Šestinásobný kandidát na Oscara, vítěz dvou cen Zlatý glóbus. Dokáže hrát jak princeznu (film „Enchanted“), tak jeptišku („Pochybnosti“) a filologa, kterému se podařilo navázat kontakt s mimozemšťany („Příjezd“). Amy Adams mluví o tom, jak se dostat z velké mormonské rodiny do Hollywoodu.
Sedíme na terase jednoho ze sponzorů benátského filmového festivalu (Amy Adams má v programu dvě premiéry — «Arrival» a «Under cover of night»). Bílé markýzy, bílé prkenné podlahy, stoly pod bílými ubrusy, číšníci oblečení v bílém… a její jahodově blond vlasy, zářivé oči, pestrobarevné šaty a zářivě modré sandály. Jako by byla Disney hrdinka nalepena na bílém pozadí…
Amy Adamsová ale v žádném případě nevypadá „upraveně“. Je součástí měnícího se světa, živá, pohybující se osoba, která navíc není ochotna skrývat své myšlenky. Naopak má tendenci přemýšlet nahlas. Adamsová se ke mně stále naklání přes stůl, záhadně snižuje hlas a zdá se, že se mi chystá prozradit tajemství. A ukázalo se, že nemá vůbec žádná tajemství. Je rovná jako otevřený pohled jejích jasných očí.
psychologie: Je pravda, že na natáčení American Hustle se David Russell choval tak hrubě, že se vás Christian Bale zastal, málem se pohádal?
Amy Adamsová: Ach ano, bylo. Christian je ztělesněním mužské šlechty. A David — vůle režiséra. Na natáčení filmu „Můj přítel je blázen“ si osvojil zvláštní způsob ovládání herce: prostřednictvím hrozných výkřiků. A strašně na mě řval.
Odolali jste?
JE TO NA: Byla to obecně těžká práce. Těžká role ženy, která je tak hluboce nejistá – sama o sobě, o bezpečí světa... Stejně jako mě možná znepokojuje... Víte, Paul Thomas Anderson, když jsme natáčeli Mistra, mě nazval „zasraným výtržníkem“. Ale je to pravda, Russell mě dohnal k slzám.
Často chodím na konkurzy a můžu říct: „Ach, nejsem si jistý, jestli jsem ten pravý pro tebe“
Totéž udělal s Jennifer Lawrence. Ale má teflonovou vrstvu. Obdivuji její sebevědomí, vyrovnanost. Pro ni jsou takové věci maličkostí, prvkem pracovního postupu. A devastují mě, srážejí mě… A zároveň nejsem vůbec nakloněn konfrontaci – je pro mě snazší přijmout hrubost a pak na ni zapomenout, ventilovat ji do minulosti, než vzdorovat. Myslím, že konfrontace nejsou vůbec plodné.
Někdy se ale musíte bránit. Zvlášť v tak konkurenčním povolání. Chraňte své zájmy…
JE TO NA: Mé zájmy? Zní to divně. Mám neuvěřitelné štěstí. Co přesně je z velké části pozorováno, jsou mé zájmy.
Ale musíte se porovnávat s ostatními. S kolegy, kteří vypadají například jako Charlize Theron…
JE TO NA: Oh, nesměj se. Ve 12 letech jsem si uvědomil, že nemám naději, že někdy budu vypadat jako Charlize Theron. Mám krátké nohy a atletickou postavu, s bledou pokožkou, která reaguje na chlad a slunce. Nebudu opálená, hubená, vysoká. Mám dokonce takovou vlastnost, oni to považují za divné… Přijdu na konkurz a můžu říct: „Ach, nejsem si jistý, jestli jsem ten, koho potřebujete. Myslím, že byste měli zkusit X." Řekl jsem to, i když jsem neměl vůbec žádnou práci. Jako: „Zkoušeli jste Zooey Deschanel? V této roli by byla skvělá! nebo "Emily Blunt je úžasná!"
To je o «žádné práci» Také jsem se chtěl zeptat. Jak se to stalo, že jste hrál se samotným Stevenem Spielbergem, vaším partnerem byl samotný Leonardo DiCaprio, všechny dveře se vám měly otevřít a nastala pauza?
JE TO NA: Problém byl samozřejmě ve mně – ne v režisérech. A asi je někde z dospívání. Teď si myslím, že je to odtud. Roky z 15... Víte, chtěl jsem se stát lékařem. Ale v naší rodině bylo sedm dětí, rodiče se rozešli, peněz bylo málo, ve škole jsem nebyl ani tak skvělý student, ale dobrý. A dobří studenti nedostávají stipendia. Rodiče nemohli zaplatit univerzitu.
Jsem naprostý pragmatik, a proto jsem se v klidu rozhodl: Musím se zamyslet nad tím, co v životě dokážu. Co mohu začít dělat hned po škole? Vždy jsem byla tanečnice a ráda zpívám. Pořád zpívám — když vařím, když se líčím, když řídím auto, zpívám si pro sebe, když čekám na natáčení. Někdy ne pro sebe…
Obecně jsme žili v Coloradu. A tam, v Boulderu, je nejstarší divadelní divadlo v Americe — varietní show na jevišti a stoly s obsluhou v hledišti. Vzali mě. A hrál jsem tam čtyři roky. Skvělá škola! Učí koncentraci a omezuje sebelásku.
Pracovala také jako servírka v síti restaurací, jejich specialitou jsou servírky v plavkách. To je také, říkám vám, škola. Poté se přestěhovala do Minnesoty a znovu tam pracovala v divadle večeře. A dostal se do filmu, který se natáčel v Minnesotě – byl to „Killer Beauties“.
