Závist, hněv, zloba — je možné si dovolit zažít „nesprávné“ emoce? Jak přijmout svou nedokonalost a pochopit, co skutečně cítíme a co chceme? Psychoterapeutka Sharon Martinová radí praktikovat všímavost.
Cvičení všímavosti znamená být v přítomnosti, tady a teď, ne v minulosti nebo budoucnosti. Mnohým se nedaří žít naplno, protože trávíme příliš mnoho času starostmi o to, co se může stát, nebo vzpomínáním na to, co se stalo. Neustálé zaměstnání vás připravuje o kontakt se sebou samým a ostatními.
Soustředit se můžete nejen při józe nebo meditaci. Všímavost je použitelná ve všech aspektech života: můžete vědomě jíst oběd nebo trávu. Chcete-li to provést, nespěchejte a nesnažte se dělat několik věcí současně.
Všímavost nám pomáhá užívat si maličkosti, jako je hřejivé sluníčko nebo svěží, křupavé povlečení na posteli.
Vnímáme-li svět kolem sebe pomocí všech pěti smyslů, pak si všímáme a začínáme si vážit maličkostí, kterým obvykle nevěnujeme pozornost. Mindfulness vám pomůže užít si teplé sluneční paprsky a křupavé povlečení na vaší posteli.
Pokud je pro vás obtížné cvičit, nenechte se odradit. Jsme zvyklí být rozptýleni, dělat několik věcí najednou a přetěžovat rozvrh. Mindfulness má opačný přístup. Pomáhá nám prožívat život plněji. Když jsme zaměřeni na přítomnost, jsme schopni vnímat nejen to, co kolem sebe vidíme, ale i to, co cítíme. Zde je několik kroků, které vám pomohou naučit se žít v přítomnosti.
Spojte se sami se sebou
Všímavost vám pomáhá porozumět sami sobě. Často hledáme odpovědi ve vnějším světě, ale jediný způsob, jak pochopit, kdo jsme a co potřebujeme, je podívat se do sebe.
My sami nevíme, co cítíme a co potřebujeme, protože neustále otupujeme své smysly jídlem, alkoholem, drogami, elektronickou zábavou, pornografií. To jsou radosti, které lze získat snadno a rychle. S jejich pomocí se snažíme zlepšit naši pohodu a odpoutat pozornost od problémů.
Všímavost nám pomáhá neskrývat se, ale najít řešení. Tím, že se zaměříme na to, co se děje, lépe vidíme situaci jako celek. Cvičením všímavosti se otevíráme novým nápadům a neuvízneme v myšlenkových vzorcích.
přijmi sebe
Všímavost nám pomáhá přijmout sami sebe: dovolujeme si jakékoli myšlenky a emoce, aniž bychom se je snažili potlačit nebo zakázat. Abychom se vyrovnali s obtížnými zážitky, snažíme se rozptýlit, popírat své pocity nebo zlehčovat jejich význam. Tím, že je potlačujeme, si jakoby říkáme, že takové myšlenky a pocity jsou nepřijatelné. Naopak, pokud je přijmeme, pak si ukážeme, že si s nimi umíme poradit a uvnitř není nic ostudného nebo zakázaného.
Možná neradi cítíme hněv a závist, ale tyto emoce jsou normální. Když je rozpoznáme, můžeme s nimi začít pracovat a měnit se. Pokud budeme i nadále potlačovat závist a vztek, nemůžeme se jich zbavit. Změna je možná až po přijetí.
Když cvičíme všímavost, soustředíme se na to, co je přímo před námi. To neznamená, že budeme donekonečna přemýšlet o problémech a litovat se. Upřímně uznáváme vše, co cítíme, a vše, co je v nás.
Nesnažte se být perfektní
Ve vědomém stavu přijímáme sebe, své životy a všechny ostatní takové, jací jsou. Nesnažíme se být dokonalí, být někým, kým nejsme, abychom odvedli mysl od našich problémů. Pozorujeme, aniž bychom vše posuzovali nebo rozdělovali na dobré a špatné.
Povolujeme jakékoli pocity, odstraňujeme masky, odstraňujeme falešné úsměvy a přestáváme předstírat, že je vše v pořádku, když tomu tak není. To neznamená, že zapomínáme na existenci minulosti nebo budoucnosti, děláme vědomou volbu být plně přítomni v přítomnosti.
Kvůli tomu cítíme radost a smutek akutněji, ale víme, že tyto pocity jsou skutečné, a nesnažíme se je zahnat nebo je vydávat za něco jiného. Ve vědomém stavu zpomalíme, nasloucháme tělu, myšlenkám a pocitům, všímáme si každé části a všechny je přijímáme. Říkáme si: „Právě teď jsem to, kdo jsem, a jsem hoden respektu a přijetí – přesně takový, jaký jsem.“