdělání, aniž byste příliš dávali najevo svou přítomnost. Jinými slovy, vychovat ho tak, aby se bez tebe obešel… Kruté, ale nevyhnutelné!
Povzbuďte své dítě
Pokud se tato náročná malá bytost zdráhá udělat něco, je to získat vaši náklonnost. Potřebuje povzbuzení. Tento dobrodruh s neukojitelnou zvědavostí, který se staví do hrozivých výzev a nikdy se nenechá odvést od svého cíle, který protestuje a zuří častěji než ve svém tahu, tento dobyvatel je něžný, extrémně zranitelný. Jak ji můžeme „zlomit“ hrubým zacházením, můžeme jí také dát důvěru v sebe a v život, a to prostou silou něhy. Nikdy nemůžeme příliš gratulovat dítěti, navíc malému, za to, že udělalo nový krok nebo porazilo strach.
Síla rodičů je nesmírná; zatímco tvrdí, že vede hru, dítě oceňuje názory těch, kteří představují jeho průvodce a vzory. Na jejich lásce mu záleží především. Musíme být opatrní, abychom tuto moc nezneužívali. Dítě musí dělat pokroky samo, ne proto, aby potěšilo své okolí. A bylo by nešťastné, kdyby blokoval nebo regresoval, aby upoutal pozornost rodičů, kteří jsou na jeho vkus příliš rozptýlení.
Velmi intuitivní, pod slovy vnímá záměr. Za prvé proto, že nerozumí významu slov. Poté, co pozoroval své rodiče více, než by tušili, je obeznámen s jejich chováním a vždy obdařen velmi citlivou citlivostí, zachycuje jejich nálady. Když vidí sám sebe jako střed světa, brzy si myslí, že závisí na jeho chování. Někdy z dobrého důvodu! Může se ale také obviňovat ze starostí či strastí, za které absolutně nemůže, a snažit se je napravit přizpůsobením svého chování, v horším případě utlumením své osobnosti.
Jeho sklon k rozporu je pouze fasádou. Především se snaží reagovat na poptávku, jak ji vnímá. Pokud ho budete přehnaně chránit, může omezit své pudy, aby vás učinil šťastnými. Pokud ho budete příliš stimulovat, může se vidět jako vždy trochu pod vašimi požadavky a buď vzdoruje svým limitům na úkor své bezpečnosti, nebo podlehne a stáhne se do sebe.
Často postupuje skoky kupředu… někdy působí dojmem „metru za zády“. Je na rodičích, aby nasadili velkou přizpůsobivost, aby byli aktuální. Ve skutečnosti, velmi rychle, nebude pro malého nic nepříjemnějšího než věřit, že se s ním zachází jako s „dítětem“. Své informace čerpá ze všech zdrojů: ve škole, od dospělých kolem sebe, z her, knih a samozřejmě kreslených filmů. Buduje si svůj vlastní svět, kam už vás systematicky nezvou. Určitě musíte napravit fantazijní fámy, které kolují na hřištích, pokud jsou nebezpečné. Ale ať myslí sám za sebe, ještě jinak než vy!
Hra, která probudí vaše dítě
Vzdělávací přednosti hry jsou již dlouho uznávány všemi profesionály. Při hře si dítě procvičuje svou zručnost, představivost, myšlení… Tento vzdělávací rozměr mu však zůstává zcela cizí. Zajímá ho jen jedna věc: bavit se.
Zůstaňte především přirození. Je lepší si přiznat, že se vám nechce (tehdy!) hrát, než se k tomu nutit. Vaše dítě by pak vycítilo vaši nechuť. A všichni byste společně přišli o hlavní výhodu hry: sdílet okamžik spoluúčasti a posilovat vazby. Stejně tak máte plné právo upřednostňovat určité hry před ostatními a tuto preferenci jim vyjádřit.
Nekažte si zábavu stanovením cílů. Také byste riskovali, že se dostanete do situace selhání, pokud nedosáhne požadovaného výsledku. Na druhou stranu, pokud sám směřuje k nějakému cíli, povzbuďte ho, aby za ním šel. Pomáhejte mu jen do té míry, do jaké si to sám žádá: uspět „sám od sebe“ je zásadní nejen pro uspokojení jeho ega, ale také pro to, aby našel a osvojil si operace, které ho vedly k úspěchu. Pokud se bude nudit nebo otravovat, navrhněte mu jinou aktivitu. Chtít dokončit hru za každou cenu znamená jen o málo víc, než ji znehodnotit.
Nechte se vést jeho fantazií. Rád vede tanec. Je to zcela přirozené: je to v jeho doméně, jediné, kde zákon nevytváříte. Nedodržuje pravidla hry nebo je cestou rozčiluje? Nezáleží. Nesnaží se nutně o odstranění obtíží. Sleduje svou novou představu okamžiku.
Vzdát se vaše logika v šatně. Vstupujete do imaginárního světa, který vám nepatří. Od 3 let mu vaše neznalost kódů následovaných jeho oblíbenými hrdiny nebo vaše zmatenost před transformovatelnou hračkou – konečně! – výhoda oproti vám.
Deskové hry signalizují hodinu pro uvedení do pravidel. Taky kolem 3 let. Ty mu samozřejmě musí zůstat přístupné. Ale požádat ho, aby je respektoval, mu pomáhá postupně přijmout určité zákony kolektivního života: zachovat klid, přijmout prohru, počkat, až na něj přijde řada…
Koho požádat o pomoc?
Bojíte se, že by to nebylo synonymem pro rodiče? Nervózní strach z toho, že uděláme něco špatného, někdy způsobuje pocit velmi velké osamělosti tváří v tvář tolika povinnostem. Chyba! Profesionálové jsou tu, aby rodičům nabídli řešení všech problémů.
DAILY
Zdravotní sestry nebo kvalifikovaní mateřští asistenti jsou velmi dobře obeznámeni s principy a všemi fázemi psychomotorického vývoje. Díky každodennímu životu po boku vašeho dítěte mu také přinášejí klidnější pohled. Udržování dialogu s nimi proto často pomáhá uvést věci na pravou míru.
Učitelky z mateřské školy poskytují cenné informace o chování dítěte při činnostech, ale i jeho spolužákům. Prvním kontaktem je vždy pediatr nebo ošetřující lékař. Pokud se vyskytne problém, identifikuje jej a v případě potřeby se obrátí na odborníka.
V PŘÍPADĚ PROKÁZANÝCH OBTÍŽÍ
Psychomotorický terapeut zasahuje na motorické poruchy, např. lateralizaci. Pokud ho jeho práce (založená na hrách, kresbách a pohybech) přiměje objevit psychologické obavy, mluví o tom s rodiči.
Řečový terapeut působí na poruchy řeči. I on informuje rodiče o všech psychických problémech, které zjistí.
Psycholog používá řeč k léčbě problémů s chováním, které lze tímto způsobem vyřešit. Dítě mu dává najevo svůj strach a obavy. Poradíme se s ním poté, co zaznamenáme příznaky diskomfortu: agresivita, uzavřenost, noční pomočování... Po dohodě s rodiči si sám určí délku intervence: od dvou/tří sezení až po několik měsíců. Může také doporučit společná sezení za přítomnosti rodičů a dítěte.
Dětský psychiatr léčí „těžší“ poruchy chování, jako je skutečná hyperaktivita.
Pediatr pátrání po neurologických příčinách opoždění nebo poruchy psychomotorického vývoje řádně zjištěných různými odborníky, kteří tomu předcházeli. Poté nabízí léčbu.