Nesnil jsem o žádné filmové kariéře, říkal jsem si: Hollywood je děsivé místo, přežívají tam jen hvězdy. A každý, kdo tam byl, mi připadal z úplně jiného těsta... Ale ve filmu hrála úžasná Kirstie Alley. A ona řekla: "Poslouchej, musíš jet do Los Angeles." Jsi mladý, se smyslem pro humor, tančíš, umíš pracovat. Přestěhovat se!" Bylo to jako blesk – všechno se rozsvítilo! Ukazuje se, že «mladý, se smyslem pro humor, můžeš pracovat» — to stačí!
Pohnul jsem se. Jenže pak začalo něco takového... Bylo mi 24, ale neorientoval jsem se ani v oblasti, ani v sobě. Pravděpodobně, dětství opět ovlivněno.
A jen jsem se chtěla zeptat: jaký je to pocit být dítětem v tak velké rodině? Toto je poprvé, co se setkávám s mužem, který má šest bratrů a sester.
JE TO NA: Ano, o to jde. Svou produkční společnost jsem dokonce pojmenoval «Born Four». Jsem uprostřed sedmi. Hodně to ve mně definovalo. Rodiče sice opustili mormonskou církev, když se rozvedli, ale sedm dětí jsou mormoni. Můj otec byl voják, sloužil v zahraničí, narodil jsem se nedaleko odtud, ve Vicenze, a od dětství zbožňuji Itálii. Takže... Bylo mi osm, když jsme se vrátili do Ameriky. Ale dál se stěhovali za otcem.
Můj agent řekl: "Jo, dostali jste padáka ze dvou představení." Ale po tom všem si vzal dvě série. A to je samo o sobě úspěch."
Ve škole nás bylo vždycky sedm, je to ochranný kokon — když vás je sedm, už nejste jen nováčci, kteří se potřebují v nové škole zpohodlnit. Jako bych se nepotřeboval přizpůsobovat nové realitě, dospět. Ale mezi příbuznými jsem musel být velmi flexibilní… To vše podle mého názoru zpomalilo můj vývoj. Žil jsem dospělý život, ale nebyl jsem dospělý. Potřeboval jsem něčí vedení.
Stále jsem vděčný svému prvnímu agentovi. Dva roky jsem zkoušel pracovat v Hollywoodu, byl jsem najat jako pilot na dvě série a z obou mě vyhodili. Běžel jsem na konkurzy a nevěděl jsem, co mám hrát, protože jsem nevěděl, kdo jsem – a tohle je materiál. Už jsem přemýšlel, co dál. A pak můj agent řekl: „Ano, byli jste vyhozeni ze dvou sérií. Ale po tom všem si vzal dvě série. A to je samo o sobě úspěch." Pak jsem samozřejmě neodešel.
Takže se vám konečně podařilo dospět?
JE TO NA: Podařilo se mi o sobě něco pochopit. Můj přítel měl zlatého retrívra. Veselý takový. Zrzavý. Velmi sympatický. Najednou jsem si pomyslel: Jsem od přírody veselý zrzavý pes, který na každého mává ocasem. co jsem moudrý? Musíte jen žít a snažit se pochopit v procesu života – kdo jsem. Koneckonců je to dědičné.
Když váš otec odešel z armády, víte, čím se stal? Vždy rád zpíval a začal zpívat profesionálně v italské restauraci. A moje matka si uvědomila svou skutečnou sexualitu a spojila se se svým milovaným, tvoří rodinu. Pracovala jako trenérka ve fitness klubu a poté se stala kulturistkou. Mormoni narozením a výchovou v sobě něco objevili a nebáli se to dát najevo! A musel jsem přestat záviset na názorech ostatních lidí.
Jak se ale ve svém podnikání nemůžete spolehnout na názory ostatních?
JE TO NA: Ano, v každém případě se musíte od případu oddělit. Nenechte se devastovat prací. Cítil jsem to, když jsem měl dceru. Potřebuji a chci být úplně s ní. A během prvních šesti let chyběla v jejím životě déle než týden pouze jednou. Pak to bylo 10 dní a nebyly pro mě jednoduché.
Myslím, že můj otec stále čeká, až se můj kočár promění v dýni.
Ale také jsem si té práce začal více vážit — pokud musím Eviannu opustit, pak kvůli něčemu, co stojí za to. Jsem tedy přítomen nejen v životě své dcery. Stal jsem se více přítomný ve svém. A už nejsem takový „zatraceně neklidný“ — rozešel jsem se s perfekcionismem.
Ale táta se vždycky bojí, že mě něco rozčílí. Asi nevěřil, že v herectví něčeho dosáhnu. Myslí si, že to chce „instinkt zabijáka“ a já ho nemám. Myslím, že stále čeká, až se můj kočár promění v dýni. Proto se mě snaží podporovat. Například pokaždé, když před "Oscarem" říká: "Ne, Em, role je krásná, ale podle mého názoru to není váš rok."
ty se neurazíš?
JE TO NA: Na otce? Ano ty. Místo toho ho utěšuji: "Tati, je mi 42. Jsem v pořádku, jsem dospělý." A zároveň... Nedávno jsem odsud odešel, nechal Eviannu s Darrenem (Darren Le Gallo — Adamsův partner. — Přibližně vyd.) A řekl jsem jí: „Táta bude s tebou, postará se o tebe. Budete se skvěle bavit.» A ona mi řekla: "Mami, kdo se o tebe postará?" Odpovídám: "Jsem dospělý, dokážu se o sebe postarat." A ona: „Ale někdo s tebou musí trávit čas“…
Začala chápat, co je to pocit osamělosti. A rozloučila se se mnou: "Až vyrostu, budu tvá matka." Víte, tenhle pohled se mi líbil.