Uvědomit si nevyhnutelnost rozchodu a úplnou nejistotu budoucnosti není snadný test. Pocit, že se nám vlastní život vymyká z rukou, vytváří pocit hluboké úzkosti. Susanne Lachman, klinická psycholožka, se zamýšlí nad tím, jak přežít tento bolestný okamžik čekání na konec.
Když vztah skončí, vše, co se dříve zdálo známé a samozřejmé, ztratí veškerou jasnost. Ta zející prázdnota, kterou mezeru tvoří, je třeba vyplnit a nutí nás horečně hledat důvody a ospravedlnění toho, co se stalo – tak se snažíme alespoň částečně vyrovnat s nejistotou.
Ztráta, jejíž rozsah je někdy těžké si představit, zneklidňuje a způsobuje velké nepohodlí. Cítíme strach a zoufalství. Tento pocit vakua je tak nesnesitelný, že nám nezbývá, než hledat v tom, co se děje, alespoň nějaký smysl.
Prázdnota je však tak obrovská, že k jejímu zaplnění nebude stačit žádné vysvětlení. A bez ohledu na to, kolik rušivých akcí pro sebe vymyslíme, břemeno, které musíme táhnout, zůstane neúnosné.
V situaci, kdy výsledek nemáme pod kontrolou, je čekání na okamžik, kdy se můžeme vydechnout a cítit se lépe nebo se společně s partnerem vrátit do původního stavu, téměř otázkou života. Čekáme na verdikt — jen ten určí, co se mezi námi děje nebo stalo. a konečně cítit úlevu.
Čekání na nevyhnutelný rozchod je ve vztahu to nejtěžší.
V této prázdnotě plyne čas tak pomalu, že jsme doslova uvízli v nekonečných dialozích sami se sebou o tom, co nás čeká. Cítíme naléhavou potřebu okamžitě zjistit, zda existuje způsob, jak se znovu spojit s (bývalým) partnerem. A pokud ne, tak kde je záruka, že se někdy polepšíme a budeme moci milovat někoho jiného?
Bohužel neexistuje způsob, jak předvídat, co se stane v budoucnu. Je to neuvěřitelně bolestivé, ale musíme přiznat, že v tuto chvíli neexistují odpovědi, které by dokázaly uklidnit nebo zaplnit vakuum v nás, vnější svět neexistuje.
Čekání na nevyhnutelný rozchod je ve vztahu to nejtěžší. Doufáme, že se budeme cítit lépe v důsledku toho, co je již samo o sobě nesnesitelně znepokojivé.
Zkuste přijmout následující.
Za prvé: žádné řešení, ať už je jakékoli, nemůže zmírnit bolest, kterou nyní cítíme. Jediný způsob, jak se s tím vypořádat, je přiznat, že vnější síly to nemohou uklidnit. Spíše pomůže vědomí jeho nevyhnutelnosti v tuto chvíli.
Místo toho, abyste hledali východiska, která neexistují, zkuste sami sebe přesvědčit, že je v pořádku cítit bolest a smutek právě teď, že je to přirozená reakce na ztrátu a nedílná součást procesu truchlení. Uvědomění si skutečnosti, že musíte vydržet neznámé, abyste se cítili lépe, vám to pomůže vydržet.
Věřte mi, že pokud neznámé zůstává neznámé, má to svůj důvod.
Už slyším otázky: "Kdy to skončí?", "Jak dlouho budu muset čekat?" Odpověď: tolik, kolik potřebujete. Postupně, krůček po krůčku. Existuje jen jeden způsob, jak uklidnit svou úzkost před neznámým — podívat se do sebe a naslouchat: jsem dnes lepší než včera nebo před hodinou?
Jen my sami můžeme vědět, jak se cítíme, ve srovnání s našimi předchozími pocity. To je pouze naše osobní zkušenost, kterou jsme schopni prožít jen my sami, ve vlastním těle a s vlastním chápáním vztahů.
Věřte mi, pokud neznámé zůstává neznámé, má to svůj důvod. Jedním z nich je pomoci nám zbavit se předsudku, že je nenormální nebo špatné cítit tak ostrou bolest a strach z budoucnosti.
Nikdo to neřekl lépe než rockový hudebník Tom Petty: "Čekání je nejtěžší část." A odpovědi, na které čekáme, k nám nepřijdou zvenčí. Neztrácejte odvahu, překonávejte bolest postupně, krůček po krůčku.