Mořský vítr se pohybuje Marininými vlasy. Jak pěkné na pláži! Takové štěstí je nikam nespěchat, strkat prsty do písku, poslouchat zvuk příboje. Jenže léto je daleko, ale Marina zatím sní jen o dovolené. Venku je leden, oknem svítí oslnivé zimní slunce. Marina, stejně jako mnoho z nás, ráda sní. Proč je ale pro nás všechny tak těžké zachytit pocit štěstí tady a teď?
Často sníme: o dovolené, o dovolené, o nových setkáních, o nakupování. Obrázky imaginárního štěstí aktivují neurotransmiter dopamin v našem nervovém systému. Patří do systému odměn a díky němu, když sníme, cítíme radost a potěšení. Snění je jednoduchý a snadný způsob, jak si zlepšit náladu, odvést pozornost od problémů a být sám se sebou. Co by na tom mohlo být špatného?
Někdy si Marina vzpomene na předchozí výlet k moři. Tolik na ni čekala, tolik o ní snila. Škoda, že ne vše, co plánovala, se shodovalo s realitou. Ukázalo se, že pokoj není stejný jako na obrázku, pláž není moc dobrá, město… Obecně bylo mnoho překvapení – a ne všechna příjemná.
Radujeme se z pohledu na dokonalé obrázky, které naše fantazie vytvořila. Mnoho lidí si však všimne paradoxu: někdy jsou sny příjemnější než posedlost. Někdy po obdržení toho, co chceme, se dokonce cítíme zklamáni, protože realita se jen zřídka podobá tomu, co malovala naše představivost.
Realita nás zasáhne nepředvídatelnými a rozmanitými způsoby. Na to nejsme připraveni, snili jsme o něčem jiném. Zmatek a zklamání při splnění snu je platbou za to, že si neumíme užít každodenní život ze skutečných věcí – takových, jaké jsou.
Marina si všimne, že je zřídka tady a teď, v přítomnosti: sní o budoucnosti nebo prochází svými vzpomínkami. Někdy se jí zdá, že život ubíhá, že je špatné žít ve snech, protože ve skutečnosti se často ukazují jako pomíjivé. Chce si užít něco opravdového. Co když štěstí není ve snech, ale v přítomnosti? Možná je pocit štěstí jen dovednost, kterou Marina nemá?
Zaměřujeme se na realizaci plánů a řadu věcí děláme „automaticky“. Ponoříme se do myšlenek o minulosti a budoucnosti a přestaneme vidět přítomnost – to, co je kolem nás a co se děje v naší duši.
V posledních letech vědci aktivně zkoumají vliv všímavé meditace, techniky založené na rozvíjení uvědomění si reality, na pohodu člověka.
Tyto studie začaly prací profesora biologa z University of Massachusetts Johna Kabata-Zinna. Měl rád buddhistické praktiky a dokázal vědecky prokázat účinnost meditace všímavosti na snížení stresu.
Cvičení všímavosti je úplné přenesení pozornosti do přítomného okamžiku, bez hodnocení sebe sama nebo reality.
Kognitivně-behaviorální psychoterapeuti začali ve své práci s klienty úspěšně uplatňovat určité techniky meditace všímavosti. Tyto techniky nemají náboženskou orientaci, nevyžadují lotosovou pozici a žádné zvláštní podmínky. Jsou založeny na vědomé pozornosti, čímž Jon Kabat-Zinn znamená „úplné přenesení pozornosti do přítomného okamžiku – bez jakéhokoli hodnocení sebe sama nebo reality“.
Přítomný okamžik si můžete uvědomovat kdykoli: v práci, doma, na procházce. Pozornost může být soustředěna různými způsoby: na váš dech, prostředí, pocity. Hlavní věcí je sledovat okamžiky, kdy vědomí přechází do jiných režimů: hodnocení, plánování, představivost, vzpomínky, vnitřní dialog – a vrátit to zpět do přítomnosti.
Výzkum Kabat-Zinna ukázal, že lidé, kteří byli učeni meditaci všímavosti, lépe zvládají stres, jsou méně úzkostní a smutní a obecně se cítí šťastnější než dříve.
Dnes je sobota, Marina nikam nespěchá a popíjí ranní kávu. Ráda sní a nehodlá se toho vzdát — sny pomáhají Marině udržet si v hlavě obraz cílů, o které usiluje.
Ale teď se Marina chce naučit cítit štěstí ne z očekávání, ale ze skutečných věcí, a tak si rozvine novou dovednost — vědomou pozornost.
Marina se rozhlíží po kuchyni, jako by ji viděla poprvé. Modré dveře fasád osvětlují sluneční světlo z okna. Za oknem vítr otřásá korunami stromů. Teplý paprsek dopadá na ruku. Bylo by nutné umýt okenní parapet — Marinina pozornost se vytratí a začne si věci plánovat. Stop — Marina se vrací k nesoudnému ponoření do přítomnosti.
Vezme hrnek do ruky. Při pohledu na vzor. Nahlíží do nepravidelností keramiky. Usrkne kávy. Cítí odstíny chuti, jako by to pil poprvé v životě. Všiml si, že se čas zastavil.
Marina se cítí sama se sebou. Jako by byla na dlouhé cestě a konečně se vrátila domů.