Proč klonujeme naše bývalé?

Nedávno kanadští vědci analyzovali data od účastníků německé dlouhodobé rodinné studie, ve které ženy a muži od roku 2008 pravidelně poskytují informace o sobě a svých vztazích a vyplňují testy o tom, jak jsou otevření, svědomití, společenští, tolerantní a úzkostliví. Během tohoto období změnilo partnery 332 účastníků, což výzkumníkům umožnilo zahrnout do průzkumu bývalé i současné životní partnery.

Výzkumníci zjistili významné překrývání v profilech bývalých a nových partnerů. Celkem byly zaznamenány průsečíky u 21 ukazatelů. "Naše výsledky ukazují, že výběr partnera je předvídatelnější, než se očekávalo," sdílejí autoři studie.

Existují však výjimky. Ti, které lze považovat za otevřenější (extroverti), si nové partnery vybírají ne tak důsledně jako introverti. Vědci se domnívají pravděpodobně proto, že jejich sociální okruh je širší, a tedy bohatší na výběr. Ale možná celá pointa je v tom, že extroverti hledají nové zkušenosti ve všech oblastech života. Zajímá je vše nové, ještě nevyzkoušené.

A proč si přesto tolik z nás přes veškerou snahu neopakovat chyby hledá stejný typ partnerů? Zde mohou vědci pouze spekulovat a předkládat hypotézy. Možná mluvíme o jednoduchých náhodách, protože si většinou vybíráme někoho ze sociálního prostředí, na které jsme zvyklí. Možná nás přitahuje něco rozpoznatelného a známého. Nebo se možná jako nenapravitelní recidivisté vždy vracíme na vyšlapané cesty.

Stačí jeden pohled a je rozhodnuto

Vztahový poradce a autor knihy Kdo je pro mě ten pravý? Ona + on = srdce “Christian Thiel má svou vlastní odpověď: naše schéma hledání partnera vzniká v dětství. Pro mnoho lidí to bohužel může být problém.

Vezměme si příběh Alexandra jako názorný příklad. Je mu 56 let a už tři měsíce má mladou vášeň. Jmenuje se Anna, je štíhlá a Alexandrovi se její dlouhé blond vlasy líbily natolik, že si nevšiml, že jeho „na rozdíl od“ společnice velmi připomíná její předchůdkyni, 40letou Marii. Pokud je postavíte vedle sebe, můžete říci, že jsou to sestry.

Do jaké míry zůstáváme při výběru partnera věrní sami sobě, potvrzují hvězdy filmu a showbyznysu. Leonardo DiCaprio tíhne ke stejnému typu blonďatých modelek. Kate Moss – chlapům se zlomeným osudem, kteří občas potřebují pomoc – zásah narkologa. V seznamu lze pokračovat donekonečna. Proč ale tak snadno napadnou stejnou návnadu? Jak se tvoří jejich schémata výběru partnerů? A kdy se to stane skutečným problémem?

Christian Thiel si je jistý, že naše volba je omezena rigidním rámcem stejného schématu. Vezměte si například 32letou Christinu, která má slabost pro klasická retro auta. Christina je už pět let sama. Onehdy, když čekala na let, zaujala muže – silného, ​​světlovlasého. Žena se téměř okamžitě odvrátila a poslala muže „do koše“. Vždy se jí líbila štíhlá a tmavovlasá, takže i kdyby měl „pozorovatel“ celou garáž veteránů, nenechala by se zlákat.

Lehce hodíme „přes palubu“ naši pozornost těm, kteří nezapadají do naší formy. Jak vědci zjistili, trvá to jen zlomek sekundy. Ke konečnému rozhodnutí tedy stačí jeden krátký pohled.

Amorův šíp z dětství

Samozřejmě, nemluvíme o příslovečné lásce na první pohled, ve kterou mnoho lidí věří. Hluboký cit ještě vyžaduje čas, je přesvědčen Thiel. Spíše v tomto krátkém okamžiku testujeme, zda shledáváme to druhé žádoucí. Teoreticky by se tomu mělo říkat erotika. V řecké mytologii tento termín samozřejmě neexistoval, ale existovalo přesné pochopení samotného procesu. Pokud si vzpomínáte, Eros vypálil zlatý šíp, který pár okamžitě zapálil.

To, že šíp občas zasáhne „přímo do srdce“, lze ve většině případů vysvětlit zcela neromanticky – postojem k rodiči opačného pohlaví. Christinin otec z posledního příkladu byl hubená brunetka. Nyní, ve svých 60 letech, je tlustý a prošedivělý, ale v paměti své dcery zůstává tím stejným mladíkem, který s ní chodil v sobotu na hřiště a po večerech jí četl pohádky. Její první velká láska.

Tento vzorec hledání vyvoleného funguje, pokud byl vztah mezi ženou a jejím otcem dobrý. Při setkání pak – obvykle nevědomě – hledá muže, kteří vypadají jako on. Paradoxem ale je, že otec i vyvolený jsou si oba podobní a zároveň odlišní. Příliš mnoho podobností neumožňuje erotiku: strach z incestu v nás sedí velmi hluboko. To samozřejmě platí i pro muže, kteří hledají ženy k obrazu své matky.

Při výběru partnera podobného rodiči opačného pohlaví často nevědomky věnujeme pozornost barvě vlasů, výšce, rozměrům, rysům obličeje. Před několika lety maďarští vědci vypočítali podíly 300 subjektů. Zkoumali mimo jiné vzdálenost mezi očima a také délku nosu a šířku brady. A našli jasný vztah mezi rysy obličeje otců a partnerů dcer. Stejný obrázek pro muže: jejich matky také sloužily jako „prototypy“ partnerek.

Ani tátovi a ne mámě

Ale co když byla zkušenost s mámou nebo tátou negativní? V tomto případě „hlasujeme v opozici“. „Podle mých zkušeností asi 20 % lidí hledá partnera, který jim zaručeně nebude připomínat mámu nebo tátu,“ vysvětluje odborník. Přesně to se stává 27letému Maxovi: jeho matka měla dlouhé tmavé vlasy. Pokaždé, když potká ženu tohoto typu, vybaví se mu snímky z dětství, a proto si vybírá partnery, kteří nevypadají jako jeho matka.

Z této studie ale nevyplývá, že zamilovat se do stejného typu je chyba. Je to spíše příležitost k zamyšlení: jak se naučit zacházet s vlastnostmi nového partnera jiným způsobem, abychom nešlápli na stejné hrábě.